Pragmatické rozhodování podle intuice, nebo rozumu?
V minulé MT došlo v procesu tvorby k chybě, na niž nás autor, docent Bohumil Seifert, obratem upozornil. Šlo o jeho odpověď na otázku z fóra: Patří staré metody léčby do starého železa?
V úvaze o významu aplikace metod, které jsou podpořeny daty typu evidence‑based medicine, tedy nejnovějších vědeckých poznatků, které mají dostatek důkazů o své účinnosti, poukázal docent Seifert na častou reálnou praxi v ordinaci praktického lékaře, tedy specialisty na „medicínu kvalifikovaných odhadů“. Doplnil, že pro rozhodování v těchto situacích existuje modalita s mezinárodním označením gut feeling, tedy pocity vycházející z břišní krajiny, ve smyslu určitého typu intuice. V tištěné MT vyšlo „good feeling“, což má zcela jiný, ale nikoli zanedbatelný význam.
V rozhodovacích procesech, a to nejen v medicíně, proti sobě často stojí good feeling – jakýsi záchvěv dobrého pocitu kontroly nad situací (i podle zásad EBM) – a gut feeling, který nám našeptává opak. Jako lékaři jsme vychováváni k racionalitě uvažování a podlehnout „dojmologii“ bývá považováno za selhání (když se na ni přijde).
Instinkty a intuice, gut feeling, jsou však daleko starší mechanismy, které mají především ochrannou funkci. Již okřídlené rčení nám praví, že je nesmysl požadovat multicentrickou, dvojitě zaslepenou, randomizovanou a placebem kontrolovanou studii o bezpečnosti seskoku padákem (placebo tu představuje seskok bez padáku). Gut feeling při pohledu z letadla a vlastní empirická zkušenost nám dávají odpověď zcela jasnou. A tak rozhodnutí na základě vlastních zkušeností a gut feeling představují v medicíně záchranu mnoha nemocných.
Nevím, jak to vidí v jiných oborech medicíny, ale mé profesní začátky byly spojeny s dětským oddělením okresní nemocnice a následně i dětskou terénní péčí. Kolegové se mnou budou souhlasit, že pediatrovi (v ordinaci na konci světa) stojícímu nad křičícím kojencem často nezbývá nic jiného než gut feeling, a není to vůbec good feeling. Jde o větříky, nebo kojeneckou apendicitidu, respektive invaginaci? Nelze poslat „k observaci do špitálu“ každé druhé dítě, kde není diagnóza jasná ode dveří. Nezbývá než vsadit na zkušenost a gut feeling, jsme přece odborníci na kvalifikované odhady!
Gut feeling má však mnohem větší přesah – daleko za hranice medicíny. O tom by mohli vyprávět lidé, kteří pro gut feeling nešli oslavovat 14. července letošního roku pád Bastily na Promenade des Anglais v Nice. Jsou lidé, kteří z neznámého důvodu (gut feeling) nenastoupili do letadla, které havarovalo.
Pohodlí vyspělé civilizace otupilo naše základní instinkty, díky nimž přežily dávné generace. Snaha o good feeling (smile and be happy!) se stává mottem každého dne. Gut feeling této doby však nabádá k ostražitosti, ale necháváme se většinou omámit rozumovým good feeling. Rozumem lze vysvětlit takřka vše, co chceme (hlavně zpětně). Otázkou zůstává, která metoda je v praxi účinnější a bezpečnější. Chtělo by to zřejmě provést důkladnou (multicentrickou, randomizovanou a placebem kontrolovanou) studii se správným designem.
Zdroj: