Portál pro babičku, pana doktora, lékárníka i pojišťovnu?

V úvodní přednášce upozornil doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc., předseda České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací ČLS JEP, na některé chyby, jichž se tvůrci portálů dopouštějí, a na možnosti, jak hodnotit kvalitu webových prezentací. “Portál obvykle obsahuje vzdělávací a informační část. Stále více však nabývají na důležitosti diskusní fóra, která je ale nutno pro další kvalitní rozvoj určitým způsobem moderovat,” uvedl P. Kasal. “Moderované diskuse jsou silným prostředkem vzdělávání a usnadňují zpětnou vazbu vůči pacientům. V zahraničí jsou považovány za velice perspektivní, neboť nabízejí možnost vstupu odborných společností a vytváření řízených scénářů pro odborné vedení pacientů.”

Pro oblast institucionálních informací je dnes podle P. Kasala charakteristické, že se uživatel topí v záplavě informací. “Řešením je upozorňovat provozovatele webu na chyby prostřednictvím rankingu serveru podle kvality prezentace. Jednotlivé webové stránky lze evaluovat např. podle rychlosti načtení, typu grafiky, možností navigace – kolik kroků potřebuje uživatel na to, aby získal informaci o ordinační době atd. Hodnotí se rovněž věrohodnost, tedy zda je uveden autor textu či datum vložení, což je na současných webových stránkách velmi častým problémem,” vysvětlil doc. Kasal. “U vzdělávacích informací je hlavním kritériem citovanost, která ukazuje, kolikrát na daný portál odkazují ostatní weby.”

Legislativa je nutností

Obsahovou náplň připravovaného internetového portálu o zdraví a zdravotnictví představil Mgr. Jiří Holub z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. “Cílem je vytvořit platformu, kde by se mohli setkávat všichni občané-pacienti, zdravotníci, lékárníci, pojišťovny, vzdělávací instituce, instituce státní správy a samosprávy. Dokonce se předpokládá, že by portál mohl sloužit jako místo pro komunikaci se zdravotnickými informačními a objednacími systémy,” uvedl J. Holub. “Informace se budou dělit na veřejné, tedy volně dostupné, k nimž se dostane každý uživatel. Dále na osobní, ke kterým bude mít přístup pouze daný pacient, a popř. s jeho souhlasem i další subjekt, a třetí kategorií budou tvořit údaje omezené pouze pro určitou profesionální skupinu, např. zdravotní registry. Každý tedy uvidí pouze to, k čemu má přidělenou roli.”

Předpokládané základní okruhy informací jsou následující:

* zabezpečený přístup občana k vlastní elektronické zdravotní dokumentaci a k informacím zdravotních pojišťoven o jeho účtech a spotřebě péče;

* údaje o zdravotnických zařízeních a zdravotnících;

* informace o zdravotních pojišťovnách a jejich produktech;

* práva a povinnosti pacientů;

* informace o veřejném zdraví, podpoře a ochraně zdraví, životním stylu;

* údaje o systému zdravotnictví a legislativě;

* informace o jednotlivých nemocech, možnostech léčby, lécích;

* encyklopedické znalosti, slovníky;

* statistiky a informace o kvalitě;

* informace o zdravotní péči v zahraničí, cestování apod.

“Smyslem je poskytnout věrohodné a garantované informace použitelné pro všechny skupiny uživatelů. Důležité bude vytvořit legislativní rámec pro elektronickou komunikaci – např. zda by měl být elektronický podpis trvalý, nebo ho bude muset občan po určité době obnovovat. Jde také o zveřejňování vybraných údajů právnických osob. Na to v podstatě narážíme denně, a mnohdy je naprosto absurdní, že nemůžeme bez souhlasu dotčeného subjektu poskytovat např. údaje o počtu oddělení, zdravotníků, lůžek nebo provedených výkonů. Legislativa je tedy jedna z několika věcí, která musí být připravena ještě před spuštěním portálu,” dodal Mgr. Holub.

Vypadá to jednoduše, ale…

Jak uvedl PharmDr. Vladimír Finsterle ze společnosti Pears Health Cyber, existuje několik úskalí, se kterými se musejí provozovatelé kvalitního webu vyrovnat: “Aby byly informace validní a aktuální, je tvorba obsahu prostřednictvím odborníků poměrně drahá. Také je třeba počítat s neustálým rozvojem a údržbou platformy a s tím spojenými dalšími náklady. Klíčovou záležitostí je vynikající koordinace externích autorů a velkým tématem k řešení jsou reklamy léků a produktů pro zdraví na internetu, které by měly zajišťovat základní příjem finančních prostředků.”

Otázka je, zda na zdravotnickém portálu zavést např. i placené služby. “Nám se osvědčily on-line poradny, které, pokud jsou dobře řízeny, mají svoji hodnotu a zdravotní pojišťovny je akceptují. Je nutno stanovit pravidla, jaké dotazy pojišťovna ještě hradí a jaké už nikoli. Musím přiznat, že záchyty závažných onemocnění nám dávají za pravdu, že second opinion takovou formou, kdy se zdravotní pojišťovny podílejí na péči, je určitě pozitivní,” doplnil V. Finsterle.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana B4

Zdroj: