Pětina lidí si myslí, že s orgány se „kšeftuje“

Hlavním limitem transplantační medicíny je počet dárců. V České republice v loňském roce připadalo 19 dárců na milion obyvatel. Podobná situace je ve většině Evropy. Příklad Španělska však dokazuje, že jde tento počet výrazně zvýšit – tam na milion obyvatel připadá 34 dárců. „Za španělským úspěchem je nutné vidět i to, že tam vládne mír mezi žurnalisty a odborníky na transplantologii.

Média tuto problematiku zpracovávají citlivě a velmi obezřetně přistupují k informacím, které by mohly transplantační program skandalizovat,“ říká přednosta Transplantcentra pražského IKEMu MUDr. Štefan Vítko, CSc. Podpora veřejnosti je pro tuto oblast medicíny klíčová. I proto Nadace Karla Pavlíka (pojmenovaná po prvním českém pacientovi, který dostal darovanou ledvinu) ve spolupráci s firmou Factum Invenio opakovaně pořádá výzkum veřejného mínění.

Z letošního šetření vyplývá, že společnost již považuje transplantace za běžnou a dostupnou terapii. Jako experimentální léčbu ji označuje třetina občanů, zatímco v roce 1994 to byla většina. Téměř devět z deseti občanů souhlasí s tím, že zemřelý dárce orgánů může zachránit život několika nemocným.

Stoupá podpora předpokládaného souhlasu

Veřejné mínění v České republice se postupně stále více přiklání k názoru, že odběr tkání a orgánů by měl být umožněn od každého zemřelého, který to za svého života vysloveně nezakázal. V roce 2007 se k „předpokládanému souhlasu“ přiklánějí dvě pětiny lidí. Podíl občanů, kteří v případě své smrti odmítají darování vlastních orgánů, se od roku 1998 mírně zvyšuje a v současné době činí čtvrtinu obyvatel ČR ve věku nad 18 let. S darováním orgánů v případě své nenadálé smrti souhlasí dvě třetiny lidí. Tři pětiny lidí by v roce 2007 souhlasily s odběrem orgánů příbuzného člověka v případě jeho nenadálé smrti. S příjmem transplantovaného orgánu pro záchranu vlastního života souhlasí tři čtvrtiny lidí, i zde však od roku 2001 klesl podíl rozhodného souhlasu ve prospěch mírnější formy souhlasu.

Smrt mozku je vratná, myslí si každý pátý Čech

Přibývá však také pochybností o některých etických stránkách transplantací a dárcovství orgánů. Třetina lidí se domnívá, že lékaři nezacházejí s tělem zemřelého, od něhož odebírají orgány k transplantacím, s dostatečnou úctou. Rovněž třetina obyvatel má za to, že v České republice „funguje“ trh s orgány, tedy že lze koupit nebo prodat některý z orgánů k transplantaci. Nárůst počtu transplantací také vyvolává u čtvrtiny lidí pochybnosti, zda je nemocným lidem v kritickém stavu z důvodu potřeby získat orgány na transplantace opravdu poskytnuta maximální péče.

Relativně stabilní zůstávají postoje k „metafyzické“ stránce problematiky transplantací a dárcovství orgánů. Necelá čtvrtina lidí se domnívá, že je důležité, když se lidské tělo pohřbívá, aby nechyběla žádná z jeho částí.

Podle výzkumu pětina lidí věří, že osoba, u níž byla prokázána smrt mozku, se ještě může uzdravit. Necelá pětina občanů pak deklaruje, že dárcovství orgánů je proti jejich náboženskému přesvědčení. Možnosti zápisu do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů využilo od roku 2004 jen 750 lidí. O zápisu do tohoto registru podle svých slov uvažují 4 % obyvatel ve věku nad 18 let, naopak 80 % lidí o zápisu neuvažuje.

Zdroj: