Požární bezpečnost staveb pro zdravotnictví (I)

Zajištění požadované úrovně požární bezpečnosti zdravotnických zařízení s lůžkovými jednotkami a domů sociálních služeb patří k náročnějším úkolům požárně bezpečnostního inženýrství. U staveb pro zdravotnictví jsou technické požadavky upraveny zvláštními právními předpisy (vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů; vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění vyhlášky č. 492/2006 Sb.).

Podrobnější zásady pro navrhování těchto staveb jsou obsaženy v ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb – budovy zdravotnických zařízení a sociální péče (duben 2006). Podle této normy se zdravotnická zařízení člení na budovy a prostory:

* zdravotnických zařízení ambulantní péče,

* zdravotnických zařízení ústavní péče,

* zařízení sociální péče,

* zvláštní zdravotnická zařízení pro děti.

V následujícím textu se budeme zabývat dvěma prvními uvedenými skupinami.

Ambulantní zdravotnická zařízení

Jedná se o zařízení, která se třídí podle počtu lékařských pracovišť do dvou skupin s následujícím označením:

* skupina AZ 1 – ambulantní zdravotnické zařízení, ve kterém jsou jednotlivé ordinace nebo nejvýše tři lékařská pracoviště tvořící provozní celek; do skupiny AZ 1 se řadí i lékárny základního typu a hygienické stanice;

* skupina AZ 2 – ambulantní zdravotnické zařízení, ve kterém jsou více než tři lékařská pracoviště tvořící provozní celek; do skupiny AZ 2 se řadí sdružená ambulantní zařízení (polikliniky), lékárenské zařízení (kromě lékáren základního typu) a také vyšetřovací a léčebné složky pro více než 30 pacientů v lázeňských léčebnách.

Zdravotnická zařízení ústavní péče

Jedná se o zařízení, která se třídí podle počtu lůžek pro pacienty do dvou skupin s následujícím označením:

* skupina LZ 1 – lůžkové zdravotnické zařízení s maximálním počtem 15 lůžek pro dospělé pacienty nebo 10 lůžek pro děti (případně 10 lůžek při současném obsazení dětmi i dospělými);

* skupina LZ 2 – lůžkové zdravotnické zařízení s jednou a více lůžkovými jednotkami; lůžková jednotka nesmí mít více než 50 lůžek pro dospělé osoby nebo 30 lůžek pro děti (případně 30 lůžek při současném obsazení dětmi i dospělými).

Požárně bezpečnostní požadavky na únikové cesty

Podle platné legislativy se každá stavba musí dělit do požárních úseků, přesahuje-li její velikost mezní rozměry požárního úseku dané normovými hodnotami, nebo jsou-li ve stavbě prostory, které musí tvořit samostatné požární úseky (například chráněné únikové cesty).

K zajištění evakuace osob musejí z každého požárního úseku vést únikové cesty, které svým typem, počtem, polohou, kapacitou, technickým vybavením a konstrukčním provedením odpovídají normovým hodnotám, a tím vytvářejí předpoklady k bezpečnému úniku osob na volné prostranství nebo do prostorů, kde nemohou být ohroženy požárem.

Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh; nejmenší šířka chráněné a částečně chráněné únikové cesty je 1,5 únikového pruhu se šířkou dveří na těchto cestách alespoň 800 mm. Šířka jednoho únikového pruhu je 550 mm.

Ve stavbách s více než třemi nadzemními podlažími, ve kterých se trvale nebo pravidelně vyskytuje více než 10 osob s omezenou schopností pohybu a orientace nebo osob neschopných samostatného pohybu, musejí být zřízeny evakuační výtahy. V ostatních budovách se evakuační výtahy zřizují v závislosti na normových hodnotách. Funkce evakuačního výtahu musí být zajištěna dodávkou elektrické energie ze dvou na sobě nezávislých zdrojů.

Únikové cesty musejí mít zajištěny dostatečné osvětlení. Chráněné únikové cesty, cesty sloužící k evakuaci osob se sníženou schopností pohybu a orientace a osob neschopných samostatného pohybu a cesty sloužící částečné evakuaci musejí být navíc vybaveny nouzovým osvětlením.

Za součást únikových cest se také považují sousední požární úseky, které spojují posuzovaný požární úsek s chráněnou únikovou komunikací, nebo umožňují únik přímo na volné prostranství. Evakuace osob může být zajištěna i částečně chráněnými únikovými cestami (únikové cesty procházející za určitých podmínek požárním úsekem či prostorem bez požárního rizika či sousedním úsekem).

Rampy mohou být únikovou cestou pouze tehdy, mají-li sklon nejvýše 1 : 8. Eskalátory (pohyblivá schodiště) se považují za únikové cesty pouze tehdy, tvoří-li druhou nebo další únikovou cestu.

Výtahy se mohou pro únik osob použít jen tehdy, jsou-li navrženy a provedeny jako evakuační výtahy. Pokud evakuační výtahy nejsou součástí chráněné únikové cesty a tvoří samostatný požární úsek, musejí dveře výtahu ústit do požárního úseku bez požárního rizika s dostatečným manipulačním prostorem. Pokud jsou evakuační výtahy součástí prostoru chráněné únikové cesty typu B nebo C, musejí splňovat požadavky z hlediska svého ovládání, nehořlavosti klece, dodávky elektrické energie a rychlosti pojezdu. Přepravní kapacita evakuačních výtahů se započítává do celkové kapacity únikových cest pouze v případech stanovených právním předpisem anebo českou technickou normou.

V odůvodněných případech mohou být osoby evakuovány pouze částečně do stavebně a požárně oddělené části objektu (nebo do jiného objektu), kde je pro tyto osoby k dispozici dostatečný prostor, zaručena jejich bezpečnost před účinky požáru a odkud je možno následně uskutečnit evakuaci nezávisle na části objektu vystavené požáru.

Kromě těchto únikových cest musejí být v některých objektech (tam, kde je pouze jedna nechráněná komunikace, například z místností určených pro spaní většího počtu osob nebo v prostorech v podzemních podlažích s více osobami a s větším množstvím rychle hořících látek) zajištěny náhradní únikové možnosti (okna, požární žebříky, skluzné tyče, skluzné žlaby), které se však nezapočítávají do počtu ani kapacity únikových cest. V případě použití oken jako náhradní únikové možnosti musejí být minimálně 500 mm široká, 800 mm vysoká, s parapetem nejvýše 1 200 mm nad podlahou.

Druhy a typy únikových cest

Příslušný druh, typ a počet únikových cest navrhuje projektant podle ČSN, zejména v závislosti na minimálním potřebném počtu únikových cest, výšce objektu (době potřebné pro evakuaci) a počtu evakuovaných osob. Jednotlivé typy únikových cest se liší stavebně dispozičním uspořádáním a způsobem odvětrání.

Únikové cesty musejí umožnit evakuaci všech osob z ohroženého objektu nebo jeho části na volné prostranství a umožnit přístup zásahovým jednotkám do prostorů napadených požárem. Únikové cesty musejí být dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem alespoň během provozní doby v objektu. Podle stupně ochrany (stupně zabezpečení těchto prostorů proti tepelným účinkům požáru a toxickým zplodinám hoření), které poskytují unikajícím osobám, se ve smyslu norem řady ČSN 73 08xx rozlišují:

* nechráněné únikové cesty,

* částečně chráněné únikové cesty,

* chráněné únikové cesty.

Nechráněné únikové cesty

Nechráněnou únikovou cestou je každý trvale volný komunikační prostor (v němž není umístěn žádný materiál nebo zařízení bránící úniku osob) směřující buď na volné prostranství, nebo do vyššího typu únikové cesty, například do chráněné únikové cesty. Nechráněné únikové cesty nemusejí být od ostatních prostorů odděleny stavebními konstrukcemi. Za nechráněnou únikovou cestu se považují i vnější komunikace (pavlače, balkony, schodiště), které nejsou od vnitřních prostorů požárně odděleny. Nechráněné únikové cesty musejí mít elektrické osvětlení všude tam, kde je v objektu běžná elektroinstalace pro osvětlení.

Částečně chráněné únikové cesty

Částečně chráněnou únikovou cestou je každá trvale volná komunikace, kde se lze bez překážek pohybovat směrem k východu na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty a která:

* je v požárním úseku bez požárního rizika (ČSN 73 08034, ČSN 73 0804, ČSN 73 0835),

* nebo prochází jako druhá nebo další sousedním požárním úsekem, ve kterém je výpočtové požární zatížení nejvýše 45 kg/m² nebo ekvivalentní doba trvání požáru nejvýše 45 minut, není v něm prostředí s nebezpečím výbuchu a nejsou v něm zpracovávány nebo skladovány žíravé nebo jedovaté látky (ČSN 73 0834),

* prochází sousedním požárním úsekem, ve kterém však nejsou provozy skupin 6 nebo 7 (ČSN 73 0804),

* v neměněných částech objektů nečleněných do požárních úseků prochází komunikačním prostorem s nahodilým požárním zatížením do 7,5 kg/m² (ČSN 73 0834, ČSN 73 0804, ČSN 73 0835).

Částečně chráněné únikové cesty navrhované podle ČSN 73 0804 se považují za odvětrané, procházejí-li prostory, kde parametr odvětrání F_o > 0,035 m1/2 a otvory jsou otevíratelné, prostory se samočinným odvětracím zařízením, popř. prostory, kde je odvětrání navrženo alespoň v rozsahu požadavků chráněné únikové cesty typu A. Vstupní dveře do částečně chráněné únikové cesty musejí být opatřeny samozavírači.

Chráněné únikové cesty

Je jimi každý trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství a tvořící samostatný požární úsek, chráněný proti požáru (zplodinám hoření, vysokým teplotám a kouři) požárně dělicími konstrukcemi (požární stěny, požární stropy a obvodové stěny) druhu DP1 s požární odolností podle požadavků českých technických norem požární bezpečnosti staveb řady ČSN 73 08xx. Za chráněnou únikovou cestu se považují také vnější komunikace (pavlače, schodiště apod.), pokud jsou od vnitřních prostorů požárně odděleny obvodovými stěnami z konstrukcí druhu DP1.

Chráněné únikové cesty musejí být nejméně ve III. stupni požární bezpečnosti při h ≥ 30 m a ve IV. stupni při h ≥ 60 m. Stupeň požární bezpečnosti chráněných únikových cest je buď volen ve vztahu k požadované kapacitě cesty, nebo je určen nejnižším stupněm požární bezpečnosti sousedních požárních úseků, resp. požární odolností konstrukcí ohraničujících chráněnou únikovou cestu. Pokud je stupeň požární bezpečnosti volen, musí příslušnou požární odolnost vykazovat jak konstrukce požárně dělicí, tak konstrukce zajišťující stabilitu této cesty. Chráněné únikové cesty musejí mít vždy elektrické osvětlení. Nouzové osvětlení musí být v chráněných únikových cestách typu B, C a dále v cestách typu A, pokud slouží k úniku více než 300 osob. V ostatních případech se nouzové osvětlení doporučuje. Chráněné únikové cesty sloužící současně jako vnitřní zásahové cesty musejí mít nouzové osvětlení funkční nejméně po dobu 60 minut. Nouzové osvětlení je navrhováno podle ČSN EN 1838.

V některém z příštích čísel MT uvedeme další rovinu typového rozlišení únikových prostorů a seznam zvláštních požadavků na jejich provedení a vybavení.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2008, strana B5

Zdroj: