Pětiletá léčba golimumabem bezpečná a účinná

V lednu letošního roku byly doplněny informace ke studii GO‑REVE AL o dlouhodobém sledování pacientů s psoriatickou artritidou, kteří pokračovali v terapii golimumabem. Výsledky prokazují, že golimumab zůstává po pěti letech stále účinnou a bezpečnou léčbou.

Již v průběhu minulých let byly uveřejňovány výsledky studie GO‑REVEAL s přípravkem golimumab u pacientů s psoriatickou artritidou. Šlo původně o jednoletou, multicentrickou, randomizovanou, dvojitě zaslepenou a placebem kontrolovanou, klinickou studii fáze III, po jejímž ukončení pokračovali pacienti v aktivní léčbě golimumabem.

Do studie bylo v letech 2005 až 2007 zařazeno celkem 405 pacientů, z nichž 113 dostávalo placebo, 146 pacientů 50 mg golimumabu a 146 nemocných 100 mg golimumabu subkutánně jedenkrát každé čtyři týdny. V průběhu studie byl hodnocen stupeň postižení kloubů jak klinicky, tak rentgenologicky. Rovněž byla hodnocena míra postižení kůže (skóre PASI 75) a nehtů (skóre NAPSI) psoriázou, četnost a míra postižení entezí a daktylitidy a fyzický i emocionální stav pacientů podle standardizovaného dotazníku. Studie měla dva primární cíle: dosažení ACR 20 odpovědi ve 14. týdnu a míra ovlivnění radiografické progrese (hodnoceno změnou vdHS oproti výchozímu stavu) v týdnu 24.

Pacientská populace

Do studie byli zařazeni pacienti starší 18 let obou pohlaví, naivní na předchozí anti‑TNF léčbu. Pacienti museli mít alespoň tři oteklé a/nebo bolestivé klouby a plakovou psoriázu s velikostí lézí ≥ 2 cm v průměru s klinickými i laboratorními známkami aktivity onemocnění i přes léčbu chorobu modifikujícími léky (DMARDs, Disease‑Modifying Antirheumatic Drugs). V průběhu studie byla povolena léčba metotrexátem a kortikoidy.

Výsledky studie GO‑REVEAL [1]

Ve 14. týdnu dosáhl primárního cíle (ACR 20 odpověď a radiografická progrese) signifikantně vyšší počet pacientů léčených golimumabem v dávce 50 mg a 100 mg v porovnání se skupinou placebovou (51 % a 45 % vs. 9 %; p < 0,001 pro obě skupiny). Obdobných výsledků bylo dosaženo ve 24. týdnu a v extenzi studie pokračovalo setrvalé zlepšování. Léčba golimumabem rovněž vedla k inhibici strukturálního poškození u pacientů s aktivní psoriatickou artritidou ve 24. týdnu v porovnání s placebem.

Navíc bylo ve 14. týdnu léčby pozorováno zlepšení kožních projevů o 75 % a více podle PASI, u 40 % pacientů ve skupině léčené golimumabem v dávce 50 mg, u 58 % pacientů ve skupině léčené golimumabem v dávce 100 mg v porovnání se 3 % pacientů ve skupině s placebem (p < 0,001 pro obě porovnání). Léčba golimumabem vedla k významnému zlepšení i dalších hodnocených kritérií. Výrazně se snížil stupeň postižení nehtů (index NAPSI, Nail Psoriasis Severity Index), svalových úponů (index MASES, Maastricht Ankylosing Spondylitis Enthesitis Score), došlo k procentuálnímu zlepšení skóre daktylitid a zlepšila se kvalita života pacientů(HAQ, SF‑36). Zlepšení výše uvedených parametrů při léčbě golimumabem bylo v rámci této studie prokázáno setrvale až do týdne 52 a 104, přičemž první publikované výsledky pětileté studie naznačují, že léčba golimumabem vedla k dlouhodobému zlepšení kožní i nehtové psoriázy. [2]

Představení golimumabu

Golimumab je léčivý přípravek ze skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα). Jedná se o plně humánní monoklonální protilátku IgG1κ. Golimumab působí cíleně a tvoří stabilní komplex se solubilním i membránově vázaným lidským TNFα a brání jeho vazbě na receptor. Golimumab se vyznačuje vysokou afinitou, aviditou a stabilitou. [3] Přípravek je určen pro léčbu dospělých pacientů s revmatoidní artritidou, psoriatickou artritidou a ankylozující spondylitidou.

Další klinické studie

Bylo již provedeno pět klinických, randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných, multicentrických studií fáze III. Golimumab byl testován u pacientů s revmatoidní artritidou dosud neléčených metotrexátem (studie GO‑BEFORE) [4] a u pacientů, kteří na terapii metotrexátem reagovali nedostatečně (studie GO‑FORWARD) [5] nebo byli refrakterní k předchozí léčbě jinými inhibitory TNFα (studie GO‑AFTER) [6]. Další klinické studie byly provedeny u pacientů s psoriatickou artritidou (studie GO‑REVEAL – viz výše) a s ankylozující spondylitidou (studie GO‑RAISE) [7]. Výsledky studií prokázaly významně vyšší klinickou účinnost subkutánně podávaného golimumabu oproti placebu, srovnatelnou účinnost dávek 50 mg a 100 mg a podobný bezpečnostní profil léčivé látky s ostatními inhibitory TNFα.

Do studie GO‑BEFORE bylo zařazeno 637 pacientů, kteří byli randomizováni do jedné ze čtyř větví: 1. kombinace golimumabu (50 mg) s metotrexátem; 2. kombinace golimumabu (100 mg) s metotrexátem; 3. golimumab 100 mg s placebem; 4. metotrexát s placebem. Primárním cílem bylo hodnocení ACR 50 v týdnu 24. Při použití následné ITT (intention‑to‑treat) analýzy a vyloučení tří pacientů, kteří nezapočali léčbu, bylo prokázáno, že léčba kombinací golimumab/ metotrexát je více účinná při redukci příznaků a symptomů revmatoidní artritidy v porovnání s monoterapií metotrexátem. Golimumab rovněž výrazně snížil rentgenovou progresi onemocnění ve srovnání s placebem.

Ve studii GO‑FORWARD byl zkoumán účinek golimumabu u 444 pacientů, jejichž onemocnění nereagovalo na léčbu metotrexátem. Primárním cílem bylo ACR 20 v týdnu 14 a HAQ‑DI (index funkční disability) v týdnu 24. Primární cíl studie byl dosažen. Statisticky významně vyšší počet pacientů na terapii golimumab/metotrexát dosáhl ACR 20 ve 14. týdnu v porovnání s monoterapií. Při kombinované terapii golimumab/metotrexát dosáhlo ACR 20 ve 14. týdnu 56 % pacientů v porovnání s 33 % pacientů při monoterapii metotrexátem.

Studie GO‑AFTER hodnotila golimumab u 461 pacientů, kteří nereagovali na anti‑TNF terapii. Primárním cílem bylo zhodnocení účinnosti podle ACR 20 ve 14. týdnu. Golimumab byl významně účinnější v porovnání s placebem bez ohledu na příčinu selhání předchozí léčby blokující TNFα. Ve 14. týdnu dosáhlo více pacientů léčených golimumabem v dávce 100 mg (38 %, p = 0,0001) a 50 mg (35 %, p = 0,006) klinické odpovědi podle ACR 20 v porovnání s pacienty léčenými placebem (18 %).

Golimumab prokázal stejnou klinickou účinnost u pacientů s nedostatečnou odpovědí na předchozí léčbu inhibitorem TNFα nezávisle na použitém přípravku (adalimumab, etanercept nebo infliximab). Více pacientů v obou skupinách léčených golimumabem dosáhlo klinicky významného zlepšení funkčních schopností a zmírnění únavy ve 14. a 24. týdnu v porovnání s placebovou skupinou. Extenze studie prokázala setrvalou klinickou účinnost a bezpečnost léčby golimumabem i při hodnocení po roce léčby.

GO‑RAISE hodnotila golimumab u 356 pacientů s aktivní ankylozující spondylitidou. Závažnost onemocnění byla hodnocena indexem aktivity ankylozující spondylitidy (BASDAI, Bath Ankylosing Spondylitis Disease Activity Index). Primárním cílem byl podíl pacientů dosahujících klinické odpovědi ASAS 20 (skóre skupiny pro hodnocení ankylozující spondylitidy) v týdnu 14, kdy byl podíl pacientů, kteří dosáhli odpovědi ASAS 20, 59,4 % (golimumab 50 mg) a 60,0 % (golimumab 100 mg) v porovnání s 21,8 % pacientů ze skupiny kontrolní (p < 0,001 pro obě porovnání). Setrvalý klinický účinek byl pozorován po celou dobu dvou let klinického hodnocení. Hodnocení ASAS 40, ASAS 5/6 a ASAS parciální remise dosáhl větší podíl pacientů léčených golimumabem v porovnání s placebovou skupinou. Ostatní parametry hodnotící aktivitu nemoci (BASDAI), fyzické funkce (BASFI, Bath Ankylosing Spondylitis Functional Index) a kvalitu života (SF‑36) byly po podávání golimumabu v porovnání s placebem také významně zlepšeny. Není bez zajímavosti, že snížení projevů nemoci se při léčbě golimumabem projevilo již po čtyřech týdnech od započetí léčby.

Po dobu sledování byl bezpečnostní profil obdobný jako u ostatních přípravků anti‑TNF léčby. Výskyt závažných infekcí při léčbě golimumabem se významně nelišil od výskytu vážných infekcí při podávání placeba.

Reference:

1. Kavanaugh A, et al. Arthritis & Rheum 2009;60(4):976–986. Erratum in: Arthritis Rheum 2010;62(8):2555.

2. Krueger, et al. J Am Acad Dermatol 2013;68(4), Supplement 1; abstract P6633.

3. Suchý D. Farmakoterapie 2012;8(6).

4. Emery P, et al. Arthritis Rheum 2009;60(8):2272–2283.

5. Keystone EC, et al. Ann Rheum Dis 2009;68(6):789–796. Erratum in: Ann Rheum Dis 2011;70(1):238.

6. Smolen JS, et al. Lancet 2009;374:210–221.

7. Inman, et al. Arthritis Rheum 2008;58(11):3402–3412.

Zdroj: Medical Tribune