Pandemická dysadekvacie a léčba skautingem
Dysadekvacie čili porucha přiměřenosti má nepochybně dřímající živnou půdu v lidském genomu. Neumíme dosud popsat, pod jakým zevním vlivem propuká a jak se v populaci šíří. Možná jde pouze o podmínky, jimiž chorobu vyvoláme a dále hýčkáme. Záleží ovšem také na diagnostice, tedy co za přiměřené ještě pokládáme a co již nikoli.
Doba utržená z řetězu fandí extrémům, tedy i choré dysadekvatiky pokládá zprvu za zdravé a neizoluje je; případně je staví do čela, čímž na ně ovšem zase lépe vidí. Jsou zprvu příkladem vábným, později odstrašujícím. Společnost dysadekvatiky neléčí včas, zejména, je-li zrovna pandemií dysadekvacie promořena.
Dysadekvacie se tedy neléčí a šíří. Co je oním infekčním agens přenosu, je dosud nejasné. Prvok ani bakterie to nejsou, virus či prion patrně také ne.
Přenosným a vyvolávajícím agens je asi signál, řekněme informace. Molekulární vědec by vysvětlil, že špatná pravidla, zmatené prostředí a mediální šplechty vstoupí do těla, aktivují promotor dřímajícího genu a potlačí supresorové geny, které měly dysadekvatický gen držet na uzdě. Onen gen si neseme někdy z druhohorní ještěří minulosti. Bylo ho třeba k přežití v drsném necivilizovaném prostředí. Gen velel sežrat, co sežrat lze, být větším, arogantnějším a okolí nebezpečnějším. Jenže velikost pak nutí obří organismus dále žrát a požírat až do změny klimatu či epochy. Kontaminace signálem, že právě žravost a nenažranost je tím úspěšným chováním, zůstává epidemiology zatím nerozpoznána.
Chtělo by to spíše pomoc teoretiků ekonomie a politologie bádajících v zákonitostech chování bank a přesunech kapitálu světem, vlastí, předměstími, náměstími či obcemi. Nenažranost lze realizovat pouze v terénu na zdroje hojném, nikoli v obecném nedostatku. A tak se nenažranost, spojená s hlásáním rozpočtových krizí, realizuje zejména v bohatém světě.
Paradoxně právě bohaté prostředí strádá krizí kdečeho a nedostatkem zdrojů ke sdílení. Tak i u nás. Ač jsme stále bohatší, je zde stále hlubší krize solidarity a vyšší obavy z budoucího bankrotu.
Že je to neadekvátní, nepřekvapí, víme-li o onemocnění pandemickou dysadekvacií. Je to nemoc chronická, provázená akutními horečnatými zvraty. Neklidný horečnatý vzhled chorých, provázený třesem, je monitorovatelný na televizní obrazovce. Reflektory horečku ještě prohloubí, dostavují se fobie z budoucnosti a panické reakce, skoro každý den jiné.
Onemocní-li hospodář či národohospodář, velí především redukovat krmné dávky ve velkochovech užitkových zvířat, aby neutrpěli chovní predátoři, neboť ti reprezentují sílu a zdraví hospodářství. Málokdo má totiž v erbu slepici, jehně nebo králíčka. Kdekdo se však pyšní orlem, lvem či medvědem, neboť ztělesňují tajné touhy erbonositelů, erbířů a verbířů. K příznakům pandemické dysadekvacie patří i nedostatek radosti. Nemocným hrozí smutek, deprese, obsese, hledání útočiště v bezpečnějších temnotách. Vrhané světlo je nepřítelem. Je taková doba, že i slunce již přináší solární krizi.
Poté, co jsme pokořili socialismus a přivedli ke krizi i prosperující kapitalismus, máme už problém i se samotným Sluncem. Že jsme jeho vliv špatně odhadli, předotovali a měli spíše zdanit. Tedy i se slunečním bohem Ra bylo zištnými v naší mladé demokracii vyšplouchnuto. Staroegypťany uctívaný bůh Slunce, motor tepla a fotosyntézy, a tím skoro všeho, teď navyšuje ceny energie, a tím skoro všeho.
Jak se pandemická dysadekvacie projevuje ve zdravotnictví, netřeba zasvěceným líčit. Neadekvátní organizace specializačního vzdělávání mladých, neadekvátní relace mezi náklady na léky a jejich přínosem, neadekvátní cena práce zdravotníků, neadekvátní analýzy správců zdravotní daně, neadekvátní řešení problémů poplatky, neadekvátní přístup k přesčasům, neadekvátní obraz reality medicíny v médiích, neadekvátní dosazení některých vedoucích pracovníků, jejich neadekvátní chování v neurotické nejistotě o sobě samých, to je jen pár příkladů z dysadekvacií chorého zdravotnictví.
První zásadou lečby dysadekvacie je nehledat chemický lék! Vývoj dalšího léku, jeho propagace a prodej krizi jen prohloubí. Navíc vznikne snaha se dysadekvacie nezbavovat, spíše ji udržovat, když už bude onen lék k prodeji. Léčit dysadekvacii je třeba skautingem! Hnutím mysli i těla někam. Pohnutím nahnutým a nehnutým.
A přeměnou lékaře ve skauta. Skaut je zvídavý a chce věcem přijít na kloub. Třeba proč stále strádá, proč někteří nikoli. Lépe než MBA (master of business administration) pomůže lékařům vzdělání v SBA (scowt of business assessment), které je naučí vyslídit úniky a černé díry, jezevčí i finanční. Skaut nelže a nekrade, což se teď hodí. Umí držet bobříka mlčení (bohužel jsem v tomto špatný skaut, ale snažím se). Zvládá bobříka samoty i bobříka hladu (spíše protiobézního odříkání, neboť hlad je u nás silné slovo). Světlo sluncem vrhané na stav věcí mu není nepřítelem. Je vzdělán ve fotovoltaice přírody, ctí chlorofyl. Listí travin a plodin nenahrazuje plošným robustním zařízením, působícím propady.
Není lakomý. O zdroje se dělí, neboť ví, že jen málo z nich vytvořil. Pomáhá slabším. Je si vědom, že výlet skončil úspěchem až poté, dorazil-li i poslední, nejslabší účastník pochodu. Pomáhá starším, neboť ví, co ho taky čeká. Nevysmívá se mladším a nevykořisťuje je.
Skaut se myje studenou vodou, a je tudíž proti přenosným chorobám, včetně dysadekvacie, imunnější než jiní. Odhlení se zpěvem, nikoli mukolytiky s doplatky. I proto je stále dobře naložen. Ví, co je jeho povinnost na hlídce i ve službě při kuchyni. Nekrade ze společné spíže ani ze skautské pokladny. Ví si rady ve všech situacích, nepanikaří, nepředjímá kolaps oddílu. Při povodni či požáru v táboře volá hasiče, ale nesahá jim na platy. Od zdravotnic se učí zdravovědě a péči o nemocné, nesahá jim na intimní oblasti, tedy na platové tabulky. Dbá na pořádek ve svém stanu. Včas zpevňuje jeho podsadu a opravuje díry v plachtovině. Třídí odpad a podporuje recyklaci v provozu i v personalistice tábora. Ctí učitele. Váží si oddílového vedoucího, pokud to jde.
- Přátelé, bývalí skauti, praví i leví, pomozte, prosím, v instruktáži neskautům!
Třeba aspoň aktuálním výkladem hesla oddílu Lišek, které mě kdysi dávno zaujalo: Symbol náš jest lišák lstivý, chytrý, smělý, dovádivý. Jsou to dobré vlastnosti obyčejného zvířete k překonání pochmurné pandemické dysadekvacie.
Zdroj: Medical Tribune