Potřebujeme na odděleních specialisty non‑stop?

V České republice se v uplynulém desetiletí podařilo vybudovat velmi solidní zázemí pro poskytování profesionální přednemocniční neodkladné péče. Zdravotnické záchranné služby disponují sítí dispečinků a výjezdových stanovišť, jež uspokojivě pokrývají většinu území státu.

Přetrvávající slabinou systému je směrování pacienta do optimální nemocnice a způsob organizace práce v péči o pacienty vyžadující nemocniční neodkladnou péči. Řešení spočívá:

- v definování tzv. centrálních a periferních nemocnic;
- ve vybudování pohotovostních oddělení (emergency department).

K čemu je dvoustupňová kategorizace nemocnic?

Z hlediska organizace moderní neodkladné péče je důležité dělení nemocnic na centrální a periferní. Každý region České republiky (dnes prakticky korespondující s územím kraje) má svou historicky vzniklou centrální nemocnici, na kterou jsou navázány nemocnice periferní. Moderní nemocniční neodkladná péče smí být poskytována pouze v nemocnicích, které jsou k poskytování této péče náležitě vybaveny. Nejedná se pouze o personál, materiál či technologie, ale rovněž o velikost spádového území. Z menší spádové oblasti plyne menší počet pacientů vyžadujících neodkladnou péči, menší využití personálu, menší platby od pojišťoven, menší zisk či dokonce finanční ztráta pro nemocnici.

Pro centrální nemocnici je doporučováno spádové území jeden až dva miliony obyvatel, Velká Británie nyní s ohledem na ošetřování těžkých úrazů doporučuje tři až pět milionů. Pro periferní nemocnici je doporučováno spádové území 100 000 až 200 000 obyvatel. Pokud nemocnice nesplní požadovaná základní kritéria, včetně velikosti spádového území, pak se poskytování neodkladné péče v ní může stát potenciálně nebezpečným pro pacienty.

V čem je výhoda pohotovostních oddělení?

Dnes má každá specializace v nemocnici svou ambulanci se svým vlastním personálem. Pacienti vyžadující neodkladnou péči jsou k počátečnímu vyšetření přijímáni přímo v oborových ambulancích, a to v závislosti na přítomných příznacích onemocnění nebo úrazu. V téže nemocnici existují různé týmy specialistů, které se často dublují.

Současný stav má četné nevýhody, například:

- ke třídění pacientů dochází před nemocnicí;
- často existuje příjmové vakuum mezi přednemocniční a nemocniční neodkladnou péčí;
- jednotlivé obory nezbytné k poskytování moderní nemocniční neodkladné
- péče nejsou v nemocnici dostupné; ani personál ve službě není vždy k dispozici;
- jednotlivé ambulance jsou často od sebe dosti vzdálené (zejména v pavilonovém uspořádání nemocnice) a ne vždy mají dostatečnou kapacitu;
- je bezpečně prokázána vyšší morbidita a mortalita pacientů s multisystémovým úrazem nebo nemocí.

Pravda, současný systém má i některé výhody, třeba vyšetření oborovým specialistou či tradici. Není to ale málo? Pohotovostní oddělení (pro něž jsou u nás často užívána synonyma urgentní příjem, akutní příjem, centrální příjem, pohotovost či emergency, mezinárodně je však plně akceptován název emergency department) se ve vyspělých zemích, ale i v Polsku, Maďarsku či Rumunsku stala tím místem nemocnic, kde probíhá rozhodující etapa neodkladné péče poskytované všem pacientům, kteří ji potřebují, a to bez ohledu na vyvolávající příčinu. Pohotovostní oddělení zajistí okamžitý management všech neodkladných stavů. Neodkladná péče je přednostně věnována nediferencovaným stavům. Diagnostický proces může být dokončen při jednom vyšetření na jednom místě jedním specialistou (pohotovostním lékařem – emergency physician).

Ekonomicky ani medicínsky není efektivní mít v nemocnici všechny specialisty 24 hodin denně. Pohotovostní oddělení přispívá k optimalizaci nákladů nezbytných k časné nemocniční neodkladné péči. Umožňuje, aby se personál naučil racionálně indikovat pomocná vyšetření a testy. Vysoký obrat pacientů na tomto oddělení umožňuje ekonomické využití přístrojů pro biochemickou diagnostiku (tzv. point-of-care-testing, POCT), kvalitních RTG přístrojů či sonografů.

Jedním z největších přínosů pohotovostního oddělení jsou observační lůžka, na kterých lze sledovat po několik hodin do upřesnění diagnózy pacienty s nejasnými potížemi. Je rovněž rezervou pro hromadný příjem pacientů do nemocnice (v případě hromadných neštěstí, teroristických útoků, otrav, masových zábavních akcí apod.). V neposlední řadě představuje jakési „bezpečnostní hrábě“ každého zdravotnického systému, kde se dostane pomoci každému, kdo neodkladnou péči skutečně potřebuje.

Pozn. autora: cílem tohoto textu bylo shrnout argumenty pro budování pohotovostních oddělení v nemocnicích, které budou srozumitelné politikům, zejména v krajích. Proto se tento text snaží dát odpověď na otázku proč, nikoli jak.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2007, strana B3

Zdroj: