Praktici usilují o větší kompetence a nebrání se sledování kvality poskytované péče
Kongresové centrum Zlín hostilo ve dnech 11. až 14. listopadu nejvýznamnější odbornou akci praktických lékařů v letošním roce, XXXIV. výroční konferenci Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Organizátoři jako vždy připravili bohatý odborný program, který mj. zahrnoval nová témata z hepatologie, biochemie, psychiatrie, endokrinologie, onkologie či kardiovaskulární oblasti. Kromě přednášek byly připraveny také praktické workshopy týkající se léčby diabetu a psychiatrických onemocnění v ordinaci praktického lékaře. Hovořilo se také o přístrojové technice používané v ambulancích či právní problematice související s posuzováním trvalých následků nebo možnostech měření kvality léčebně preventivní péče u praktických lékařů.
V České republice se podle předsedy Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP (SVL) doc. MUDr. Svatopluka Býmy, CSc., primární péče stará cca o 80 procent populace, ale spotřebovává jen 10 procent z celkového rozpočtu zdravotnictví. „Naproti tomu ambulantní specialisté, včetně ambulantní péče na úrovni okresních nemocnic, se stará přibližně jen o 15 procent populace, ale spotřebuje až 45 procent celkového budgetu. Špičková krajská a fakultní zařízení se pak starají o zbylých pět procent populace, ale na jejich péči se spotřebuje 40 procent celkových finančních prostředků,“ uvedl doc. Býma na úvod výroční konference SVL. V této souvislosti upozornil na příklad USA, kde se na zdravotní péči vynakládá 14 procent HDP, což je největší podíl výdajů na zdravotnictví, který představuje cca 8 000 dolarů na jednoho pacienta, přesto jsou Spojené státy americké na 31. místě při porovnání zdravotního stavu populace. Za tímto rozporem stojí podle doc. Býmy především nedokonalý systém primární péče v USA.
I když je v České republice organizace a kvalita poskytované primární péče mnohem vyšší, stále je podle představitelů SVL potenciál primární péče využíván nedostatečně. Projevuje se to především v uměle omezených kompetencích všeobecných praktických lékařů na straně jedné a nedostatečným využíváním jejich regulační a organizační role v přístupu k nákladným specializovaným službám na straně druhé. Proto, aby mohli praktičtí lékaři lépe naplňovat svou roli v systému poskytování zdravotní péče, přijali účastníci výroční konference SVL dvě stanoviska, která mají představitelům SVL pomoci při vyjednávání s kompetentními orgány.
Praktici požadují rozšíření možností preskripce antidiabetik
První stanovisko se týká rozvolnění preskripce pro pacienty s diabetem 2. typu, kteří jsou léčeni praktickými lékaři (PL). V současnosti je podle dat zdravotních pojišťoven takto léčeno a dispenzarizováno přes 100 000 pacientů s diabetem 2. typu a tento počet stále meziročně narůstá. „Vzhledem k tomu, že diabetici v péči PL nemají přístup k moderní antidiabetické terapii a zdravotním pomůckám, tak jak to je běžné v ordinacích specialistů, jedná se o diskriminující realitu, která je za tichého souhlasu zdravotních pojišťoven tolerována. Účastníci konference žádají kompetentní orgány (MZ, SÚKL a zdravotní pojišťovny) o rozvolnění preskripce pro všechny lékaře pečující o pacienty s diabetem 2. typu a tím o odstranění diskriminace pacientů v péči PL. Tímto rozvolněním preskripce by došlo k tomu, že by všichni pacienti s diabetem 2. typu, kteří tuto léčbu potřebují, získali dostupnou a kvalitní péči a došlo by tím i k narovnání parametrů péče tak, jak je to zcela běžné v celém světě,“ uvádí stanovisko účastníků výroční konference SVL. Svým vystoupením v úvodu konference je podpořil také prof. MUDr. Jaroslav Rybka, DrSc., významný český diabetolog a spoluautor československého Diabetologického programu. „Žádnou programovou péči o chronicky nemocné nelze provádět bez aktivní účasti a spolupráce s praktickými lékaři. Neexistuje praktická a klinická medicína, ale jen dobrá a špatná medicína,“ uvedl prof. Rybka.
Počty nasmlouvaných kódů týkajících se diabetologické péče (kód 2 462) v ordinaci praktika se však regionálně značně liší. Např. v Praze má diabetologickou péči smluvně ošetřenu jen 36 procent praktiků, naproti tomu v Libereckém kraji je to 58 procent praktických lékařů a podobně jsou na tom praktici i v Pardubickém kraji. Svou roli v těchto rozdílech mj. hraje i dostupnost specialistů v daném regionu. „V průměru má v České republice kód 2 462 nasmlouváno 45 procent praktických lékařů. Domníváme se však, že do budoucna by mělo mít tuto péči nasmlouvanou až 80 procent praktických lékařů a ti by měli mít možnost poskytovat diabetologickou péči dle platných doporučených postupů,“ říká doc. Býma.
Lékařské pohotovostní služby patří do nemocnic
Druhé stanovisko se týká organizace lékařských pohotovostních služeb (LPS) a podpory jednání SPL ČR v této oblasti. „Účastníci výroční konference konstatují, že v současné podobě je LPS zastaralá služba, která je pozůstatkem socialistického zdravotnictví a neodpovídá standardům medicíny 21. století. Hlavním problémem je absolutně nedostatečné vybavení ambulancí LPS, které umožňuje poskytování péče pouze na samé hranici lege artis a tím vystavuje pacienty i lékaře velkému riziku. Též využívání této služby pacienty je minimální. Východisko z tohoto stavu vidíme v zavedení systému odborně i organizačně odpovídajícího rozvoji současné medicíny a potřebám nemocných. Navrhujeme začlenit pracoviště LPS do systému urgentního příjmu jednotlivých nemocnic, které disponují zázemím s laboratorními a zobrazovacími technologiemi, s rychlou návazností na další konziliární vyšetření, lůžka a operační jednotky. Z uvedených důvodů účastníci výroční konference SVL podporují stanovisko SPL ČR v otázce zabezpečení LPS, aby tato služba v budoucnosti byla součástí akutních příjmů nemocnic,“ uvádí se ve stanovisku výroční konference SVL s tím, že část praktických lékařů, která o tuto činnost má zájem, by se na lékařských pohotovostních službách v nemocnicích mohla do budoucna podílet.
Podle doc. Býmy je cílem navrhovaných požadavků přiblížení se rozsahu a spektru činností vykonávaných praktickými lékaři v zemích EU, vyšší kvalita péče a omezení cirkulace pacienta systémem za současného zlepšení jeho zdravotního stavu.
Vedle kompetencí také důraz na kvalitu péče
K tomu, aby kvalita primární péče odpovídala standardům, které jsou na západ od našich hranic, je zapotřebí jednak vychovávat mladé vzdělané lékaře, kteří postupně nahradí odcházející kolegy, dále je třeba zavést systém externího hodnocení kvality poskytované péče v ordinacích PL, iniciovaného ať už odbornou společností, nebo plátci či regulátory, a za třetí průběžně monitorovat kvalitu péče u klasických chronických onemocnění, jakými jsou arteriální hypertenze, dyslipidémie a diabetes 2. typu. Určitou zpětnou vazbou o poskytované péči může být i hodnocení samotných pacientů. Dokladů o tom, jak je dnes obor všeobecné praktické lékařství vnímán pacientem a obecně laickou veřejností, mnoho není. Proto se výbor SVL před časem rozhodl ve spolupráci s agenturou INRES realizovat reprezentativní sociologický výzkum, který by zjistil, jaké jsou postoje občanů k praktickým lékařům, jejich činnosti, jejich roli v zprostředkování specializované péče a průchodu zdravotnickým systémem a k jejich kompetencím.
Podle průzkumu lidé praktickým lékařům důvěřují. Vysokou spokojenost s péčí praktiků vyjádřilo 95,2 procenta ze 1 797 dotázaných, v 77,5 procenta případů by lidé uvítali, aby praktici mohli předepisovat léky, pro které si nyní pacienti chodí ke specialistům. Možnost preskripce léků cestou VPL by uvítali především starší lidé. Zajímavé je také, že v 53,6 procenta případů jsou pacientům v lékárnách měněny léky předepsané PL za jiné léky se stejnou účinnou látkou. „Tato praxe v sobě skrývá riziko, že u pacienta, kterému se v důsledku generické substituce často mění vydávané léčivé přípravky, může docházet k duplicitám až multiplicitám v užívání léků a výskytu nežádoucích účinků z předávkování,“ upozorňuje doc. Býma s tím, že situaci zhoršuje i široký sortiment volně prodejných léků. Podle průzkumu si totiž 64,1 procenta občanů kupuje každý měsíc v lékárně minimálně jeden volně prodejný lék, 12,5 procenta občanů tři až čtyři léky měsíčně, což může v kombinaci s předepsanou medikací způsobovat významné lékové interakce.
Na praktických lékařích je léčba akutních a běžných obtíží, ale také by se měli věnovat prevenci a screeningu různých onemocnění. Přesto 24,3 procenta dotázaných odpovědělo, že je nikdo na celkovou preventivní prohlídku nezve ani jim ji nenabízí. Aktivní zvaní (písemně, telefonem nebo mailem) ze strany praktického lékaře potvrdilo jen 19 procent pacientů, zhruba ve 25 procentech případů na celkovou preventivní prohlídku upozorňují lékaři pacienty při návštěvě v ordinaci. Na otázku, jak často navštěvujete svého praktického lékaře, odpovědělo 51 procent dotázaných, že navštívili svého PL minimálně jednou během posledního roku. Téměř pětina v posledním roce svého praktika nenavštívila, ale byla u jiného lékaře, 12,3 procenta nenavštívilo žádného lékaře. „Z jiných statistik však vyplývá, že jednou za tři roky nás navštíví zhruba 90 procent našich pacientů,“ upozorňuje doc. Býma. Potěšitelné je, že skoro v 85 procentech případů mají pacienti možnost se objednat. Přestože komunikaci e‑mailem či jinak elektronicky v chráněném prostředí zatím příliš mnoho pacientů nevyužívá (asi šest procent dotázaných), dá se očekávat, že do budoucna toto číslo bude narůstat. Z těch, kdo tuto formu komunikace mají v oblibě, by téměř třetina preferovala elektronické zasílání receptů, ve 41 procentech by pacienti chtěli být upozorněni na termín prevence nebo očkování e‑mailem a 33 procent by uvítalo možnost elektronického objednávání do ordinace.
Výsledky průzkumu potvrzují, že lidé praktickým lékařům důvěřují. K tomu, aby praktici mohli léčbu více koordinovat a regulovat tak spotřebu zdravotní péče, je nutno provést změny v organizaci této péče. Vedle včasné diagnostiky a léčby akutních potíží by mělo být úkolem praktiků především sledování a dispenzarizace závažných chronických onemocnění u svých registrovaných pacientů. Praktici by se také měli více angažovat v provádění preventivních a screeningových vyšetření.
Zdroj: