Pozornost podpůrné léčbě se mnohokrát vrátí

Podpůrná terapie v onkologii má vliv nejen na kvalitu života, ale i na samotnou prognózu onemocnění. Je podmínkou toho, aby pacient snesl indikovanou léčbu v plném rozsahu, ať už jde o počet cyklů chemoterapie, dávku radioterapie nebo rozsah chirurgického výkonu. V neposlední řadě jde i o ekonomické aspekty – onkologická léčba je drahá a nepochybně bude ještě dražší. Podpůrná terapie představuje jen malý zlomek nákladů, bez ní však veškeré vynaložené prostředky snadno přicházejí vniveč. Na letošním kongresu ESMO bylo nápadné, kolik sdělení z této poněkud opomíjené oblasti se dostalo do těch nejprestižnějších sekcí.

V rámci letošního výročního zasedání ESMO byly zveřejněny výsledky hned několika stěžejních studií, které se týkaly podpůrné léčby. Mezi nimi byly studie III. fáze ROMANA 1 a ROMANA 2. Toto klinické hodnocení je o to cennější, že se zaměřilo na oblast, kde dosud nebyla žádná specifická léčba – a to na syndrom nádorové kachexie a anorexie. Studie hodnotily účinnost a bezpečnost anamorelinu, nového selektivního agonisty receptoru pro grelin. Vstoupili do nich pacienti s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic, u kterých již došlo k rozvoji nádorové kachexie.

Cesta zpět existuje

Dosavadní zkušenost ukazuje, že pokud u onkologického pacienta ke kachexii dojde, je to až na vzácné výjimky nezvratné. Anamorelin ale prokázal, že cesta zpět alespoň do určité míry existuje – tento inovativní lék zlepšil jak chuť k jídlu, tak body mass index a množství svalové hmoty. „Anorexie a kachexie patří mezi ty symptomy pokročilého onkologického onemocnění, které pacienty a jejich rodiny trápí nejvíce – a jsou přitom velmi časté,“ řekla hlavní investigátorka studie Jennifer Temelová z Massachusetts General Hospital v americkém Bostonu.

Napodobení hormonu hladu

Nádorová kachexie je fenomén, který začíná dříve než v terminální fázi onemocnění. Už v počátečním stadiu s sebou nese závažné konsekvence, jako jsou riziko selhání protinádorové léčby, nižší pravděpodobnost dosažení remise, prohloubení nežádoucích účinků onkologické terapie, zvýšený výskyt komplikací, pokles výkonnosti pacienta. V konečném důsledku se projevuje zvýšenou mortalitou. Anamorelin brzdí celkové chátrání (wasting) organismu tím, že napodobuje anabolický efekt tzv. hormonu hladu – grelinu. Ten je fyziologicky produkován v žaludku a podílí se na zpětnovazebných mechanismech regulujících příjem potravy, změny tělesné hmotnosti a metabolismus.

Ve studiích ROMANA byli pacienti rozděleni do dvou skupin – ve větvi s účinnou látkou dostávali perorálně 100 mg anamorelinu jednou denně, v kontrolní skupině pak bylo používáno placebo. Sledování trvalo 12 týdnů.

Do studie ROMANA 1 vstoupilo 484 účastníků. U nemocných léčených anamorelinem byl medián vzestupu čisté svalové hmoty na konci sledování 1,1 kg, ve větvi s placebem došlo ke ztrátě svalové hmoty s mediánem 0,44 kg. Tělesná hmotnost vzrostla ve skupině s anamorelinem v průměru o 2,2 kg, ve skupině s placebem to bylo pouze o 0,14 kg. Při terapii anamorelinem došlo k signifikantnímu zlepšení, i pokud jde o chuť k jídlu.

Ve studii ROMANA 2 s 495 účastníky byly zaznamenány podobné výsledky – tělesná hmotnost se u anamorelinu průměrně zvýšila o 0,95 kg, zatímco u placeba poklesla o 0,57 kg; stejně pozitivně dopadlo i hodnocení anorexie. Nejčastějšími nežádoucími účinky v obou studiích byly hyperglykémie a nauzea.

Nebyl zaznamenán nárůst svalové síly, což byl jeden z cílových ukazatelů studie. Jak ale upozornila J. Temelová, u této populace pacientů je obtížné provést a vyhodnotit standardizovaný test, který měří právě tento parametr. „To, že máme bezpečný a dobře tolerovaný lék, který dokáže zlepšit tak nesmírně zatěžující symptom, jako je anorexie a kachexie, může mít dramatický dopad na pacienty i jejich rodiny,“ shrnula investigátorka závěry studie s tím, že data o celkovém přežití teprve čekají na analýzu.

Anamorelin přichází tam, kde máme prázdné ruce

Toto sdělení komentoval Florian Strasser ze švýcarského St. Gallen, který vede pracovní skupinu ESMO pro paliativní péči: „Současné terapeutické možnosti u syndromu nádorové kachexie a anorexie mají jen velmi limitovaný účinek a až dosud jsme neměli farmakologickou léčbu, která by dokázala výrazněji ovlivnit některou z komponent tohoto syndromu. Anamorelin je první lék, který ve studiích prokázal takový efekt. U anamorelinu se kromě již prokázaného dopadu na kvalitu života pacientů a jejich rodiny dá předpokládat i pozitivní ovlivnění účinnosti onkologické léčby, a tím i celkového přežití,“ řekl a zdůraznil, že léčba anamorelinem je spojena s jen minimálními a dobře zvládnutelnými nežádoucími účinky.

Zdroj: Medical Tribune