Použití tkáňové expanze v korekci posttraumatické alopecie
Období rekonstrukce vyžaduje multioborový přístup zdravotních pracovníků, a to nejen plastických a popáleninových chirurgů, ale také psychologů a rehabilitačních pracovníků. Úspěšnost rekonstrukčních výkonů je neméně závislá na spolupráci pacienta a jeho rodiny.
Hluboké popálení vlasaté části hlavy vede často k rozvoji posttraumatické alopecie, která způsobuje kosmetické problémy, a znesnadňuje tak resocializaci pacienta. Cílem všech rekonstrukčních výkonů je tak zlepšení kosmetických výsledků a usnadnění návratu pacienta k běžnému stylu života, maximálně podobnému před úrazem.
Konzervativní metody lze na hlavě využít pouze omezeně, a proto se převážně volí metody chirurgické. Mezi ně řadíme jednoduché excize, místní posuny, lalokové plastiky a tkáňové expandery. Tkáňové expandery jsou v dnešní době stále častěji využívány v rekonstrukčních výkonech. Jde o dočasně plnitelné silikonové implantáty vkládané do chirurgicky preformované dutiny. Postupným plněním pomocí fyziologického roztoku dochází průměrně v délce několika měsíců k expanzi zdravé tkáně nad expanderem a jejímu následnému využití ke krytí defektu po excizi jizevnaté tkáně.
Tkáňové expandery mohou být využity nejen v terapii posttraumatické alopecie, ale také v rekonstrukci popáleninových deformit a po excizi velkých pigmentových nevů. Mezi výhody tkáňové expanze patří získání kůže odpovídající pigmentace a kvality jako okolí. Na hlavě je pak její výhodou využití vlasaté části k rekonstrukci alopecie. Komplikace tkáňové expanze jsou relativně nízké. Hlavní komplikace uváděné v literatuře jsou hematomy, seromy, nekróza tkáně nad expanderem, vyhřeznutí a dislokace expanderu či infekce.
Kasuistika
Prezentujeme případ devítiletého pacienta, který při zapalování ohně pomocí benzinu utrpěl popáleniny 3. stupně v temporální krajině. Celkový rozsah popálené plochy byl 3 % TBSA (total body surface area). Popálená plocha byla lokální terapií postupně demarkována.
Vzhledem k hloubce popálené plochy bylo nutné přistoupit k nekrektomii. Šestý den od úrazu byla pacientovi naložena 40% kyselina benzoová a po 48hodinovém působení byla provedena tzv. chemická nekrektomie, kdy byla selektivně odstraněna devitalizovaná tkáň, která odkryla živou granulaci.
Vzhledem ke kvalitě a viabilitě granulační tkáně bylo možno přistoupit k transplantaci defektu dermo-epidermálním štěpem odebraným z levého stehna. Pacient byl 21. den od úrazu propuštěn do ambulantního režimu ošetřování. Po dvou letech jsme pro hypertrofické jizvy v oblasti transplantované plochy přistoupili k intralesionální aplikaci DepoMedrolu. Zároveň jsme konzultovali s pacientem a rodinou možnost implantace tkáňového expanderu. Po vysvětlení veškerých náležitostí rodina i pacient s tkáňovou expanzí a korekcí posttraumatické alopecie souhlasili. Proto byl pacientovi implantován tkáňový expander o objemu 150 ml do oblasti vlasaté části hlavy.
Plnění probíhalo jedenkrát týdně pomocí fyziologického roztoku po dobu dvou měsíců.
Dva týdny po posledním plnění proběhla na sále explantace tkáňového expanderu s excizí jizevnaté části a rozvinutí laloku. Po 14 dnech hospitalizace byl pacient propuštěn domů. Výsledný kosmetický a funkční efekt byl dle slov rodičů i pacienta lepší, než původně plánovali.
MUDr. Nora Gregorová a kol., Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Zdroj: Medical Tribune