Pionýr využití BNP u srdečního selhání – potřebujeme specifičtější biomarkery
Jedním z nejzajímavějších účastníků a řečníků nedávného kongresu Asociace srdečního selhání (AHF) Evropské kardiologické společnosti v portugalském Lisabonu (25.–28. května) byl nesporně prof. Alan Maisel (University of California, San Diego, USA). Poskytl totiž účastníkům jednání pohled do svého dvojího světa, přičemž lze jen stěží říci, který z nich je více fascinující. Tím prvním je svět medicíny, v němž se Maisel stal průkopníkem využití brain‑natriuretického peptidu (BNP) v diagnostice srdečního selhání, druhým pak svět literatury, v němž proslul jako autor literárních děl žánru mysteriózních příběhů z lékařského prostředí, plných vražd. Znovu se ukázalo, že s Maiselem není nikdy nuda – jak to zná jeho pět dětí ve věku od 13 do 24 let i jeho studenti z Kalifornské univerzity, do jejichž posluchárny dokázal vlétnout na laně jako „troponin man“ v Tarzanově obleku.
Maisel uvádí, že k medicíně a kardiologii jej přivedlo několik případů náhlé smrti, jichž se stal svědkem již ve svém dětství a mládí. Bylo to v obchodním domě, v kině, ve vlaku. Jako by mu osud naznačoval, že je jeho životním úkolem pokusit se podobným událostem bránit.
Vystudoval tedy medicínu (promoval na Michiganské univerzitě v roce 1975) a pracoval nejprve v Chicagu a poté (již od roku 1984 dodnes) na University of California v San Diegu. Zde zkombinoval práci na koronární jednotce s translačním výzkumem, v němž se zaměřil nejprve na srdeční enzymy, jež by mohly být markery infarktu myokardu (JACC 2001;88:611–617). Právě tato práce k němu přilákala pozornost malé biotechnologické společnosti Biosite Inc., kde se později podařilo vyvinout esej k měření BNP. Brain‑natriuretický peptid, který se podařilo poprvé izolovat v roce 1988, je hormon vylučovaný srdečními komorami za podmínek objemové expanze a tlakového přetížení. Maiselova pilotní studie, provedená u 250 pacientů ve vyšším věku, prokázala u 97 nemocných s chronickým srdečním selháním významně vyšší průměrné koncentrace BNP než u zbylých 139 pacientů s neselhávajícím srdcem (JACC 2001;37:379–385).
Když se mu pak nepodařilo získat finanční prostředky na organizování multicentrické studie, která by výsledky potvrdila, začal sám a většinou i za vlastní peníze objíždět kolegy doma i v zahraničí a získával je pro účast na studii BNP (Breathing not Properly). Právě tato studie pak definitivně prokázala, že pomocí BNP lze potvrdit či vyvrátit diagnózu srdečního selhání během patnácti minut, a stala se tak jednou z nejcitovanějších studií v celé historii kardiologie (NEJM 2002;347:161–167). Nenávratně odsoudila k zapomnění diagnostiku srdečního selhání na základě tak nespecifických příznaků, jako byly dušnost či otoky kotníků nebo poslechový nález na plicích, jakož i riziko podání diuretik člověku s pneumonií nebo antibiotik pacientovi se srdečním selháním.
Dnes však prof. Maisel i navzdory suverenitě BNP tvrdí, že jsou zapotřebí i další biomarkery, které by umožnily ještě specifičtější diagnostiku srdečního selhání a odhalení např. sklonu k srdeční fibróze nebo akutnímu selhání ledvin. Podle něj právě nahrazení dosavadních klinických ukazatelů podobnými biomarkery představuje budoucnost medicíny.
Maisel sám by se ovšem mnohem raději než jako „otec BNP“ proslavil jako literární autor – a to ještě více, než se mu podařilo předchozími medicínskými thrillery „Bedside Manners“ a „Brain Chicane“ z roku 2001, respektive 2003. Kromě toho, že založil společnost pro lékařské využití flavonoidů objevených v hořké čokoládě, proto chystá i další hororovou knihu. S Maiselem se tedy nebudeme nudit ani v budoucnu.
Zdroj: Medical Tribune