Pobídkové programy ZP a možná i pozitivní listy opět ve hře
Jaké praktické dopady může mít navržené znění novely zákona o regulaci reklamy, sněmovní tisk 391? Není ve skutečnosti pokusem o poměrně skrytou legalizaci tzv. „pozitivních lékových listů“ ZP, nemocnic a lékáren a zejména lékárenských řetězců a legalizaci dalších pobídkových programů bez jakýchkoli pravidel pro tvorbu těchto pozitivních listů?
Poslanecká novela zákona o regulaci reklamy, sněmovní tisk 391, v novelizačním bodě 6 uvádí: »V § 5 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „, jakož i na pobídkové programy zdravotních pojišťoven za účelem hospodárného nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění“.« Celá věta tohoto paragrafu by tedy po doplnění zněla: „Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na (…) prodejní katalogy a ceníky, pokud neobsahují popis vlastností humánních léčivých přípravků, dále na oznámení, upozornění a poskytnutí informací, týkajících se například změn balení, varování před nežádoucími účinky humánního léčivého přípravku, jakož i na pobídkové programy zdravotních pojišťoven za účelem hospodárného nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění.“
Co jsou ony „pobídkové programy pojišťoven“, které novela takto do jisté míry legalizuje? Důvodová zpráva k tomu neříká pro jistotu nic. Pamětníci si však vzpomenou na novelu zákona o regulaci reklamy z roku 2012, sněmovní tisk 761, známou především tím, že měla omezit návštěvy zástupců firem v ordinacích. Tato novela, která se dva roky marně projednávala a pak s předčasným pádem vlády „spadla pod stůl“, obsahovala totéž ustanovení o pobídkových programech, formulované totožně, patrně týmiž autory. K tomuto ustanovení uváděla důvodová zpráva: „Pobídkové programy zdravotních pojišťoven za účelem hospodárného nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění se označují za aktivity, na které se zákon o regulaci reklamy nevztahuje. Tato úprava vychází z rozsudku Soudního dvora Evropské unie C‑62/09. Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl, že článek 94 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004, je nutno vykládat v tom smyslu, že nebrání takovým finančním pobídkovým programům, jako je program dotčený ve věci v původním řízení, zavedeným vnitrostátními orgány odpovědnými za veřejné zdraví za účelem snížení jejich výdajů v této oblasti, které při léčbě některých zdravotních stavů upřednostňují, aby lékaři předepisovali konkrétní negenerické léčivé přípravky obsahující jinou účinnou látku, než jakou obsahují dříve předepisované přípravky, které by mohly být předepisovány v případě neexistence pobídkového programu.“ V čem byla tato argumentace evropským právem neúplná a nepřesná, podrobně popisoval článek v Medical Tribune „Pozitivní lékové listy pojišťoven z pohledu práva“ (http://www.tribune. cz/clanek/30180‑pozitivni‑lekove‑listy‑pojistoven‑z‑pohledu‑prava).
Současný návrh sice legalizuje pobídkové programy pojišťoven, nijak však neupravuje, co takový pobídkový program je, kdo ho tvoří a dle jakých pravidel. V praxi jde nepochybně hlavně o tzv. pozitivní listy pojišťoven. Ty nejsou v současnosti vůbec právně popsány, zákon naopak předpokládá, že se hradí každý lék, o jehož úhradě rozhodl Státní ústav pro kontrolu léčiv, resp. u tzv. nemocničních léků § 15 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., podle kterého se hradí ekonomicky nejméně náročná varianta vzhledem k potřebě pacienta. Nic v platném zákoně neopravňuje zdravotní pojišťovnu (a ostatně ani nikoho jiného, např. management nemocnice či lékárenský řetězec), aby tento nárok pojištěnce zužovaly nebo aby lékaře pozitivně či negativně motivovaly k použití určitého hrazeného léčiva na úkor jiného. V praxi k tomu však dochází, pozitivní listy pojišťoven, jsou‑li spojeny s ekonomickou výhodou, například zmírněním „limitů na předepsané léky“, mohou ovlivnit lékaře, aby upřednostnil konkrétní lék oproti jinému. To samo o sobě nemusí být špatně z hlediska veřejného zájmu, výběr léčiv na pozitivní list na základě ochoty výrobce snížit cenu může vést k výrazným úsporám pro systém. Je však zapotřebí, aby tvorba těchto pozitivních listů měla jasná pravidla, nedávala příležitost ke korupci a zaručovala, že lékař z ekonomických pohnutek nebude předepisovat léky medicínsky nevhodné. Navržené znění zákona bohužel pozitivní listy a další pobídkové programy legalizuje, aniž by tato pravidla dávalo, čímž vzniká prostor pro libovůli při tvorbě těchto programů.
Zdroj: Medical Tribune