Poslanci schválili Hegerovu reformu zdravotnictví
Poslanecká sněmovna minulý týden na středečním zasedání hlasy koalice vyslovila souhlas s trojicí vládních zákonů naplňující zdravotnické reformy ministra Leoše Hegera. Poslanci ve třetím čtení schválili zákon o zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a zákon o specifických zdravotních službách. Tento balík zákonů přináší další významné změny v českém zdravotnictví. Vedle toho poslanci již den před tím přehlasovali senátní veto u novely zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. K jejímu uvedení v platnost už schází jen prezidentův podpis. Schválená novela zákona č. 48/1997 Sb. patří podle ministra Hegera k jakýmsi kodexovým zákonům ve zdravotnictví, stojí na něm ta část zdravotnického dění, která se týká způsobu úhrad a finančních záležitostí, jež se řeší veřejným zdravotním pojištěním. Mimo jiné nově zavádí možnost připlatit si za nadstandardní zdravotní péči neboli za léčbu v ekonomicky náročnější variantě a přináší celou řadu změn v oblasti lékové politiky. Smyslem úprav je podle ministerstva zdravotnictví zavedení opatření, která povedou k optimalizaci výdajů ze systému veřejného zdravotního pojištění, a to především tím, že se zrychlí vstup generik do systému zdravotního pojištění, zpřísní podmínky pro vstup drahých inovativních léčiv do tohoto systému, vyřadí z úhrad podpůrné a doplňkové léky a zrychlí provádění revizí, maximálních cen a úhrad. Novela také zavádí možnost cenových soutěží týkajících se léčivých přípravků formou elektronických aukcí. „Všechny tyto změny v lékové politice včetně upřesnění způsobu úhrad zdravotnických prostředků by měly vést k úsporám systému ve výši asi 1,5 miliardy ročně,“ obhajoval vládní návrh před senátory Leoš Heger. Vládní návrh novely zákona 48 také zavádí některé kroky umožňující slučování zdravotních pojišťoven, ale dotkl se i výše regulačních poplatků, když zvyšuje poplatek za pobyt v nemocnici z 60 na 100 korun za den.
Zatímco ministr zdravotnictví Leoš Heger hovořil o nutnosti přijetí tohoto zákona a o úsporách, které přinese, opozice byla rázně proti. Vadí jí zejména umožnění zavedení standardů a zvyšování spoluúčasti pacienta – označují je za experiment. Standardy jsou podle zákonodárců z ČSSD a KSČM v rozporu s ústavou, a tak uvažují, že se obrátí na Ústavní soud. Otázku definice standardů chce ministerstvo zdravotnictví vyřešit v nejbližší době. Odmítavé stanovisko k tomuto zákonu vyjádřil ještě v době letních prázdnin také Senát. Důvody, jež nakonec vedly senátory k zamítavému stanovisku, shrnul před poslanci senátor Jan Žaloudík: „Hlavní námitky se týkaly v obecné rovině především solidnosti, důvěryhodnosti a užitečnosti připravovaných změn, ovšem i faktické nekonzumovatelnosti a možné zneužitelnosti některých navrhovaných ustanovení. Je třeba připomenout, že novela se týká ve skutečnosti zákonů šesti, má mnoho tematických rovin a představuje málo přehlednou změť opatření zásadních i velmi podružných, souvisejících spolu jen málo nebo vůbec.“ (Heterogenitu témat, jimiž se novela zákona 48 zabývá, připodobnil prof. Žaloudík již v diskusi, jež předcházela senátnímu vetu, k pekařství, které prodává rohlíky pouze v balíčku s bavlněným trikem, nůžkami na plech a sáčkem pervitinu. Viz komentář na str. A8.) Při následném hlasování však koalice podle očekávání 103 hlasy ze 177 přítomných poslanců zamítavé stanovisko Senátu přehlasovala. Nyní dostane zákon k podpisu prezident – pokud podepíše, začne zákon platit od 1. ledna 2012. Do Senátu míří další část reformy Druhým a třetím čtením v Poslanecké sněmovně prošla také další část reformy – zákon o zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě, zákon o specifických zdravotních službách a novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tyto zákony se pokoušel před lety prosadit tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, nenašel však pro ně podporu a nepovedlo se to ani žádnému z jeho nástupců – až Hegerovi. Právě podobnost s předchozími návrhy tvrdě kritizovala opozice. Bývalý ministr zdravotnictví a středočeský hejtman David Rath označil tyto zákony za chaotické a vyjádřil pochybnosti o jejich přínosu českému zdravotnictví. Zákon o zdravotních službách vymezuje podmínky poskytování péče a postavení státu, poskytovatelů péče a pacientů. Pacient se stane „rovnocenným účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb“. Získá například právo na veškeré informace o svém zdravotním stavu a o zdravotních službách, které má dostat. V registru poskytovatelů najde rovněž všechny údaje o poskytovatelích zdravotních služeb. Kritici však tvrdí, že pacienti o některá práva přijdou. Opozice poukazuje také na to, že zákon zbytečně mění zavedené pojmy a ve zdravotnictví vznikne chaos. To si myslí i šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková. Podle ní se normy chystaly ve spěchu a postavení pacientů a stav zdravotnictví nezlepší. Podobný názor má i viceprezident lékařské komory Zdeněk Mrozek. Odbory i komora mají k normám řadu výhrad. Poslanci v předloze o zdravotních službách provedli několik změn. Například lidé, kteří podají stížnost na lékařskou péči, by měli právo znát jméno osoby, která stížnost posuzuje. Z návrhu naopak vypadla možnost, aby lékařská komora mohla kontrolovat poskytovatele péče a vstupovat do dokumentace pacienta bez jeho souhlasu. Ministerstvo zdravotnictví bude také moci ve vyhlášce stanovit, ve kterých obcích může být výdejna léčiv. Všichni soukromí lékaři budou muset žádat úřady o novou registraci. Návrh zákona o zdravotnické záchranné službě mimo jiné prodlužuje dobu příjezdu záchranářů k pacientovi o pět minut – nejvýše na 20 minut. Záchranáři rovněž budou moci vstupovat do cizích objektů a žádat pomoc od jiných lidí. „Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění doprovází předchozí základní materii tří zákonů, které říkají, jakým způsobem se poskytují zdravotní služby, a proto je tedy třeba, aby na zásadní změněnou jak terminologickou, tak faktickou stránku reagoval zákon, který říká, jakým způsobem se to, jak se léčí, hradí,“ vysvětluje Marek Šnajdr. Jediným cílem této novely je provést takové úpravy, které zajistí jejich potřebný terminologický a obsahový soulad s návrhem zákona o zdravotních službách. Novela např. zavádí úhradu čtyř pokusů umělého oplodnění místo dosavadních tří, pokud se do těla ženy při dvou prvních zákrocích přenášelo jen jedno oplodněné vajíčko. Novinkou je také úhrada očkování třináctiletých a čtrnáctiletých dívek proti karcinomu děložního čípku z prostředků zdravotního pojištění. Záměrem ministerstva zdravotnictví je, aby tyto zákony začaly platit od 1. ledna 2012. Je však pravděpodobné, že podobně jako v případě novely zákona o zdravotním pojištění neprojdou tyto návrhy Senátem, kde drží většinu ČSSD. Poslanci by tak museli opět přehlasovat senátní veto.
Výtky, jež provázely schvalování novely zákona 48
Kromě toho, že novela představuje podle kritiků nepřehlednou změť opatření zásadních i velmi podružných a že by si jednotlivé oblasti zasloužily svou vlastní legislativní normu, se výhrady daly rozdělit do dvou hlavních skupin – stížností na netransparentní model schvalování, způsobený hlavně přijetím komplexního ministerského pozměňovacího návrhu k původní vládní verzi bez možnosti obsáhlejší odborné diskuse, a dále to byly dílčí výtky týkající se jednotlivých legislativních opatření. Oponenti např. namítali, že ministerstvo řeší finanční stabilitu systému převážně opatřeními na výdajové straně, zatímco důležité nástroje (možnost zvýšení neúměrně nízkých plateb za státní pojištěnce, zrušení zastropování nejvyšších příjmových kategorií, zvýšení odvodů u osob samostatně výdělečně činných) vedoucí ke zvýšeným příjmům systému opomíjí. Kritici také varují před posilováním postavení pojišťoven. Podle nich hrozí, že oprávněné zájmy a nároky pacientů nebudou naplněny, protože primárním zájmem finančních ústavů obecně, kam patří i zdravotní pojišťovny, je vydat co nejméně a co nejvíce ušetřit, zatímco zájmy lékařů i pacientů jsou přesně opačné. Nejasný je také způsob stanovování standardu a nadstandardu; kdo a podle jakých kriterií tak bude činit a podle jakých pravidel se tento proces bude revidovat do budoucna. Velmi kritizovaná byla také možnost vypisování elektronických cenových soutěží kvůli obavě o dostatečnou dostupnost léčivých přípravků, ze zvýšení paralelního obchodování a zvýšení doplatků pro pacienty. V konečném důsledku podle kritiků může zavedení tohoto opatření vést k vytvoření monopolů v určitých segmentech lékového trhu a následnému zvýšení cen.
Zdroj: Medical Tribune