Počet lidí v produktivním věku bude u nás stále klesat

Stárnutí populace v České republice je alarmující. Na tom se shodla většina účastníků odborné debaty pořádané 23. února Institutem pro veřejnou diskusi. Otázkou zůstává, kdo bude v budoucnu platit za zdravotní péči, když počet obyvatel v produktivním věku výrazně poklesne.

Prognózy hovoří jasně. Počet osob v produktivním věku, který je limitován hranicí 15 až 65 let, se bude neustále snižovat, zatímco počet obyvatel v postproduktivním věku bude logicky narůstat. Podle RNDr. Tomáše Kučery, CSc., z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK v Praze je stárnutí populace vnitřně strukturovaný a neodvratný proces. „Naděje na dožití se za poslední dvě dekády zvýšila o šest let a počet seniorů ve věku nad 65 let se v příští dekádě zdvojnásobí. V roce 2070 bude počet lidí ve věku nad 85 let až šestkrát vyšší než dnes,“ říká. Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., k alarmujícím údajům o stárnutí populace dodává i informace o věku lékařů: „Celých 50 % českých chirurgů je starších 50 let, v případě praktických lékařů činí toto číslo 71 %!“

Důležitým ukazatelem hodnocení společnosti je podle dalšího účastníka diskuse, prof. PhDr. Ladislava Rabušice, CSc., z FSS MU v Brně střední délka života prožitá ve zdraví. V tomto ohledu si stojí z evropských zemí nejlépe Norsko, a to jak v případě mužů, tak žen. Například v Rakousku je střední délka života vyšší, nad evropským průměrem, avšak poměr délky života prožitý ve zdraví je nesrovnatelně nižší. Podle demografického optimismu je dlouhověkost triumfem lidskosti a bohatstvím života.

Aktuální příspěvky do zdravotnického systému se používají na financování zdravotní péče těm, co péči potřebují dnes. Populace stárne v ČR stejně jako v celé Evropě. Podle Eurostat (2008) však dosáhne ČR největší změny ve srovnání s ostatní Evropou, v roce 2050 dle prognóz bude podíl pracujících vůči nepracujícím téměř 50%, tzn. že na jednu závislou osobu bude 1,4 pracujících osob (v roce 2003 připadalo na jednu závislou osobu 3,25 pracujících osob). V této souvislosti zmínila PhDr. Lucie Bryndová z IES Fakulty sociálních věd (FSV) UK v Praze tzv. generační účetnictví, které zachycuje míru solidarity mezi jednotlivými generacemi. Nastolila mj. otázku, zda bude mezigenerační solidarita klesat, neboť podle aktuálního nastavení systému současná generace zaplatí mnohem méně, než na sklonku života spotřebuje. Ekonomové si kladou otázky, zda se náklady na zdravotnictví budou s věkem zvyšovat a jak se budou měnit výdaje v souvislosti se stárnutím populace.

„Pohybujeme se v paradigmatu upadající společnosti. Vše stojí na krizi důvěry. Pohybujeme se v paradigmatu upadající společnosti a Evropa vymírá. Optimistická zpráva pro Českou republiku by zněla, že česká rodina má dvě až tři děti, nikoli pouze jedno, jak je dnes běžné,“ řekl prof. Ing. Lubomír Mlčoch, CSc., z FSV UK.

Dnešní podoba poskytování zdravotních služeb a jejich dostupnost je v důsledku stárnutí obyvatelstva neudržitelná. Tento fakt platí nejen pro Českou republiku, ale pro všechny vyspělé země s univerzálním přístupem ke zdravotním službám hrazeným třetí stranou. Řešením může být zvýšení přísunu zdrojů, které je ovšem v době stagnující ekonomiky nereálné. Zvýšení přísunu soukromých zdrojů by mělo být řešeno transparentně a ohleduplně, jinak se bude realizovat v oblasti „šedé“ ekonomiky a bude poškozovat nejslabší členy společnosti.

Dalším z nabízejících se řešení může být omezení rozsahu hrazených služeb. Lze je realizovat například vyjmutím jejich celých oblastí jako u stomatologie, stanovením spodní i horní finanční hranice pro úhradu. Dalším možným řešením může být vymezení „nadstandardu“, tedy uplatněním kritéria relativní nákladové efektivity. Úhrada léčiv bude nastavena na ceně nejlevnějšího. Současně je nutné udržet dostupnost potřebných služeb pro všechny vrstvy společnosti. Třetím možným řešením může být zvýšení efektivity. Do této oblasti patří celá škála opatření, zahrnující např. platební mechanismus motivující poskytovatele k účelnějšímu chování, snížení cen vstupů – léků, zdravotnických prostředků či stavebních investic –, restrukturalizace sítě poskytovatelů nebo standardizace poskytování zdravotnických služeb.

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta kardiocentra IKEM, prezentoval názor, že je nutné vnímat zdravotnictví jako součást celé společnosti. Do zdravotnictví by podle něj mělo proudit mnohem více peněz, nesměla by však tak prosperovat „šedá“ ekonomika. Zdravé stárnutí je podle něj cestou, jak ušetřit hodně prostředků. Další formu šetření spatřuje prof. Pirk také v zavedení elektronické zdravotní dokumentace, která však má i mezi odbornou veřejností řadu odpůrců.

„Zvýšení osobní odpovědnosti občanů, tedy klientů a pacientů, a integrace poskytování zdravotních služeb s cílem jejich co nejúčelnějšího uspořádání a nasměrování k podpoře zlepšení zdraví povedou k zásadní změně dnešních systémů,“ shrnul obsah celé diskuse MUDr. Pavel Hroboň, M.S., z Advance Healthcare Management Institute.

Zdroj: Medical Tribune