PGD pomůže ženám nesoucím mutace mitochondriální DNA
Tým nizozemských genetiků vedený Debby Hellebrekersovou z univerzity v Maastrichtu představil na výroční konferenci European Society of Human Genetics výsledky, jež otvírají cestu pro využití předimplantační genetické diagnostiky (PGD) k odhalení embryí, která zdědila po matce přijatelně nízký podíl mutací některého z genů mitochondriální DNA.
Mutace genů postihujících funkce mitochondrií patří k nejčastějším vrozeným poruchám metabolismu. Závažnost symptomů chorob vyvolaných defektní funkcí mitochondrií může kolísat. Onemocnění však bývá ve většině případů závažné.
Pokud není smrtelné, znamená celoživotní těžké postižení zahrnující narušení práce svalů, poškození zraku a sluchu, narušený růst, onemocnění srdce, jater a ledvin, dechové problémy a široké spektrum neurologických problémů včetně mentální retardace a demence.
Prenatální diagnostika není pro tento typ onemocnění vhodná, protože z výskytu mutovaných molekul mitochondriální DNA v odebraném vzorku choriovych klků nelze odhadnout míru klinických příznaků onemocnění u dítěte. Mezinárodní tým sdružující odborníky z Nizozemska, Velké Británie a Austrálie proto zjišťoval, zda by jako alternativu bylo možné využít PGD. „Pokud bychom dokázali identifikovat hranici pro výskyt mutací mitochondriální DNA, pod níž už by riziko narození postiženého dítěte bylo přijatelně nízké, mohli bychom nabídnout PGD ženám, jež mají jinak jen velmi malou šanci na narození zdravého dítěte.“
V rámci studie bylo sledováno celkem 159 různých chorob způsobených mutací mitochondriální DNA. Do studie se zapojilo 327 nepříbuzných pacientek. Vědci geneticky vyšetřili jak pacientky, tak i jejich příbuzné z matčiny strany, kteří nebyli onemocněním postiženi. Na základě těchto dat určili za hranici, při níž lze s 95% pravděpodobností zaručit nenarušené zdraví, podíl mutovaných molekul mitochondriální DNA nepřesahující 18 procent.
Dědičnost mutací mitochondriální DNA komplikuje skutečnost, že vajíčko matky obsahuje přibližně 250 000 až 500 000 mitochondrií, z nichž většina má jedinou kopii mitochondriální DNA. V mitochondriích oocytu se mohou nacházet jak mutované, tak i nemutované molekuly mitochondriální DNA. Po oplození vajíčka se populace mitochondrií embrya rekrutuje jen z poměrně malého počtu maternálních mitochondrií. Jak hojně budou mezi nimi zastoupeny mitochondrie s mutovanou mitochondriální DNA a jak velká bude zátěž mutovanou mitochondriální DNA u dítěte, nelze předem odhadnout. Paternální mitochondrie vnesené do oocytu spermií jsou v časných stadiích předimplantačního vývoje embrya eliminovány. Mitochondrie somatických buněk obsahují hned několik kopií mitochondriální DNA.
Hellebrekersová považuje odhalení 18% hranice výskytu mutované mitochondriální DNA pro garanci nízkého rizika přenosu onemocnění za velmi významnou, i když samozřejmě nedává při využití při PGD stoprocentní jistotu narození zdravého dítěte.
„Výsledky našich výzkumů otevírají nové možnosti pro genetické poradenství pro ženy rizikových skupin. Prevalence poruch mitochondriální DNA je 1 : 5 000, což znamená, že v Evropě se otevírá nová možnost počít zdravé dítě pro 146 000 pacientek,“ řekla Debby Hellebrekersová.
Zdroj: Medical Tribune