Památce pacienta H. M.

„Po operaci nebyl tento mladý muž schopen poznat ošetřující personál, nenašel cestu do koupelny a zdálo se, že si z každodenních událostí svého nemocničního života vůbec nic nepamatuje. Objevila se také částečná porucha paměti zasahující do minulosti. Nepamatoval se na smrt svého milovaného strýce, k níž došlo před třemi roky. Nepamatoval si vůbec nic z období, které strávil v nemocnici, i když si byl schopen vybavit několik běžných událostí, k nimž došlo bezprostředně před jeho přijetím do nemocnice. Jeho rané vzpomínky byly velmi živé a nedotčené. Před deseti měsíci se jeho rodina přestěhovala do nového domu vzdáleného jen několik bloků od jejich starého domu a ještě k tomu ve stejné ulici. H. M. se dosud nenaučil novou adresu, i když si starou pamatuje dokonale. Cestu domů sám nenajde… Jeho matka říká, že H. M. den po dni řeší stejnou křížovku, aniž by to mělo nějaký vliv na zlepšování jeho výkonu. Čte znovu a znovu stejné časopisy, jejich obsah je pro něj stále nový…“

Lékařská katastrofa a následný výzkum trvající dodnes ukázaly, že vnitřní části spánkových laloků mají vztah k ukládání informací do dlouhodobé paměti, podobně slouží jejich vybavování. Klíčovou strukturou je hippocampus, vývojově stará primitivní část mozkové kůry „zavinutá“ tak, že starým anatomům připomínala v čelním řezu mořského koníčka.

Hippocampus by se dal přirovnat ke sloučenině transformátoru s majákem. Všechny smyslové informace, které do něj přijdou, přepracuje a jako maják je opakovaně vysílá tam, odkud přišly: zrakové informace do zrakových korových oblastí, sluchové do sluchových… Opakované salvy vzruchů mění v místech, kam se vracejí, stavbu a činnost mozkové kůry. Vzniká tak dlouhodobá paměť pro fakta i pro události. Jakmile se jednou dlouhodobá paměť pro fakta vytvoří, už není na hippocampu příliš závislá.

Proto oboustranné poškození hippocampu příliš nemění jednou vytvořenou paměť, ale nová paměťová data se dlouhodobě neuloží: vytrvají asi minutu, pak zmizí. Onu minutu se uchovávají v čelních lalocích mozku, hippocampus není potřeba. Jednou z prvních známek Alzheimerovy nemoci je poškození hippocampu. Proto si pacienti zprvu slušně pamatují starší události, ale nepamatují si, co měli k obědu.

Nový typ testování, v jehož průběhu jsou pacienti schopni si vybavit 50 a více podrobností z dlouhodobé paměti (ve starším typu se vybavovalo kolem 20) ukázal, že se pacientům s poškozením vnitřní spánkové kůry hůře vybavují vzpomínky z čerstvé minulosti, zatímco vzpomínky z minulosti vzdálené byly uchovány. Z toho plyne, že poškození autobiografické paměti na staré události je podmíněno poškozením jiných oblastí mozku, než jsou vnitřní části spánkových laloků.

Píšu o tom proto, že pacient H. M. nedávno zemřel. Prožil velmi těžký život v azylovém zařízení. Říkal, že je mu jakoby se trvale probouzel ze snu. Cítil se osamělý, byť o jeho stavu vznikly stovky vědeckých prací, které podstatně přispěly k pochopení paměti v lidském mozku. Jisté je, že nebýt operace, zemřel by před více než padesáti lety. Přesto – ta cena.

Zdroj: