Polymerázová řetězová reakce v praxi
V mysli mnoha lékařů, kteří promovali před několika desítkami let a pak se dále nevěnovali biochemii, přetrvává představa, že klinická laboratoř je ohromná místnost plná zkumavek, centrifug, míchaček, analyzátorů pro jednotlivé parametry a dalších tajemných přístrojů, mezi kterými kmitají laborantky s pipetami v rukou. Skutečnost je dnes však úplně jiná. Moderní laboratoře jsou již plně automatizované linky (anebo i malé „chytré“ přístroje), k jejichž obsluze stačí jeden pár lidských rukou. Pro ty, kteří znají laboratoř v podobě minulého tisíciletí, což zas není tak dávno, požádala MT prof. MUDr. Jaroslava Racka, CSc., přednostu plzeňského Ústavu klinické biochemie a hematologie LF UK a FN, a jeho spolupracovníky, aby představili jednu z moderních biochemických metod, díky níž je možná diagnostika i velmi časných infekčních onemocnění ještě ve stadiích, kdy výsledky sérologických průkazů chybějí.
V posledních 10 až 15 letech jsme svědky expanze molekulárně biologických metod do oblasti diagnostiky infekčního agens. Jsou to metody, které umožňují detekovat patogeny s vysokou citlivostí, selektivitou a ve srovnání s klasickými metodami i podstatně rychleji. Tím si získaly své nezastupitelné místo v diagnostice závažných infekcí. Nejširší uplatnění zaznamenaly metody, které využívají principu polymerázové řetězové reakce (Polymerase Chain Reaction, PCR). Tato metoda byla koncipována Kary Mullisem a vyvinuta v laboratořích Cetus Corporation v Kalifornii. Poprvé byla publikována v roce 1985 a v roce 1993 byla za tento revoluční objev jeho autorovi udělena Nobelova cena za chemii. Co je polymerázová řetězová reakce?
vzorem přirozené replikace genetického materiálu, ke které dochází, kdykoli se mateřská buňka dělí na dvě buňky dceřiné. Z chemického hlediska se jedná o opakovanou cyklickou inkubaci reakční směsi při různých teplotách, přičemž dojde k namnožení části deoxyribonukleové kyseliny (DNA) ležící mezi dvěma oblastmi o známé sekvenci nukleotidů. PCR lze obecně charakterizovat jako třífázový proces, který je opakován v několika cyklech.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2006, strana 9
Zdroj: