Péče o nutrici se nám vrátí
Nutriční screening se může snadno setkat s námitkou, že je to další věc, která lékaři bere to nejvzácnější, totiž čas. Jak byste na takovou obavu reagoval?
Soustavné provádění nutričního screeningu nepochybně určité množství práce navíc přinese. Předpokládám však, že především na začátku. Po zaškolení lékařů i sester se tato zátěž zmenší. Vždy je něco za něco. Pokud bude pacient v dobrém nutričním stavu, lékař bude mít méně práce, třeba už jen díky tomu, že nebude řešit tolik komplikací.
A co když se ozvou hlasy, že úkolem onkologa je především vést protinádorovou léčbu, a nelze tedy od něj očekávat, že se bude systematicky věnovat výživě?
Onkologická léčba musí být komplexní. To zahrnuje nejen chirurgii, chemoterapii, radioterapii a biologickou léčbu, ale také podpůrnou léčbu. Tak jako onkogolog nemůže ignorovat bolest nebo nevolnost a zvracení, musí si najít čas i na posouzení nutričního stavu nemocného. Ostatně i pacienti sami informace o výživě často požadují. Pokud jim je budeme aktivně poskytovat, předejdeme tomu, že je budou získávat z nedůvěryhodných zdrojů.
Jak by měla být v ideálním případě rozdělena péče o výživu mezi jednotlivé členy zdravotnického týmu – ošetřujícího lékaře, sestru a specialistu na nutrici?
My se snažíme, aby pozornost výživě věnoval skutečně celý tým. Nutriční screening je ale vytvořen tak, aby jej zvládla zdravotní sestra. Musí přitom od lékaře získat údaje o charakteru nádorového onemocnění a plánované léčbě. S touto malou pomocí je zaškolená sestra schopná screening provádět sama. A pokud jde o odeslání pacienta ke specialistovi na výživu, velmi záleží na tom, zda onkolog může předepisovat přípravky umělé klinické výživy. To je v současnosti vázáno na funkční licenci. Někteří onkologové ji mají, a ti se pak mohou kvalifikovaně postarat i o pacienta ohroženého těžší malnutricí. Ostatní musejí hledat nutriční ambulanci, a tam nemocného odeslat.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana C13
Zdroj: