Praktické lékaře jejich práce stále těší
Zajímavá sdělení o názoru na postavení a problematiku oboru nabízejí bezesporu i výsledky obsáhlého dotazníkového šetření, které mezi svými členy uspořádalo Sdružení praktických lékařů ČR (SPL) ve spolupráci s Kabinetem veřejného zdravotnictví 3. lékařské fakulty UK v Praze. Závěry výzkumu byly představeny na celostátní konferenci SPL ČR 26. dubna v Praze.
Vedle otázek faktografických, týkajících se například vybavení ordinace, prováděných lékařských úkonů, využívání počítače v ordinační praxi atd., obsahoval dotazník řadu dotazů postojových, v nichž lékaři pomocí sedmibodové škály v intervalu od „nespokojen“ do „spokojen“ vyjadřovali své hodnocení určitého jevu.
Ekonomické podmínky
Otázka „Jak jste spokojen s ekonomickými podmínkami?“ přinesla očekávaný výsledek – v intervalu od „úplně nespokojen“ do „spíše nespokojen“ odpovědělo 57 % dotázaných a pouze 2 % praktiků zvolila odpověď „úplně spokojen“. Zajímavé ale je, že 20 procent lékařů zaujalo neutrální postoj, vyjádřitelný formulací „ani nespokojen, ani spokojen“. Ještě výraznější nespokojenost vyjádřili v názoru na své pracovní vytížení a množství volného času – zde se v intervalu negativního postoje pohybuje 61 % dotázaných a 4 % jsou plně spokojena (v neutrální poloze je 15 % odpovědí).
Náplň práce
Naopak názor na konkrétní náplň práce praktického lékaře se pohybuje spíše v pozitivní rovině, byť úplnou spokojenost vyjádřilo jen 11 % dotázaných. Kladný postoj v mírnější intenzitě – tedy kategorie „spíše spokojen“ a „poměrně spokojen“ – zaujalo 44 % respondentů (21 % postoj neutrální).
Názor na náplň práce rozvedli autoři do sedmi dalších podotázek rozvádějících prostřednictvím pětibodové škály míry souhlasu či nesouhlasu s konkrétními výroky příčinnou strukturu celkového postoje (skladbu odpovědí znázorňují grafy). Za zvýšenou pozornost určitě stojí výsledek postoje ke spekulativní možnosti opustit lékařskou profesi (graf 4). Jako obecné shrnutí tohoto doplňujícího bloku podotázek uvádějí zpracovatelé výzkumu toto konstatování: „Většinu praktických lékařů jejich práce těší. Přestože musejí vynakládat mnoho zbytečného úsilí, cítí se být přetíženi administrativou a odměnu za svoji práci nepovažují za dostatečnou, většinou z těchto důvodů neuvažují o tom, že by přestali pracovat jako lékaři. Ve své práci stále vidí smysl a považují ji za stejně zajímavou jako dříve.“
Společenská pozice
Velmi zajímavé je i zjištění, jak praktičtí lékaři sami hodnotí svou společenskou pozici. Otázka zněla: „Když se na své postavení ve společnosti podíváte celkově, cítíte se…?“ Úplně nedoceněnými se cítí být 12 % odpovídajících, poměrně nedoceněnými 10 %, spíše nedoceněnými 16 procent. Neutrální postoj má 20 % lékařů, spíše uznávanými se cítí 21 % odpovídajících, poměrně uznávanými 12 % a plně společensky uznávanými pouze 5 % (4 % respondentů neodpověděla).
Organizační rámec praxe
Dotazník předložil členům SPL i možnost vyjádřit postoj k organizačním modelům fungování ordinací praktických lékařů. Mohli si vybrat mezi dvěma variantami: Za prvé formou samostatné privátní praxe, kdy lékař má své pacienty a je celkově zodpovědný za chod své praxe, popř. varianta, kdy tento lékař podle nutnosti spolupracuje s ostatními samostatnými praktiky (například z důvodů technického vybavení ordinace či některých úkonů apod.). Za druhé modelem integrovaného ambulantního systému praktických lékařů tvořeného sdruženými praxemi PL, s kompletním zázemím (lékaři jsou v tomto případě zaměstnanci). Pacient nemá svého konkrétního lékaře, je veden ve společné kartotéce. Ordinační doba je prodloužena, lékaři se střídají ve směnách. Drtivé vítězství s 94% preferencí zaznamenal první model (2 % respondentů vybrala 2. variantu, 4 % neodpověděla). Hodnotitelský komentář k tomuto výsledku zní: „Jasná preference svobodného povolání a samostatné praxe před zaměstnaneckým poměrem dokladuje, jaké hodnoty lékaři považují za cenné.“
Kolegiální vztahy
Mezi praktickými lékaři významně převládají neproblémové kolegiální vztahy. Pouze 21 % dotázaných je s nimi v různé míře nespokojeno (3 % úplně nespokojena), naopak spíše spokojeno je 18 %, poměrně spokojeno 25 % a úplně spokojeno 17 procent. Neutrální postoj zaujalo 16 % dotázaných.
Vztahy s pacienty
Dotazníkové šetření zjišťovalo i rámec vztahů mezi praktickým lékařem a jeho pacienty. V průměru vypočteném ze všech odpovědí tvoří největší klientskou skupinu (33 %) pacienti, které praktický lékař vídá ve své ordinaci pravidelně v intervalu přibližně jednou za dva až tři měsíce. Jen o jedno procento méně čítá skupina pacientů, kteří do ordinace docházejí velmi často a lékař je velmi dobře zná. Pacientů, které lékař zná, ale kteří ho navštíví pouze jedenkrát (maximálně dvakrát) ročně převážně z preventivních důvodů, je přibližně 21 procent. Zbytek, tedy asi 15 %, tvoří pacienti, které lékař zná jen povrchně, protože je ve své ordinaci prakticky nevidí. Skupina velmi častých návštěvníků ordinace se zřejmě změní, neboť bude ovlivněna zavedenými regulačními poplatky.
V sedmibodové škále vyjadřovali lékaři spokojenost se vztahy s pacienty. Jednoznačně převládá pozitivní hodnocení – úplně spokojeno je 21 %, poměrně spokojeno 32 %, spíše spokojeno 23 procent. Neutrální polohu vztahu vyjádřila desetina dotázaných a pouze jedno procento praktických lékařů je se vztahy s pacienty úplně nespokojeno.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana B8
Zdroj: