Paroxetin u generalizované úzkostné poruchy

Kasuistika se týká případu sedmačtyřicetileté ženy, která pracuje ve zdravotnictví. V osobní anamnéze uvádí problematický rozvod, nynější druhé manželství však funguje bez problémů, pouze někdy dochází k neshodám kvůli jejím třem dětem z předchozího manželství, především nejmladšímu synovi (16 let), který se léčí pro dětskou epilepsii a má problémy ve škole (špatný prospěch, vztahy s učiteli). Do psychiatrické ambulance přišla spontánně s tím, že již dva roky pociťuje neustálé napětí, stále se bojí, že se něco zlého přihodí. Nadměrně si všímá synova zdravotního stavu, nedokáže s tím přestat. Udává, že se bojí o jeho budoucnost. Vlastní práci zvládá, ale ve volném čase veškerou pozornost věnuje zdravotnímu stavu a školnímu prospěchu svého syna na úkor dřívějších zájmů, přátel a koníčků. Má dojem, že tyto starosti by jiní nepochopili, a proto se je snaží zvládat sama. Neustálá úzkost jí vadí, zhoršily se i vztahy s manželem, který se na ni zlobí, že ji zajímá jen syn. Odmítá společenské aktivity.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 32/2006, strana 4

Zdroj: