Politické bydlo nesmí kvést na úkor zdravotníků

Podle předsedy Sdružení praktických lékařů MUDr. Václava Šmatláka by základní kapitační platba měla být zvýšena (viz MT 01/10, str. B1). Je však vysoce pravděpodobné, že nebude a že po volbách navíc dojde i na zrušení regulačních poplatků. Na názor, jak může takovéto "finanční aranžmá" zasahovat do situace ambulantních specialistů, jsme se zeptali předsedy jejich sdružení MUDr. Zorjana Jojka.

Předpovídat, co bude po volbách, zda dojde nebo nedojde k navýšení plateb praktickým lékařům, zda, resp. v jakém rozsahu dojde ke zrušení nebo úpravě regulačních poplatků, je úkon srovnatelný s věštěním z křišťálové koule. Ať budeme předpokládat vítězství kterékoli z větších politických stran, nevypadne nám z toho automaticky jednoznačné personální obsazení klíčových křesel na ministerstvu zdravotnictví, od něhož se bude vše v absolutní míře odvíjet. Zkusím tedy spíše pojmenovat vymezené otázky z úhlu ambulantního specialisty a říci, jaký postup považuji za logický, správný.

Jde tedy o dvě různé věci:

* Kapitační platby praktickým lékařům.

* Regulační poplatky.

Ad: Kapitační platby

Osobně v průběhu roku 2010 plošné navýšení kapitační platby u praktických lékařů neočekávám. Spíše odhaduji, že pojišťovny budou individuálně rozvíjet různé programy na podporu zachování nebo navýšení počtu svých klientů, což se jistě i nadále (stejně jako tomu bylo v letech 2008 a 2009) bude odrážet v navyšování plateb praktickým lékařům nad úroveň úhradové vyhlášky. Jako ambulantnímu specialistovi mi v tomto ohledu samozřejmě vadí, že stejný přístup zdravotní pojišťovny nemají k našemu segmentu.

A to přesto, že jistě vědí, že řada mých kolegů, ambulantních specialistů, si je již dnes dobře vědoma, že princip zdravotního pojištění je v ČR tzv. průběžný, a že tedy přibližně pět zdravých lidí (širší rodina) přispívá na péči zhruba jednoho nemocného, resp. může přispět také u jiné zdravotní pojišťovny, než je jeho stávající.

Kdybych však byl dotázán, zda k plošnému navyšování plateb má nebo nemá dojít, pak bych stejně jako MUDr. Šmatlák odpověděl, že ano. Ve shodě s ním (vzájemně potvrzené) jsem totiž toho názoru, že úhrady výkonů jsou v ČR podhodnoceny, a to nejen v primární péči, ale i v ambulantní specializované péči a mnohde i v části řešící práci v nemocnicích. Jde totiž o to, že se od nás očekává kvalita na úrovni vyspělých zemí EU, ale zároveň je nám k tomu dán jen zlomek peněz. Byl bych nejspíš pokládán za ne zcela příčetného, kdybych předpokládal, že na rozdíl od ČR jsou manažeři zdravotních pojišťoven ve vyspělých západních zemích hlupáci, kteří jen zbytečně utrácejí a zdravotnická zařízení zbytečně přeplácejí.

Jako podstatně logičtější se jeví vysvětlení, že zdravotní péče je u nás podfinancovaná, že v ČR má stát (resp. systém zdravotní péče) vůči lékařům nejen v primární sféře vlastně stále narůstající vnitřní dluh, který by již měl začít splácet. A protože jde o podfinancování plošné, k navýšení plateb by mělo dojít všude.

V primární péči např. navýšením kapitačních plateb, v ambulantní specializované péči zase třeba navýšením hodnoty bodu. Za krátký krok správným směrem tedy považuji skutečnost, že v roce 2010 je hodnota bodu navýšena z 1 Kč na 1,02 Kč; aby však navýšení mohlo být považováno právě za začátek splácení výše zmíněného dluhu, musela by se hodnota bodu vyšplhat minimálně na 2,50 koruny. A nepovažujte, prosím, toto číslo za nereálné. Plně odpovídá spodní hranici přepočtu míry nárůstu příjmů ze zdravotního pojištění mezi lety 1997 a 2010 v ČR.

Ad: Regulační poplatky

Mám za to, že regulační poplatky - myšleno v ambulancích, ne v lékárnách, kde jde vlastně jen o část marže, ne v nemocnici, kde jsou spíše poplatkem za část služeb - plní čtvero úloh:

* Regulace.

* Vliv na příjem ambulancí.

* Monitorace výkonnosti ambulancí.

* Psychologický vliv.

Ad: Regulace

Regulace, tj. omezení zbytné péče, resp. zbytných návštěv, je funkce, která se jistě plně uplatnila hlavně během roku 2008, kdy byly poplatky zavedeny. Avšak s postupujícím časem je, jak očekávali i samotní autoři této změny, stále méně významná. Reziduálně snad platí, že tam, kde si pacient může vybrat mezi ambulancemi, raději navštíví tu, již považuje za kvalitnější a kde také rád bez jakéhokoli zaváhání zaplatí svých 30 korun. Za problematickou v tomto ohledu ale považuji skutečnost, že si řada pacientů úhradu regulačních poplatků plete s úhradou výkonu samotného, resp. že si myslí, že práce lékaře stojí právě těch 30 korun. A to se mi nelíbí.

Ad: Vliv na příjem

Všichni si jistě stále pamatujeme výsledky statistických rozborů, které dokládaly, kolik milionů korun se hlavně na začátku roku 2008 ušetřilo poté, co byly regulační poplatky zavedeny. Vše se dávalo do souvislosti hlavně s omezením počtu návštěv u lékařů. Vzhledem k tomu, že praktičtí lékaři měli již tehdy kapitační platby, nejspíše nelze nijak zpochybnit fakt, že hlavním segmentem, kde došlo k redukci výdajů, resp. snížení příjmů zdravotnických zařízení, byla ambulantní specializovaná péče.

Z tohoto pohledu je jistě příjemné, že jak běží čas, pacienti si na úhradu poplatků v ambulancích zvykli a dnes již nejspíše své návštěvy u ambulantního specialisty nepodřizují úvaze, zda je budou či nebudou stát 30 korun. V současné době tedy z pohledu ambulance také platí, že 30 Kč, jež může zdravotnické zařízení od pacienta vybrat, je-li provedeno klinické vyšetření, znamená zvláště ve vztahu ke kontrolnímu a cílenému vyšetření nemalé procento, o které se vlastně úhrada těchto výkonů od roku 2008 navýšila.

Ad: Monitorace výkonnosti

Nejen zdravotní pojišťovny jistě potřebují mít přehled o tom, zda jsou finance vynaložené na zdravotní péči vydány efektivně. A v tomto jim hlavně u praktických lékařů výkaz výběrů regulačních poplatků jistě pomohl. Bude-li vše fungovat logicky, zpětně to pomůže zase těm lékařům, kteří mají větší počty výkonů, resp. kteří jsou oblíbení a pacienty často navštěvovaní.

Ad: Psychologický vliv

Mám za to, že díky regulačním poplatkům, ačkoli představují pouhý zlomek ceny zdravotnických výkonů, si pacienti daleko intenzivněji uvědomují, že zdravotní péče není zadarmo. Protože jejich zavedení bylo politickým rozhodnutím, lze si jistě představit i jinou politickou vůli, která poplatky zruší.

Pokud se tak ale stane, budou jistě zdravotnická zařízení oprávněně očekávat:

* kompenzaci výpadku svých příjmů (reálnou, okamžitou, nikoli virtuální),

* vysvětlení, proč politiky nezajímá výkonnost jednotlivých ambulancí, proč se nevěnují opravdu existujícím problémům českého zdravotnictví - narůstajícímu rozporu v jeho příjmech a výdajích, proč místo toho sbírají své předvolební body opět na úkor českých zdravotníků.

Zdroj: Medical Tribune