Podíl virů na vzniku diabetu 1. typu

Rychle narůstající počty případů pacientů s diabetem 1. typu svědčí o významném vlivu environmentálních faktorů na rozvoj tohoto onemocnění. Velká pozornost se soustředila na možný vliv virových infekcí. U zvířat byl pozorován diabetes po experimentálně navozené infekci mnoha různými viry. Některé z těchto virů byly spojovány i s destrukcí inzulin produkujících buněk pankreatu člověka.

To otevírá možnost vývoje vakcín, které by před tímto mechanismem vzniku diabetu 1. typu chránily. V poslední době byla hlouběji prostudována možná role enterovirů, které spojuje se vznikem diabetu 1. typu hned několik studií. Enteroviry se často vyskytují u dětí. U člověka bylo zatím podchyceno více než 100 typů. Zatím ale nebylo jasné, které typy enterovirů se na vzniku diabetu 1. typu podílejí. Jasněji je v tomto ohledu po publikování dvou studií v lékařském časopise Diabetes, jejichž autoři poprvé spojili nástup diabetu 1. typu s konkrétními typy enterovirů. V rámci mezinárodní studie ViaDiab bylo v letech 2001 až 2005 vyšetřeno na protilátky proti enterovirům 249 dětí s nově diagnostikovaným diabetem 1. typu ve Finsku, Švédsku, Anglii, Francii a Řecku, stejně bylo v těchto zemích vyšetřeno i 249 zdravých dětí.

Souvislost mezi onemocněním diabetem a infekcí eneterovirem se prokázala pouze u coxsackievirů typu B. Infekce těmito viry nezávisela na HLA genotypu, věku ani pohlaví dětí. Infekce jinými typy enterovirů neměla s nástupem diabetu 1. typu u dětí průkaznou korelaci.

K podobným výsledkům dospěla i finská studie D1PP (Type 1 Diabetes Prediction and Prevention). V rámci této studie probíhalo sledování 183 dětí, které měly trvalý titr alespoň dvou různých autoimunitních protilátek, jež jsou považovány za prediktivní pro diabetes 1. typu. Zároveň bylo sledováno 366 dětí, které byly při vyšetření na autoprotilátky negativní. Vyšetření na enteroviry probíhalo do nástupu diabetu 1. typu nebo do věku 15 let. Také v tomto případě byla prokázána souvislost nástupu diabetu 1. typu jen s infekcí coxsackieviru B, a to konkrétně s typem B1. Riziko bylo vyšší v těch případech, kdy k infekci coxsackievirem B1 došlo jen několik měsíců před objevením autoprotilátek. Zajímavé je, že infekce coxsackieviry B3 a B6 mírně snižovala riziko diabetu 1. typu. Podle autorů studie to souvisí s křížovou imunoprotekcí proti coxsackieviru B1, jež je vyvolána reakcí imunitního systému na coxsackieviry B3 a B6.

Pokud jsou coxsackieviry B diabetogenní, pak by proti nim mohly účinně chránit vakcíny. Vzhledem k tomu, že je známo šest různých coxsackievirů B, bylo by zřejmě možné, aby proti nim chránila jediná vakcína.

Zdroj: Medical Tribune