Panu rektorovi už vážně nerozumím

Ve čtvrtek těsně před naším telefonátem jste se setkal s předsedou České biskupské konference Janem Graubnerem. Předpokládám že ne kvůli tomu, aby požehnal reformě zdravotnictví?

To opravdu nikoli – i když musím říci, že některé naše reformní návrhy komentoval velmi pozitivně. Ale impulsem k setkání byl dopis, který pan biskup napsal premiéru Topolánkovi a ve kterém žádal vysvětlit některé záležitosti týkající se pravidel umělého oplodnění a umělého ukončení těhotenství. Všimněte si, že důsledně používám už nový termín ukončení, který by měl nový zákon zavést namísto dosavadního eufemismu přerušení těhotenství. Pan biskup kvitoval s povděkem, že si dáváme pozor na terminologii a že se věci konečně nazývají pravým jménem. Při jednání jsem mu dal za pravdu, že můžeme z důvodové zprávy vypustit větu týkající se zdůvodnění dvanáctitýdenní hranice pro umělé ukončení těhotenství – ta věta byla v rozporu s cítěním věřících, ale hlavně byla v podstatě úplně zbytečná. Pan biskup se chtěl také ujistit, zda návrh zákona o specifických zdravotních službách neotvírá prostor pro přílišnou liberalizaci citlivé oblasti umělého oplodnění a ukončení těhotenství. Na čem vysloveně trval, byla větší informovanost o rizicích a následcích těchto zákroků, ale mohl jsem ho ujistit, že právě na lepší definici a vymahatelnost informovaného souhlasu náš návrh myslí. Co musím ocenit, je věcné jednání, pan biskup přišel i se svým poradcem skvěle připraven, bylo znát, že má náš návrh velmi důkladně přečtený – na rozdíl od některých poslanců KDU-ČSL.

Říkal jste, že Jan Graubner komentoval některé reformní návrhy velmi pozitivně – prozradíte mi, které například?

Stejně jako pro církev jsou i pro nás problémem embrya zbývající po umělém oplodnění. I když my to vnímáme především z pohledu kvality, efektivity a úhrad. Některá pracoviště prostě nedodržují kvalitativní parametry úspěšnosti, zbytečně oplodňují více vajíček nebo provádějí umělé oplodnění i v případě párů, které by mohly počít přirozenou cestou, a pak vykazují falešnou úspěšnost. Proto uvítal, že nové zákony týkající se zdravotního pojištění a pojišťoven by měly obsahovat nástroje, které plátcům umožní lépe kontrolovat kvalitu a takovéto podvádění eliminovat. Také ocenil to, že naše návrhy reformních zákonů kvalitativně mnohem lépe definují a deklarují práva pacientů.

Pojďme k dalšímu z návrhů reformních zákonů – o univerzitních nemocnicích. Rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla středeční rozhodnutí vlády schválit předložené, byť už modifikované teze zákona rozhořčilo natolik, že jménem UK vyjádřil principiální nesouhlas s usnesením. Výhrady akademické obce najdou čtenáři na jiném místě této strany. Proč vaše komunikace s Univerzitou Karlovou stále vázne a proč se nemůžete dobrat řešení, které by pro ni bylo přijatelné?

Mám pocit, že to je už jen specifický postoj pana rektora, který se liší i od názoru děkanů lékařských fakult. Připomínám, že jsme měli, ať již s ním osobně, nebo s jeho lidmi, velké množství jednání a že jsem k univerzitě přistupoval velmi nadstandardně. Respektoval jsem, že škola je významným účastníkem celého procesu – ale nikoli jeho tvůrcem! Připomínám, že odpovědnost za péči poskytovanou v budoucích univerzitních nemocnicích mám já, protože jejich zřizovatelem je ministerstvo. Jsem přesvědčen, že jsem univerzitě přinesl samé výhody doslova na zlatém podnosu. Ať již jde o zlepšení podmínek pro pregraduální výuku, tak především možnost stáhnout na sebe daleko větší podíl výuky postgraduální a také výzkumu. A trvám na tom, že jejich statut tak, jak je ve věcném návrhu popsán, je tím nejlepším prototypem neziskové organizace, jaký znám, a který od nás z velké části opíší i ti, kdo budou jednou připravovat zákon o neziskových organizacích obecně. Nevím, jakou větší záruku by od nás pan rektor ještě chtěl než usnesení vlády o tom, že se univerzitní nemocnice prostě privatizovat nebudou. A že univerzita, přestože je pouze minoritním partnerem, dostane dvoutřetinový hlas, aby mohla jakýkoli majetkový převod zablokovat. Tak je to psáno v příloze – nevím, zda ji pan rektor vůbec četl. A poslední poznámka – návrh zákona je psán tak, že když Univerzita Karlova nebude chtít, tak její fakultní nemocnice zůstanou akciovými společnostmi v té podobě, v jaké budou ministerstvem připraveny k převodu na nemocnice univerzitní. Nemyslím, že to je dobrý nápad, ale my jako zřizovatel to zvládneme. Nemocnice budou dál léčit, s univerzitou uzavřeme smlouvu o výuce a vše bude fungovat dál. Tím, že se postavila na zadní, však Univerzita Karlova přijde o podíl z výnosů výzkumné činnosti i z příjmů za postgraduální vzdělávání. Je to nabídka, kterou pan rektor může odmítnout. Ať tedy řekne, že univerzita nechce dostávat z výnosů jednu třetinu, která může představovat až miliardové majetky – a tím jednání o vzniku univerzitních nemocnic v Praze může do konce jeho volebního období klidně skončit.

Na závěr opusťme reformu a pojďme k věčnému tématu mírnění nebo rušení regulačních poplatků. V minulém týdnu začali být nervózní i hejtmani krajů – vesměs za ODS –, že jim právě téma vybírání poplatků může pokazit image kampaně před podzimními volbami.

Nemyslím si, že by to viděli až takhle, ve volbách do krajských zastupitelstev půjde především o regionální témata. Ale je pravda, že jsme hejtmanům nabídli zúčastnit se vyhodnocení účinnosti regulačních poplatků. Především proto, že kdybychom skutečně rozhodovali o nějaké korekci, tak aby byla v souladu i s tím, s čím vstupují do voleb, a aby kvůli poplatkům neinkasovali laciné fauly.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana B1

Zdroj: