Pohádky, kterým věřívali naši předkové
Nejdříve si posloužíme knihou Kitáb al‑Fihrist (Kniha katalogu), kterou roku 987 n. l. sepsal Abú’l‑Faradž Muhammad ibn Isháq an‑Nadím, snad knihkupec v Bagdádu: „On je Abú Abdalláh Džábir ibn Hajján ibn Abdalláh al‑Kúfí, známý jako as‑Súfí. Názory lidí na něj se liší, neboť šíité říkají, že je jedním z jejich velkých mužů a jednou z ‚Bran‘, a ujišťují, že byl společníkem Dža‘fara as‑Sádiqa – Mír buď s ním! – a že byl Kúfan…“ Část jména nás poučuje, že tento muž byl súfí, přívrženec mystického přístupu k náboženství. Slovo „Brána“ použité v překladu je označení duchovního vůdce v jednom ze šíitských hnutí známém jako ismá’ílíja, nazývaném tak podle Ismá‘íla (zemř. 762), staršího syna imáma Dža‘fara as‑Sádiqa.
„Někteří filosofové však tvrdí, že (Džábir) byl jedním z nich a že sepsal knihy o logice a filosofii, zatímco hledači kamene mudrců ujišťují, že měl vedoucí postavení (v tomto umění, tedy alchymii), a že žil v ústraní. Tvrdí, že stále putoval po různých zemích, aniž by se někde usadil, protože se bál, že by vládcové usilovali o jeho život.“
Po tomto stručném představení se podívejme do moderní literatury, co soudí někteří vědci o Džábirovi. V dětství asi záhy osiřel, jeho otec se stal obětí politických bojů a příbuzní poslali Džábira do Arábie, aby se dostatečně vzdělal. V jedné ze svých knih Džábir tvrdí, že v Arábii studoval Korán, matematiku a další obory, ale jinak nejsou žádné bližší údaje, které by dovolovaly rekonstruovat jeho život. Posléze se zřejmě vrátil do Kúfy, nejspíš proto, že odtud pocházel jeho otec, nelze ani vyloučit, že navázal na jeho původní živnost drogisty, což by ho přivedlo k činnosti, řekněme, primitivně chemické, a byl tak jen krůček k alchymii. I to je dohad.
Pak se Džábir objevuje už ve středním věku, a to prý jako alchymista u dvora chalífa Hárúna ar‑Rašída, a současně jako přítel imáma Dža‘fara as‑Sádiqa. Přátelství poměrně snadno vysvětlitelné, protože imám si mohl pamatovat zásluhy jeho otce, který zemřel pro věc šíitů. Prý prostřednictvím jednoho z vezírů byl Džábir uveden k chalífovi, pro něhož prý napsal alchymické dílo pod názvem K. az‑Zuhara (Kniha Venušina). Když se chalíf později obrátil proti svému vezírovi, jehož nechal popravit, a ohrožoval i jeho rodinu, Džábir vcelku snadno vytušil, že jako rodinný přítel by nemusel mít zrovna zářnou budoucnost. Proto zní vcelku pravděpodobně an‑Nadímovo tvrzení, že se Džábir pohyboval z místa na místo. Maje za zády nebezpečného chalífa je to dost pochopitelné. Rekonstrukce, kterou citujeme, uvádí rok 815 jako přibližné datum Džábirova úmrtí.
.....
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 23/2007, strana A8
Zdroj: