Péči o diabetiky je nutné změnit
Letošní Diabetologické dny uvítaly vzácného zahraničního hosta. Můžete nám ho ve stručnosti představit?
Jsem velmi rád, že se nám podařilo domluvit účast profesora Julia Rosenstocka z Dallas Diabetes and Endocrine Center v Texasu, který vystoupil na presymposiu „Inzulinová analoga v 21. století“, jež pořádalo Diabetologické centrum Interní kliniky 2. LF UK a FN v Motole. Jde o uznávaného zahraničního odborníka, který publikuje v zahraničních renomovaných časopisech. Tomu také odpovídal velký zájem našich lékařů, jenž předčil naše očekávání, a proto na část z nich již nezbyla místa k sezení. Myslím, že nikdo z nich toho však nelitovat, protože přednáška profesora Rosenstocka byla nejen po odborné, ale i formální strance velkým zážitkem.Co bylo její náplní?
Podstatou názoru, který se ve svém sdělení snažil profesor Rosenstock obhájit, je skutečnost, že terapie diabetiků 2. typu, kteří jsou léčeni inzulinem, by měla probíhat systémem „treat to target“. Tento postup vychází ze stejnojmenné studie porovnávající přidání inzulinového analoga glarginu nebo humánního NPH inzulinu k perorální antidiabetické léčbě u diabetiků 2. typu. Jeho předností je maximální jednoduchost, protože léčba se u tohoto systému titruje podle hodnot ranní glykémie nalačno, jejíž cílových hodnot se snažíme dosáhnout. Praxe ovšem ukazuje, že se toho dá docílit pouze za pomoci nových dlouhodobě působících inzulinových analog, převážně glarginu, v kombinaci s perorálními antidiabetiky, které pokrývají postprandiální nárůsty glykémie. Profesor Rosenstock poukázal na to, že tato strategie vede u pacientů k výraznému zlepšení kompenzace. V porovnání s obvyklým přístupem, kdy se používá premixovaný humánní inzulin, tj. směs krátce působícího a depotního inzulinu v definovaném poměru, se totiž výrazně snižuje riziko vzniku hypoglykémií, které jsou v praxi hlavním faktorem bránícím co nejtěsnější kompenzaci.Proč se vlastně dnes tolik diskutuje o tom, jaký inzulinový režim pro léčbu diabetika 2. typu použít?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2006, strana 11
Zdroj: