Prasečí pankreas v těle diabetika funguje
Před deseti lety byly jednačtyřicetiletému diabetikovi injikovány intraperitoneálně buňky prasečího pankreatu. Na ochranu před imunitním systémem pacienta byly prasečí buňky obaleny v polymeru, který dovoloval kontakt buněk s tělními tekutinami. Buňky reagovaly na pacientovu glykémii a produkovaly inzulin. Pacient mohl snížit dávky inzulinu o třetinu a jeho celkový zdravotní stav se zlepšil. efekt buněk byl patrný ještě po roce.
Pacient je i nadále pod lékařskou kontrolou a vloni se dostal s lékaři do sporu. Lékaři předpokládali, že všechny prasečí buňky již uhynuly nebo nejsou s to produkovat inzulin. Pacient ale tvrdil, že pozoruje příznivý efekt buněk na vlastním těle a nakonec přesvědčil lékaře k laparoskopickému zákroku, při kterém byl z jeho břišní dutiny odebrán polymerový nosič. K velkému překvapení odborníků byly v polymeru stále ještě prasečí buňky schopné produkovat inzulin. O funkčnosti buněk svědčil i test, při kterém se v krvi pacienta po podání cukru objevilo malé množství prasečího inzulinu.
„Je to jen jeden jediný pacient, ale dokazuje, že prasečí buňky mohou pod ochranou polymeru přežít v lidském organismu přinejmenším deset let a nadále produkovat inzulin,“ shrnul výsledky zjištění diabetolog John Court z Living Cell Technologies. Za deset let udělala společnost Living Cell Technologies ve vývoji této xenotransplantační technologie velký pokrok a na rok 2007 plánuje klinické zkoušky s buňkami prasečí slinivky chráněnými zcela novým polymerem. Chráněné buňky jsou pacientům injikovány intraperitoneálně při lokální anestezii. Výhodou nového produktu označovaného jako DiabeCell by měla být i vyšší životnost buněk. Protokol klinických zkoušek splňuje všechny mezinárodně závazné regule na provádění xenotransplantací.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2007, strana A13
Zdroj: