Paliativní péče se v Česku má kam rozvíjet

Kongresové centrum v Olomouci hostilo 24. a 25. listopadu více než 350 účastníků III. česko‑slovenské konference paliativní medicíny. Akce pořádaná Českou společností paliativní medicíny ve spolupráci se slovenskými kolegy je největším tuzemským odborným setkáním zdravotníků zabývajících se péčí o nevyléčitelně nemocné.

Složení účastníků konference vypovídá hodně o tom, jak téma paliativní péče prostupuje různými lékařskými odbornostmi, ale také různými typy zdravotnických zařízení. Byli mezi nimi praktici, lékaři a sestry z hospiců a léčeben pro dlouhodobě nemocné i nemocnic a fakultních klinik různých odborností (onkologie, radioterapie, pneumologie, interna).

Významné bylo zastoupení dalších, nelékařských profesí: klinických farmakologů, sociálních pracovníků a psychologů. Dvoudenní odborný program byl rozdělen do paralelních sekcí, v nichž zaznělo celkem 60 sdělení. Tématem byly otázky organizace paliativní péče a její integrace do systému zdravotní péče, možnosti multiprofesní týmové spolupráce, ale také praktické přehledy léčby symptomů a zajímavé klinické kasuistiky.

Přístup ke kvalitní paliativní péči patří v civilizovaném světě k lidským právům

V úvodní přednášce bývalý prezident Evropské asociace paliativní péče (EAPC) prof. Lukas Radbruch z Bonnu prezentoval data, z nichž vyplývá, že více než polovina nemocných s onkologickými, ale i neonkologickými diagnózami (ICHS, CHOPN, demence) má v pokročilých fázích nemoci prokazatelný benefit z komplexní paliativní péče. Její dostupnost je však v různých evropských zemích velmi rozdílná.

Je třeba systematicky pracovat na tom, aby byla kvalitní paliativní péče dostupná tam, kde se nevyléčitelně nemocní a umírající pacienti reálně vyskytují: v domácím prostředí, v domovech pro seniory, na lůžkách akutních nemocnic i léčeben, na oddělení JIP a ARO a samozřejmě také v hospicech.

Podle prof. Radbrucha je potřeba pracovat nejen na zlepšení úrovně tzv. obecné paliativní péče (tj. vzdělávání všech zdravotníků, kteří s nevyléčitelně nemocnými pracují), ale také vytvářet nové organizační formy specializované paliativní péče, jako jsou např. ambulance paliativní medicíny, interdisciplinární týmy domácí péče, konsiliární týmy v nemocnicích a specializovaná lůžková oddělení paliativní péče. Zkušenosti z Německa ukazují, že rozvoj paliativní péče vyžaduje nejen nadšení a obětavost na straně těch, kdo péči poskytují, ale také koncepční kroky tvůrců zdravotní politiky a plátců péče.

Potřebu dalšího rozvoje a větší integrace paliativní péče do činnosti komplexních onkologických center zdůraznil ve své přednášce prof. Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti.

Prim. Kabelka, předseda České společnosti paliativní medicíny, ve svém příspěvku popsal současnou situaci a perspektivy dalšího rozvoje paliativní medicíny v ČR. Jedinou formou specializované paliativní péče, která je ve stávajícím systému zdravotní péče dobře zakotvena, jsou lůžkové hospice. Tato zařízení poskytují velmi kvalitní komplexní paliativní péči.

V hospicech však v ČR dochází k méně než 3 % ze všech úmrtí. Je proto třeba usilovat o rozvoj dalších forem této péče, především mobilní (domácí), ambulantní a konsiliární paliativní péče. Od ledna 2011 vznikl nástavbový specializační obor paliativní medicína.

V následujících letech se tak snad postupně zvýší počet lékařů, kteří se problematikou paliativní medicíny budou zabývat. Potřebu dostupnosti kvalitní paliativní péče v zařízeních sociální péče, především rezidenčních domovech pro seniory, zdůraznil Ing. Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR.

Lékař a pacient musejí o všem neustále komunikovat

V části věnované léčbě bolesti zazněla sdělení o správném hodnocení bolesti jako základním předpokladu správné léčby. Je to právě nedostatečná pozornost, již lékaři bolesti věnují, a nedostatečně podrobná anamnéza bolesti, což vede k tomu, že některé typy bolesti (např. epizody silné bolesti u onkologických pacientů, tzv. průlomová bolest) zůstávají nerozpoznány, a tudíž neléčeny. V několika sděleních byl prezentován základní léčebný algoritmus pro léčbu bazální a průlomové bolesti v onkologii.

Část pacientů v paliativní péči má výrazný prospěch z umělé enterální a parenterální výživy, a výživa by jim proto neměla být odpírána. Pacienti v paliativní péči ovšem představují z hlediska prognózy délky přežití velmi různorodou skupinu.

Lékaři by se měli učit lépe odhadovat prognózu a o této prognóze s pacienty otevřeně hovořit.

„Teprve ve vztahu k pravděpodobné prognóze délky života a k pojmenovaným cílům léčby (na nichž se shodl lékař a pacient) lze racionálně rozhodnout, zda je indikována např. parenterální výživa,“ zdůraznila ve svém sdělení dr. Šachlová z MOÚ.

Více než polovina pacientů v paliativní péči užívá nějakou formu CAM. Některé z těchto postupů mohou prokazatelně příznivě ovlivnit jejich kvalitu života (např. akupunktura, masáže, některé formy relaxace), u jiných je přínos velmi sporný. Užívání CAM a jeho přínosy a rizika by měly být pravidelně předmětem komunikace lékaře s pacientem v paliativní péči.

„Lékař, který s takto nemocnými pracuje, by měl být bazálně seznámen s nabídkou hlavních druhů CAM,“ připomněl dr. Sláma z MOÚ.

Na konferenci zazněla řada dalších sdělení o léčbě nejčastějších symptomů, o možnostech psychologické, sociální a spirituální péče. Živé diskuse po jednotlivých přednáškách i v kuloárech, do nichž se zapojovali lidé různých odborností a profesí, prokázaly, že otázka dobré péče o pacienty v závěru života je téma závažné, ale současně profesně velmi zajímavé a podnětné.

IV. česko‑slovenská konference paliativní medicíny proběhne příští rok v Bratislavě. Důležitou a pro paliativní medicínu v ČR velmi povzbudivou zprávou je rozhodnutí rady EAPC, že se v červnu 2013 Evropský kongres paliativní medicíny uskuteční v Praze.

-------

autor: MUDr. Ondřej Sláma,
sekretář České společnosti paliativní medicíny

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune