Patří lithium do současné psychiatrie?
Lithium bylo objeveno v roce 1817 a už roku 1871 bylo poprvé použito jako stabilizátor nálady k léčbě mánie. V první polovině dvacátého století se vědecky zkoumal jeho účinek a výsledkem bylo zjištění, že lithium má nesporný profylaktický účinek na pacienty trpící bipolární afektivní poruchou (BAP). Tato porucha má silný genetický základ, rekurentní charakter a je příčinou třikrát vyšší mortality pacientů ve srovnání s normální populací. Prof. Alda upozornil na to, že jsme v poslední době svědky statistického zvýšení prevalence BAP, na druhé straně však také poukázal na nezanedbatelné rezervy v její diagnostice: řada osob (např. příbuzných pacientů) trpí také dlouhá léta BAP, ale protože jim jejich stav nepřijde nijak neobvyklý, nevyhledají odbornou pomoc. Další významný okruh nemocných se může “skrýt” za diagnózu unipolární deprese, dle některých studií to může být čtvrtina až polovina pacientů.
Prof. Alda v Halifaxu se svými kolegy prováděl srovnání pečlivě vybraných sedmnácti pacientů s diagnózou BAP, kteří byli v minulosti léčeni pro unipolární depresi a měli důsledně vedenou dokumentaci, se skupinou pacientů s unipolární depresí. Skupina pacientů s BAP měla v rodinné anamnéze signifikantně vyšší výskyt této poruchy i vyšší výskyt dokonaných sebevražd a choroba u nich propukla v nižším věku než u kontrolní skupiny. Jedenáct pacientů s BAP vykazovalo negativní odpověď na léčbu určenou pacientům s unipolární depresí (agitovanost, poruchy spánku, suicidiální tendence).
Při výzkumu účinnosti lithia v psychiatrii si vědci kladli otázku, zda působí u všech pacientů stejně, zda neztrácí postupně účinnost a zda není méně efektivní v případech pozdějšího podání. Prof. Alda, který kriticky analyzoval výsledky řady studií, říká, že pacienti léčení lithiem jsou při vzájemném srovnání ve stejném stavu, bez ohledu na to, kdy u nich byla tato léčba zahájena, a nezáleží ani na tom, kolik epizod BAP před zahájením léčby prodělali. Významná je také skutečnost, že lithium pomáhá snižovat mortalitu, která je u pacientů s BAP ve srovnání s obecnou populací signifikantně vyšší. Je to dáno stabilizačním účinkem lithia a zřejmě také tím, že dokáže redukovat impulsivitu a agresivitu pacienta.
Lithium se stále těší velkému výzkumnému zájmu a v českých i světových guidelines je uváděno mezi léky první volby v léčbě BAP. Je to moderními farmaky dosud nepřekonaný thymostabilizér, navíc účinný při redukci suicidiality, přesto se v praxi používá méně, než by se čekalo. Prof. Alda se zamýšlel nad možnými příčinami - na vině mohou být předsudky a jistá pohodlnost lékařů (při léčbě lithiem je nutno sledovat řadu somatických funkcí vzhledem k nežádoucím účinkům tohoto léku) a současně fakt, že lithium má malou podporu farmaceutického průmyslu, protože je to levný lék, nechráněný žádným patentem.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2008, strana A7
Zdroj: