Perpetuum mobile – reklama na redukční přípravky

Dohnat lidský organismus k energeticky nehospodárnému chování znamená přechytračit celý bezpečnostní a záchranný systém lidského metabolismu cukrů a tuků. Je to vůbec možné? Dokážeme dnes s parciálními znalostmi pouze dílčích účinků některých látek oklamat všechny stráže a nechat hubnout spokojeně se živící a standardně se pohybující organismus? Odborníci jsou více než skeptičtí, reklama naopak oplývá světlými zítřky. Zbláznili se nám odborníci, nebo je reklama nehorázně lživá a klamavá? Podívejme se na některé problémy zblízka.

Když se řekne „odbourávání tuků“

Může znamenat prosté uvolňování tuků do krevního oběhu nebo také biochemické zpracování molekul tuků na jiné látky (zejména cukry) již v tukových buňkách a uvolňování teprve těchto látek. Proč nejsou výrobci přesní? Pravidelně sami nevědí, jak jejich přípravky vlastně v této fázi působí. Pokud by dnes byli výrobci vyzváni napsat jazykem vědy biochemickou kaskádu zapojení účinných látek svého přípravku do metabolismu odbourávání tuků, napsali by z této věty stěží jedno či dvě biochemická slova, nejčastěji by ani nehlesli.

S propagací odbourávání tuků se pojí kuriózní problém. Když už se náhodou povede tuk odbourat a uvolnit do krve, organismus okamžitě zareaguje. Čím? No přece jeho zpětným uložením jinam. Vždyť v té chvíli energii využít nepotřebuje. Odbourávání tuků samo o sobě pro redukci váhy neznamená vůbec nic. To si může uvědomit skutečně každý. Bohužel lidé jsou nedůvtipní. Státní orgány však tak naivní nejsou, a proto výrobci záhy odhalili nutnost potřeby tzv. spalovačů tuků. Jinak by se jim konstrukce redukční pohádky začala rychle hroutit.

Když se řekne „spalování tuků“

Každý odbouravač tuků musí být tedy následován jejich spalovačem. Proč, to jsme si již vyjasnili výše. Přípravek, který neobsahuje současně spalovač tuků, jednak není „up-to-date“ a jednak je to skutečně biologicky drzá koncepce stran finální redukce hmotnosti. Spalování tuků však naráží na nejsilnější stráže našeho organismu. Pokud se tuk uvolní a vrátí z krve zase zpět, budiž. Je to sice akce energeticky ztrátová, ale zase tak moc se nestane. Stráže organismu mohou být při odbourávání tuků méně obezřetné. Pokud se však organismus má zbavit svých energetických zásob, aniž by energii skutečně potřeboval, musí být jeho energetická obrana ošálena opravdu komplexně.

Spalovače tuků jsou tedy alfou a omegou vlastní redukce váhy. Fungují vůbec? To je otázka nelehká. Je možné, že některé spalovače tuků izolovaně skutečně potřebný účinek mají. Jsou však účinné i v metabolismu celého organismu? Procesy spalování tuků jsou totiž řadou mechanismů velmi efektivně blokovány, pokud má organismus v krvi dostatek cukrů, tedy jiné snadno dostupné energie. Tato vazba je zcela logická a bylo by divné, kdyby tomu vůbec bylo jinak. Spalovače tuků proto často selhávají tam, kde má organismus dostatek cukrů ze stravy. Mohou však pomáhat tam, kde je hladina krevního cukru snížena, tj. zejména při svalové práci nebo dietě. Tato úvaha ještě vůbec neznamená, že každý spalovač tuků je účinný, ale pokud ano, rozhodně spíše jako doplněk redukční diety nebo efektivního cvičení.

Reklamní tvrzení vycházející ze systému odbourávání a spalování tukových molekul, která současně propagují zachování původního stravovacího a pohybového režimu, staví lidský metabolismus do role naprostého hlupáka. Vědecky jsou zcela neuznatelná.

Když se řekne „jo-jo efekt“

Jo-jo efekt není exaktní odborný termín. Kvantitativně není definován. S určitou mírou nepřesnosti lze říci, že jo-jo efekt znamená opětovný rychlý přírůstek na váze zhruba do šesti měsíců po ukončení redukčních opatření. Iniciální redukce by přitom měla být alespoň pět kilogramů. O jo-jo efektu můžeme hovořit pouze po ukončení objektivní redukce váhy. Tvrzení „s naším přípravkem budete hubnout rychle, a navíc tím zabráníte vzniku obávaného jo-jo efektu!“ v překladu do své skutečné výpovědní hodnoty znamená „s naším přípravkem půjdete ze schodů, a navíc tím zabráníte chůzi do schodů!“. Takové tvrzení lze vnímat buď jako nesmysl, nebo jako podivnou propagaci vždy pravdivého tvrzení.

Zákonodárce byl však v tomto ohledu na výrobce připraven. Ustanovil pro potraviny a doplňky stravy zákaz propagace těch výhod, které vyplývají z přirozených vlastností všech podobných přípravků. Všechny redukční přípravky bez výjimky, pokud fungují, v době svého podávání nutně brání vzniku jo-jo efektu. Žádný z těchto přípravků však už nemůže bránit jo-jo efektu po svém vysazení. Propagaci zabraňování vzniku jo-jo efektu lze proto spolehlivě, a to ve všech případech, shledat nelegální.

Když se řekne „snižování vstřebávání“

Tyto mechanismy způsobující nižší energetický příjem jsou dnes jediné, které lze považovat za objektivně zdůvodnitelné. Jejich podstata leží vně složitého biochemického koloběhu metabolismu. Jejich vliv na organismus si dnes umíme představit lépe a přesněji než změny metabolických kaskád cukrů a tuků. Tuto skutečnost reflektuje nové právo Evropských společenství, které stran redukce váhy umožňuje pouze a výhradně propagaci těchto dvou regulačních účinků.

Jejich problém spočívá v nemožnosti spolehlivé a odpovědné kvantifikace. Pokud někdo tvrdí, že se člověku z potravy nevstřebá 65 % tuků, aniž by se ho zeptal, zda se náhodou nepřecpává sladkými tatrankami nebo dortíky, vytváří zavádějící (klamavou) komunikaci. Nejen složení stravy, ale také efektivita trávení a vstřebávání tento výsledek výrazně ovlivňuje. To jsou faktory individuálně velmi odlišné. Žádná reklama nemůže seriózně spotřebitelům kvantifikovat účinky, jejichž variabilita je v praxi výrazná a závisí na individualitě jednotlivce. Proto takovou komunikaci nové evropské právo zakazuje.

Když se řekne „máme klinickou studii“

Všichni výrobci dnes dokáží svá tvrzení „spolehlivě“ doložit. Každý má nějakou tu průkaznou klinickou studii. My jsme tři z nich modelově předložili skutečným oborovým autoritám. Je zbytečné popisovat, jak to dopadlo a zda by se takové studie mohly dostat např. do impaktovaných vědeckých časopisů. V Medical Tribune považuji za zbytečné podrobněji rozvádět téma objektivity podobných zakázek. Tvůrci evropského práva mysleli i na tuto neblahou stránku reality a ustanovili, že „zdravotní tvrzení v reklamě se považují za doložená, pokud jsou všeobecně vědecky přijímaným názorem“.

Pojmem „všeobecně“ se v rámci Evropských společenství rozhodně nemyslí jedna či dvě umolousané studie z Brna či Šumperku. „Vědecky“ poté neznamená pouze autorským kolektivem dané studie. Vždy je na místě dotázat se odborníků České obezitologické společnosti ČLS JEP. Jejich názory vyvedly z mnohých bludů mne a mohou snadno vyvést i odborníky dozorčích orgánů.                           

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana Ph4

Zdroj: