Podceňovat naši algeziologii není na místě

O své dojmy z konference SIP se s MT podělil prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., prezident Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP. Evropskému fóru představil organizaci algeziologie, vzdělávání v tomto oboru i strukturu pracovišť, která se věnují edukaci, výzkumu a především léčbě bolestivých stavů v České republice.

* Pane profesore, jak hodnotíte úroveň české algeziologie v porovnání s vyspělými zeměmi Evropské unie?

Nemyslím si, že jsou velké rozdíly mezi námi a všemi ostatními státy EU. I mnohé země, jež jsme donedávna považovali za stabilní, procházejí vážnou ekonomickou krizí a nejsou vyspělejší ani po medicínské stránce než Česká republika. Navíc, co se organizace týče, je česká algeziologická péče na špičkové úrovni. Dnes jsem měl na semináři možnost konfrontace naší algeziologie s francouzskou, belgickou, švýcarskou, italskou i španělskou. Jsem přesvědčen, že se nemusíme za nic stydět, její úroveň je zcela srovnatelná s nejvyspělejšími evropskými zeměmi. Mnohé země naopak zatím o této úrovni mohou pouze snít. Často nás zařazují do východní skupiny, ale není to oprávněné, protože v organizaci jsme na velmi vysoké úrovni.

Máme přes sto ambulancí pro léčbu bolesti, osm center a devět akreditovaných pracovišť pro výuku algeziologů. Přesto nemůžeme být zcela spokojeni, protože nám chybějí mladí odborníci. Ohrožena je kontinuita oboru, máme málo mladých algeziologů. Podobně na tom však je většina zemí EU.

* V čem vidíte příčinu, že mladí lékaři si nevolí algeziologii jako svůj obor?

Můžeme ji hledat v ekonomickém podcenění tohoto oboru. Základní organizace je dobrá, přestože v poslední době

Dokončení na str. B6

byla některá centra zrušena. Vzdělávací systém je funkční, algeziologie se oddělila od paliativní medicíny a získala svou autonomii. Má jako medicínský obor velmi dobou koncepci. Dalším důvodem absence mladých lékařů může být i náročnost péče o pacienty s chronickou bolestí. Je to dlouhodobá, vyčerpávající, ale velmi užitečná práce, přestože její výsledky se mohou projevit až v dlouhodobém horizontu. Přitom chronická bolest trápí mnoho lidí, jak bylo na této konferenci referováno, chronická bolest postihuje 10 až 15 % populace, přičemž ve vysokém procentu jde o každodenní nebo trvalou, těžko snesitelnou bolest, která snižuje kvalitu života postižených.

* Máme dostatek prostředků k léčení bolesti?

Když odhlédneme od ekonomického hlediska, situace se lepší, ale optimální stále není. V současnosti nemůžeme poskytnout úplnou úlevu od bolesti všem nemocným. U naprosté většiny můžeme potíže zmírnit, ale stále zůstává určité procento pacientů rezistentních na jakoukoli dostupnou léčbu. S potěšením však musím konstatovat, že díky pochopení Všeobecné zdravotní pojišťovny a dalších zdravotních pojišťoven byly zařazeny mezi hrazené výkony neuromodulační metody léčby bolesti.

* Česká republika bývá kritizována za nedostatečnou dostupnost léčby bolesti na základě nízké spotřeby opioidů. Je tomu tak? Je tato kritika oprávněná?

Harald Breivik z Norska před 10 lety uveřejnil studii o spotřebě opioidů v jednotlivých státech Evropy. Česká republika skončila na jednom z posledních míst mezi ostatními postkomunistickými zeměmi. Jsem však přesvědčen, že vysoká spotřeba opioidů není jediným správným kritériem pro hodnocení úrovně péče o pacienty a dobrého managementu bolesti.
Neléčíme jen opioidy, ale i jinými látkami, které do sledování nebyly zahrnuty, a také jinými metodami, například psychoterapií, rehabilitací.

V posledních letech se však odpoutáváme od poslední skupiny ve spotřebě opioidů, a to zejména použijeme-li kritérium počtu dní, v nichž pacienti užijí opioidy (DOT - Days of Treatment, PTD - Patient Treatment days, tedy česky takzvané pacientodny). Pak se blížíme k západoevropským státům. Kromě opioidů však máme nyní další skupiny přípravků pro léčbu bolesti, situace je zcela jiná než před deseti lety, kdy byly opioidy jednou ze dvou skupin přípravků pro léčbu bolesti. Dnes můžeme použít i jiné moderní aplikační formy - náplasti, spreje, jiné postupy, například již zmíněnou neuromodulaci.

* Co je podle vás nejlepším kritériem úspěšnosti léčby bolesti?

Za nejsprávnější hledisko považuji spokojenost pacienta a kvalitu jeho života. Jde však o těžko měřitelné hodnoty. V současnosti se spouští projekt PARMA (PAin Relief MAnagement), na němž participuje Česká onkologická společnost, Společnost pro studium a léčbu bolesti a Česká společnost paliativní medicíny. Je zaměřen na monitoring diagnostiky a léčby bolesti u onkologicky nemocných pacientů; v jeho rámci se sledují kromě dalších parametrů i výsledky léčby bolesti a kvalita života nemocných.

* Na konferenci byla zmiňována i práceschopnost jako hledisko úspěšné léčby bolesti. Týká se všech pacientů?

Toto hledisko je velmi ošidné a je použitelné jen u mladších lidí. Většina pacientů s chronickou bolestí jsou spíše starší lidé, kde už dosažení práceschopnosti nemůže být cílem. Důležité však je, jak žijí - kvalita jejich života a schopnost vykonávat obvyklé činnosti.

* Našel jste na tomto setkání také inspiraci pro svou další práci?

Hlavním účelem takovýchto setkání je výměna zkušeností, porovnání, kde se co a jak provádí. Trochu mne mrzí, že nás naši západní kolegové podceňují. Musel jsem třeba opravit tvrzení francouzského kolegy, že první samostatný algeziologický obor na Východě byl ustanoven v Turecku v roce 2007. V ČR a na Slovensku byl již v roce 2002.
Uvědomil jsem si zde, že pro mnoho států není dořešena otázka financování. Ukazuje se, že lepší je úhrada léčby z prostředků veřejného zdravotního pojištění oproti systému přímých plateb Spojených států. Dílčí zkušeností jsou i reference o užitečnosti sociálního pracovníka v rámci multidisciplinárního týmu odborníků zabývajících se léčbou bolesti.

* Jak vidíte budoucnost evropské algeziologie ve světle této konference?

Nesdílím optimismus některých evropských kolegů v tom ohledu, že politici zařídí optimální fungování algeziologické péče, edukaci odborníků i ekonomické zajištění oboru. Co si jednotlivé národní a regionální společnosti nevybudují, nikdo jiný nezprostředkuje. Domnívám se, že nás v nejbližší budoucnosti nečeká ani žádná převratná terapeutická novinka.

miš

Zdroj: Medical Tribune