Pohybem můžeme významně ovlivnit prognózu našich diabetiků
Účastníci 51. diabetologických dnů v Luhačovicích měli možnost si v odpoledních hodinách a ztemnělém kinosále kulturního domu Elektra vyslechnout přednášku prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc., MBA, přednosty III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, která se týkala vztahu myokinů a diabetu. Prof. Svačina připomněl vliv fyzické aktivity na lidský organismus a úlohu myokinů, díky nimž jsme schopni pozitivní efekt pohybu na zdraví vysvětlit.
Sdělení zaznělo během bloku Tělovýchovné lékařství a diabetologie. Ačkoli nádherné počasí lákalo spíše k posezení před kulturním domem, na přednášce se sešlo mnoho především mladých diabetologů, což prof. Svačina ocenil.
Nedostatečný pohyb diabetiků je nejrizikovějším faktorem jejich nemoci
„Inaktivita pacientů s diabetem je pro jejich zdravotní stav asi dvakrát nebezpečnější než obezita. Pokud bychom našim nemocným dokázali doporučit pohyb, významně bychom jejich nemoc ovlivnili,“ uvedl v úvodu svého sdělení profesor Svačina. „Současně je možné působit pohybem preventivně proti výskytu diabetu II. typu, a to až o 50 procent, jak ukazují výsledky studií. Někdy stačí, aby osoby, které nemohou cvičit, alespoň chodily.“
Už autoři starších učebnic fyziologie tušili, že existuje nějaký „exercise factor“, který je pro zdraví prospěšný, ale jeho povaha nebyla známa. Pomýšlelo se na metabolity, které ve svalu při pohybu vznikají, případně na neutrotrofní faktory, ale správným se ukázal až koncept myokinů. Podařilo se prokázat, že při zátěži dokáže příčně pruhovaný sval významně ovlivnit metabolickou a fyziologickou aktivitu ostatních orgánů, a to díky bezmála stovce látek vylučovaných do krevního oběhu. Jedná se o proteiny a peptidy, které byly klasifikovány jako myokiny (cytokiny produkované myocyty). Mezi ně patří interleukiny IL‑4, IL‑6, IL‑7, IL‑15, myostatin, LIF (leucemia inhibitory factor), BDNF (brain‑derived neurotropic factor), IGF‑1 (insulin‑like growth factor), FGF‑2 (fibroblastový růstový faktor 2), FGF‑21, FSTL‑1 (folistatin‑related protein 1), irisin, EPO (erytropoetin), BAIBA (β‑aminoisobutyric acid) a další. K nejvýznamnějším myokinům patří interleukin IL‑6.
V tuto chvíli jsou známy čtyři základní funkce myokinů v organismu: vliv na růst svalových vláken a regeneraci obecně, regulace metabolismu, především ovlivnění inzulinové rezistence, imunosupresivní efekt a v neposlední řadě regulace výdeje energie, která souvisí s hnědnutím bílé tukové tkáně. Bílá tuková tkáň se pod vlivem cvičení a myokinů může měnit na béžovou obsahující více mitochondrií a vakuol a schopnou uvolňovat více energie.
Dlouhodobá fyzická aktivita tlumí postprandiální zánět
Velmi důležitý je protizánětlivý efekt pohybové aktivity, někdy se o něm hovoří jako o „exercise imunology“. Myokiny ovlivňují koncentrace prozánětlivě působících látek a snižují zvýšenou koncentraci CRP. Předpokládá se také určitý protinádorový mechanismus, ale zatím se přesně neví, jakým způsobem je antiproliferační aktivita buněk ovlivněna. „Nás zajímá především ovlivnění postprandiálního zánětu. Je zajímavé, že mladý člověk může sníst cokoli, pokud nesklouzne k nějakému významnému excesu, a k žádnému zánětu u něj nedojde. Ale jak stárne, dá se říci, že skoro každé jídlo u něj postprandiální zánět vyvolá, což prokazatelně platí u padesátiletého diabetika 2. typu s hypertenzí a obezitou. Ten ať sní cokoli, bude mít zvýšené CRP i leukocyty, bez ohledu na dietní opatření,“ vysvětluje prof. Svačina a dodává, že proti zánětu se dříve působilo například užíváním vitaminů a antioxidancií nebo přidáním více ovoce a zeleniny do stravy. Vše ale bylo neúspěšné. Postprandiální zánět lze ovlivnit jen fyzickou aktivitou. „Pokud se člověk pravidelně pohybuje, ke vzplanutí postprandiálního zánětu u něj nedojde, i když sní větší dávku tučného jídla. Ovšem pokud se hýbat přestane, tento efekt u něj do dvou měsíců odezní. Jsou známy případy vrcholových sportovců, kteří poté, co skončili se sportem, dostali těžkou aterosklerózu. Efekt pohybu je tedy velmi významný, ale je relativně krátkodobý, a proto je potřeba hýbat se pravidelně,“ shrnuje prof. Svačina s tím, že diabetik má lepší prognózu, pokud kombinuje silovou a aerobní aktivitu. Předpokládá se, že pak mají vyplavené myokiny trochu jiné spektrum.
„Závěrem lze konstatovat, že pohyb diabetikům prospívá, což může vysvětlit myokinový koncept. Zlepšení inzulinové sekrece a senzitivity je nepochybné, dále je pozorován větší výdej energie a tlumení systémového i postprandiálního zánětu. Myokiny a jejich substituce budou jistě předmětem dalšího výzkumu do budoucna,“ uzavřel prof. Svačina.
Zdroj: Medical Tribune