Pojišťovny mají peněz dost
Jako v každé zemi, tak i u nás je zdravotnictví velmi diskutovaným politikem. Většinou se nejedná o vlastní poskytování zdravotních služeb, ale jako problémové se ukazuje financování těchto služeb. Přesněji řečeno, jde o neustále opakovaná tvrzení o nedostatku finančních prostředků. Mimochodem, které odvětví může tvrdit, že jich má dostatek?
Uvedené se opírá o názor manažerů a majitelů zdravotnických zařízení. Bohužel, odpovědné orgány státní správy, zřizovatelé a majitelé především lůžkových zdravotnických zařízení neposkytují validní analýzy o příčinách případného schodkového hospodaření některých subjektů ve zdravotnictví. Tedy příčiny tohoto stavu, stejně jako případná opatření k jejich řešení, zůstávají stále zahaleny tajemstvím. Proč asi? Je to pro štědrost státního rozpočtu a ochotu průběžně doplňovat další finanční prostředky? Zdravotnictví přece musí fungovat za všech okolností a hlavně za každé vlády, tedy pravicové i levicové.
Je zde tedy nastolena otázka: V jakém rozsahu a z jakých příčin se některým zdravotnickým zařízením nedostává finančních prostředků? Bez zajímavosti není, že na stránkách Ministerstva zdravotnictví si lze mimo jiné přečíst, že např. k 30. dubnu 2014 byly na běžných účtech jednotlivých zdravotních pojišťoven uloženy volné přebytky finančních prostředků ve výši přes 22 mld. Kč, což představuje rezervu zdravotních pojišťoven jako celku na cca 35 dní.
Paradoxem však je, že VZP ČR, která má téměř 60 % všech pojištěnců, se na tom podílí jen částkou 7,45 mld. Kč, tedy necelými 34 %. Zde je možno vidět určité riziko problémů pro financování zdravotnictví v budoucím období. Z výročních zpráv i zdravotně pojistných plánů je patrné, že VZP ČR vykazuje nejvyšší výdaje na úhradu zdravotní péče v přepočtu na jednoho pojištěnce, přesto dlouhodobě vykazuje úbytek pojištěnců. Pro rok 2014 to má být téměř 120 000 osob. Vlivem systému přerozdělování finančních prostředků, které má naše zdravotnictví v jednotlivých letech k dispozici z prostředků daňových poplatníků, disponuje VZP ČR částkou, jež téměř o polovinu přesáhne objem peněz, které sama vybere. Mimochodem, letos má mít zdravotnictví k dispozici 235 mld. Kč.
Je s podivem, že některým skutečnostem nevěnuje odpovědné Ministerstvo zdravotnictví potřebnou pozornost, což potvrzuje situace koncem roku 2013 a začátkem roku 2014. Od podzimu 2013 bylo opakovaně uváděno v masmédiích, že mnoho poskytovatelů lůžkové péče má vážné až likvidační finanční problémy. Výsledkem této rozsáhlé kampaně bylo, že koncem roku 2013 a v lednu 2014 bylo do zdravotnictví mimořádně vloženo více než 6 mld. Kč, z toho jen pro VZP ČR téměř 5 mld. Kč. Z toho objemu se má vrátit do konce roku 2014 částka 3,7 mld. Kč.
Dalším paradoxem je stav volných finančních prostředků zdravotních pojišťoven, který koncem roku 2013 činil celkem 13,3 mld. Kč, ale u VZP ČR to bylo pouze 0,46 mld. Kč. O měsíc později to již bylo celkem 20,65 mld. Kč, z toho u VZP ČR 5,3 mld. Kč. Otázkou je, za jaký úrok státní rozpočet potřebné finanční prostředky získává a za jaký úrok jsou volné finanční prostředky jednotlivými zdravotními pojišťovnami deponovány u komerčních bank.
Z jiného úhlu pohledu je zajímavý postoj státní správy, která má posoudit, zda návrh zdravotně pojistného plánu je ve shodě s platnou právní úpravou a odpovídá veřejnému zájmu. Odpovědné orgány státní správy neshledaly na návrhu zdravotně pojistného plánu VZP ČR pro rok 2014 závad i přesto, že jako jediná nenaplňuje platnou právní úpravou stanovený objem rezervního fondu. Odpovědným orgánům státní správy rovněž ušla skutečnost, že u VZP ČR výdaje převyšují příjmy, což zákon neumožňuje.
Z uvedeného plynou mimo jiné otázky:
1) Je naše zdravotnictví skutečně ve finančních problémech, nebo se finanční problémy kumulují především u VZP ČR a některých nemocnic?
2) Kdy poskytnou odpovědné orgány úplnou a seriózní odpověď na otázky kolem financování našeho zdravotnictví, tedy o hospodaření s finančními prostředky daňových poplatníků?
Tyto otázky však musejí být zpracovány podle jednotné metodiky, aby nedošlo ke zkreslení celkového výsledku. Jedině tímto způsobem se můžeme dopracovat k závěru, podle kterého státní správa může, resp. musí rozhodnout, zda zdravotnické zařízení má své místo v systému poskytování zdravotních služeb. Není to složité, pouze musí být společenská a politická vůle.
Zdroj: Medical Tribune