Pokroky v léčbě rohovky

První technikou je transplantace biosyntetické rohovky. Výsledky její klinické zkoušky shrnuje kanadsko‑švédský tým vedený May Griffithovou z univerzity v Ottawě a Perem Fagerholmem z univerzity v Linköpingu v prestižním lékařském časopisu Science Translational Medicine.

May Griffithová se věnuje vývoji biosyntetické rohovky déle než deset let. Používá k tomu laboratorně připravené kolageny formované do tvaru rohovky lidského oka.

Cílem výzkumu bylo vyrobit v laboratoři takovou rohovku, která by svými vlastnostmi co nejlépe splňovala potřeby pacienta a zároveň se chovala při transplantaci jako normální rohovka a nevyžadovala od operatéra změnu obvyklých postupů.

Po rozsáhlých laboratorních testech nazrál čas pro klinické zkoušky, které provedl tým Pera Fagerholma ve Švédsku. Biosyntetická rohovka byla voperována desítce pacientů trpících pokročilým stadiem keratokonu.

Každému byla odstraněna z jednoho oka deformovaná rohovka a byla nahrazena umělou z rekombinantního lidského kolagenu III. Použití rekombinantního proteinu zvyšuje výrazně bezpečnost vyráběné umělé rohovky, protože zdroj kolagenu je pod pečlivou kontrolou a nehrozí například jeho kontaminace. Producentem kolagenu pro tvorbu umělé rohovky je americká biotechnologická společnost FibroGen ze San Franciska.

Studie týmu vedeného Griffithovou a Fagerholmem popisuje výsledky dva roky po transplantaci. Ukazuje se, že biosyntetická rohovka je bezpečná. Ani u jednoho pacienta nebyla zjištěna imunitní reakce proti transplantátu. Do syntetické rohovky prorostly buňky a nervy z pacientova oka, a vytvořily tak na první pohled normální zdravou rohovku. Do ní se vrátil pacientům cit a výrazně se zlepšilo její okysličení. Zrak se zlepšil u šesti z deseti operovaných pacientů a s kontaktními čočkami bylo zlepšení zraku srovnatelné s výsledkem tradiční transplantace rohovky. U dvou pacientů se zrak nezlepšil a u dvou došlo po operaci biosyntetické rohovky ke zhoršení.

„Jde o významné výsledky, protože jsme poprvé dokázali, že se uměle vyrobená rohovka může zdárně integrovat do lidského oka a navodit vhodné podmínky pro regeneraci,“ komentuje výsledky May Griffithová. Vývoj rohovky a ověřovací transplantace tím však nekončí. FibroGen pracuje na nových materiálech a May Griffithová z nich vytváří nové, lepší verze biosyntetických rohovek.

Transplantace limbálních kmenových buněk

Neméně zajímavá studie italských lékařů pod vedením Grazielly Pelegriniové a Michela De Luky z univerzity v Modeně byla publikována v prestižním lékařském časopisu The New England Journal of Medicine. Shrnuje výsledky léčby rohovky transplantací limbálních kmenových buněk.

Trauma nebo infekce oka mohou vyústit v deficienci limbálních kmenových buněk. Následně dochází k invazi buněk spojivky do rohovky, což bývá spojeno s její vaskularizací, chronickými záněty, zjizvením stroma rohovky a nakonec i se zakalením rohovky a ztrátou zraku.

Pelegriniová, De Luca a jejich spolupracovníci vyvinuli systém pro kultivaci limbálních kmenových buněk in vitro a v letech 1998 až 2006 provedli transplantaci těchto kmenových buněk do očí 112 pacientů. Bezprostředně po operaci došlo k určitým komplikacím, např. zánětům, blefaritidě či krvácení, ale ty neměly na zdraví pacientů vážnější dopad.

Po roce byla jako úspěšná hodnocena transplantace u 68 % pacientů. Částečným úspěchem skončila operace u 17 % pacientů. Jen 15 % transplantací skončilo nezdarem. Pacienti, u nichž se transplantace nezdařila, se podrobili druhé. Po započtení výsledků druhých transplantací se zvýšil celkový poměr úspěšné léčby na 77 procent. Podíl částečně úspěšných transplantací poklesl na 13 % a podíl neúspěšných transplantací činil 10 procent.

Stav oka po úspěšných transplantacích zůstával stabilní. Pacienti měli i nadále nezkalenou a avaskulární rohovku krytou normálním epitelem.

V případě neúspěšných transplantací nedošlo k průkaznému zhoršení stavu operovaného oka.

Příčina Fuchsovy dystrofie

Mezi pacienty, kteří se podrobí transplantaci rohovky, patří významný podíl lidem s Fuchsovou dystrofií. Tým z University of Oregon vedený Albertem Edwardsem zveřejnil v časopisu The New England Journal of Medicine výsledky genetické studie, která ukazuje, že za dědičnou složku Fuchsovy dystrofie rohovky je do značné míry zodpovědná změna genu pro transkripční faktor 4 (TCF4).

Efekt poškození genu TCF4 je mnohem výraznější než dopad mutací některých genů na vznik makulární degenerace. Některé mutace zvyšují riziko Fuchsovy degenerace na stonásobky.

Signální dráha, která je mutací genu TCF4 narušena, není zatím jasná. Podle předběžných výsledků se zdá, že mutace genu TCF4 má negativní dopad na funkce proteinů E2‑2 a ZEB1. Mutace genu COL8A2, jež byla s rizikem Fuchsovy degenerace doposud spojována, zřejmě vyvolává jiné onemocnění, jehož příčiny jsou odlišné od Fuchsovy degenerace podmíněné mutací genu TCF4.

Zdroj: Medical Tribune