Péče o pacienty po poškození mozku volá po změně

V roce 2009 bylo v ČR hospitalizováno 32 589 osob s poraněním mozku a 46 635 osob s cévním onemocněním mozku. Poranění mozku je nejčastější příčinou úmrtí u osob do 45 let a obě diagnózy jsou současně příčinou významné disability u daných skupin obyvatel.

Z přeživších pacientů přibližně 10 až 15 % zůstává s těžkým funkčním postižením vyžadujícím dlouhodobou rehabilitaci a podporu sociálních služeb. V současnosti se mnohým z nich nedostane adekvátní rehabilitace a péče. Tak začíná otevřený dopis ministrovi zdravotnictví, podepsaný Mgr. Marcelou Janečkovou, ředitelkou Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin CEREBRUM, a podpořený signatáři vyjmenovanými na konci tohoto textu.

Dopis pokračuje konstatováním, že mnoho pacientů po záchraně života, špičkové a drahé akutní péči čeká místo péče na specializovaném rehabilitačním oddělení putování z oddělení na oddělení, ocitají se v LDN či jsou propuštěni bez zajištění návazné rehabilitace a jakékoli podpory rodině i přesto, že mají významné funkční postižení a potřebu rehabilitace. To vede nejen ke zhoršování výstupů léčby, snižování kvality života pacientů, ale také ke značné pacientské turistice a zvyšování celkových nákladů na léčbu.

V ČR chybí jakákoli ucelená koncepce systému péče, upravující optimální postup pacienta po poškození mozku systémem péče až k jeho sociální/pracovní integraci. Významného pokroku se dosáhlo v péči o pacienty po cévních mozkových příhodách, nicméně i zde se řeší primárně akutní a včasná péče a zcela chybějí kritéria následné rehabilitace prováděné v tzv. 3. stupni péče. Současně neexistuje žádný předpis upravující péči a postup pacienta po traumatu nebo jiném poškození mozku (nádory, hypoxie atp.) systémem.

Neexistují komplexní rehabilitační centra na úrovni krajů pro specializovanou multidisciplinární rehabilitaci pro pacienty s těžšími funkčními deficity. Ti vyžadují podstatně více ošetřovatelské péče, ale i rehabilitace (terapie kognitivních funkcí, poruch řeči, chování), než kolik mohou v dnešní době rehabilitační zařízení poskytovat.

Důvodem nepřijímání pacientů s těžkými deficity je, že komplexní péči a rehabilitaci zdravotní pojištění nepokrývá. Systém úhrad za rehabilitaci vychází z fyzické závislosti jako hlavního faktoru pro výpočet nákladů a úhrad výkonů a neodráží skutečné náklady spojené s rehabilitací neurologických onemocnění (potřeba zvládání kognitivních a behaviorálních potíží či specializovaná ošetřovatelská a lékařská péče).

Současně je také velmi obtížně dostupná rehabilitace v komunitě. Pacienti často cestují do rehabilitačních ústavů i přes půl republiky. Ústavy se navíc soustřeďují na rehabilitaci pacientů s motorickými problémy a ne vždy jsou schopny poskytovat rehabilitaci v rozsahu, v jakém ji potřebují pacienti po poškození mozku.

Samostatnou kapitolou jsou pacienti vyžadující 24hodinovou ošetřovatelskou a aktivizační péči. Jsou jim určena oddělení OCHRIP/DIOP, jejichž dostupnost a kvalita se regionálně významně liší. Současně prakticky neexistují služby respitní péče, jež by rodině pečující o těžce postiženého pacienta v domácnosti umožnily si od náročné péče odpočinout. Situace tak vede k vyčerpání pečujících rodin.

Signatáři otevřeného dopisu navrhují:

* Vytvořit koncepci péče stanovující, jakým způsobem by měl pacient putovat systémem, od péče akutní až po integraci do komunitní rehabilitace, či v případě těžce postižených pacientů po péči dlouhodobou.

* Přesunout specializovanou rehabilitaci na úroveň krajů/regionů vytvořením regionálních specializovaných center komplexní rehabilitace, která by byla zřízena při krajských nemocnicích a mohla využívat komplementu těchto nemocnic.

* Nastavit takové parametry proplácení multidisciplinární rehabilitace ze zdravotního pojištění (např. odklonem od současného modelu úhrad dle výkonů/DRG/lůžko dne k systému dle funkčního postižení a potřeby komplexnosti péče), které ji umožní poskytovat i těžce postiženým pacientům.

* Definovat potřebný počet specializovaných rehabilitačních zařízení a zařízení dlouhodobé péče pro nejtěžší pacienty a jejich regionální/krajské pokrytí tak, aby byla dostupná pacientům daného kraje.

* Spolupracovat s odborníky a s pacientskými organizacemi na tvorbě či připomínkování této koncepce.

Signatáři otevřeného dopisu:
doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN; prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., zakladatel Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN; doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti a České alzheimerovské společnosti; MUDr. Yvona Angerová, primářka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN; MUDr. Pavel Maršálek, primář Krajské zdravotní, a. s. - Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, o. z.; Ing. Josef Hendrych, MBA, ředitel Rehabilitačního ústavu Kladruby; MUDr. Marie Kulakovská, primářka Rehabilitačního oddělení RÚ Kladruby; MUDr. Karel Moses, rehabilitační lékař Rehabilitačního ústavu Kladruby.

Plné znění otevřeného dopisu ministrovi zdravotnictví najdete na www.tribune.cz.

Zdroj: Medical Tribune