Pojišťovny versus nemocnice

Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, připomněl, že první, co každého musí v otázce vztahu nemocnic a pojišťoven napadnout, je nerovnost, informační nerovnováha a z toho plynoucí nedůvěra. Podle P. Horáka se nabízí uspořádání vzájemných vztahů v zásadě dvojím způsobem. Pojišťovny je možné vnímat tak jako dosud, tedy jako rozdělovny vybraných finančních prostředků. „Tím se vždy nakonec ocitneme u bohatšího či chudšího přídělového systému, byrokracie a administrativy,“ zdůraznil P. Horák. Takový systém dokáže poměrně dobře uspokojit požadavky zdravotnických zařízení na čerpání zdrojů pro pokrytí dlouhodobě známých nákladů. Zato na potřebu krytí nově vzniklých nároků vyplývajících třeba z aplikace moderních medicínských technologií reaguje kvůli bariéře striktních pravidel a přídělových mechanismů jen pomalu a nepružně. Nabízí se však i druhý pohled, podle kterého budou zdravotní pojišťovny skutečnými finančními institucemi, jejichž úlohou je kompenzace a rozložení rizik na principech pojistné matematiky. Takový systém ovšem podle P. Horáka nemůže stát na byrokratických pravidlech, ale na vztazích s poskytovateli a vzájemné spolupráci. „Tato kooperace je nezbytná, protože zdravotní pojišťovna bude mít vždy složitější postavení než jakýkoli jiný pojišťovací ústav,“ připomněl P. Horák. „Kromě výběru peněz na krytí předvídatelných rizik se musí ve spolupráci s poskytovateli pokusit eliminovat konstantu, která je pro zdravotnictví typická. Mám na mysli fakt, že systém je schopen spotřebovat jakékoli množství peněz, které do něj natečou.“ Je tomu tak mimo jiné proto, že vedle krytí rizik platí zdravotní pojišťovna i běžné služby zdravotního systému, které nesouvisejí s pojistnou matematikou, ale s prostou chutí klientů čerpat zdravotní péči a také s počtem poskytovatelů, kteří tuto péči nabídnou.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2006, strana 20

Zdroj: