Politický cyklus, nebo cirkus?
Ani jsme se nenadáli a máme za sebou více než rok po parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny. Nezbývá než konstatovat, že ze slibovaných změn, které nás měly v tomto období potkat, se neudálo téměř nic. První Topolánkova vláda nedostala důvěru a dosloužila na přelomu roku. Druhá vláda sice důvěru dostala, ale pořád se nemůže vyhrabat ze svých vlastních vnitřních problémů a dostat se do tempa tak, aby připravila reformní změny, které tato republika obzvláště v oblasti veřejných financí potřebuje.
Standardní demokratické systémy se vyvíjejí v tzv. politickém cyklu. V prvním roce po ustanovení nové exekutivy po volbách se uskutečňují nejzásadnější změny, které vítězné politické strany slibovaly. Tyto změny by povětšinou měly vést k vylepšení stávajícího systému. Jsou mnohdy nezbytné, zvláště pak po působení předchozích populistických politiků, kteří ve snaze vyjít vstříc všem a se vším pouštějí pořádně žilou veřejným financím Automaticky se počítá s tím, že nepopulární opatření se provádějí právě v průběhu prvního roku vlády. Toto období je definitivně ztraceno.
Zásadní rozhodnutí se tak odkládají na neurčito. I kdyby totiž prošlo to, co někteří vládní představitelé spíše setrvačností nazývají reformou (všímejte si, že v poslední době s tímto slovem šetří a že začali hovořit o jakési předehře k reformním krokům), nezbudou již síly na uskutečnění těchto zásadních změn. Budou se blížit další volby do Senátu. A v příštím roce budou před námi i volby do krajských zastupitelstev… Tak nám nezbývá nic jiného, než se pozastavit nad tím, že déle než rok po volbách není ani ustanovena komise, která by se měla zabývat závažnými otázkami kolem penzijní reformy, což je mimochodem také součást veřejných financí. Politici se handrkují o to, zda se bude či nebude platit za návštěvu lékaře nějakých 30 nebo 50 Kč, ale to, že se musí změnit celý systém financování zdravotnictví, je nechává v klidu. Prosazení pojišťovacího principu, po kterém je i systém financování zdravotnictví u nás pojmenován, je v nedohlednu. Přeměna stávající zdravotní daně na pojistné, zavedení možnosti konkurujících si pojistných plánů mezi konkurujícími si zdravotními pojišťovnami – na ničem z toho se téměř nehnulo ani prstem. A ke zjednodušení daňového systému a legislativy kolem daní je prakticky stejně tak daleko, jako tomu bylo loni před volbami.
Poslanci a exekutiva nejenom že nemají připravena zásadní legislativní opatření pro změnu prostředí v této oblasti, ale nejsou schopni napravit ani paskvily, jako je například silniční zákon. Tuto hrůzu snad už obhajuje jenom bývalý ministr Šimonovský a několik málo tzv. expertů, kteří se na tvorbě tohoto zmetku podíleli. Tento zákon je typickou ukázkou toho, že nadměrná regulace a restrikce vůbec nemůže vyřešit danou problematiku. Systémově nepřinesl žádné zlepšení ani zvýšení bezpečnosti provozu na našich silnicích a dálnicích, ale vyvolal jen další náklady pro veřejné rozpočty. Zbytečně sankcionuje drobné přestupky, naprosto nesmyslně kvantitativně vymezené. Stávající úředníci je nestačí řešit. Žádný silniční zákon, žádná sebevětší restrikce a zavádění totalitních poměrů na našich silničních nemůže nahradit to, že funkční infrastruktura zaostává za potřebami motoristů. O kolik se zvýšil za posledních 15 let počet kilometrů nově otevřených dálnic či rychlostních komunikací ve srovnání s daleko rychleji rostoucím počtem automobilů, ať už osobních či nákladních, které po našich silnicích jezdí? A hlouposti typu snižování maximální povolené rychlosti v různých úsecích z 50 na 30 km/h nemohou zlepšit bezpečnost na naších silnicích. Naopak např. snižování rychlosti na čtyřproudových rychlostních komunikacích, byť jsou i vedeny aglomerací, z 90 na 70 km/h i na nižší rychlost, způsobuje právě možnost zvýšení nehodovosti a tím i hmotných škod a škod na zdraví občanů.
A tak v úvodu zmiňovaný učebnicový pojem vztahující se k průběhu politického cyklu můžeme v Čechách zaměnit spíš za pojem politický cirkus.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2007, strana B2
Zdroj: