Pacientky s metastatickým karcinomem prsu nemají dostatečnou podporu
Povědomí o karcinomu prsu v posledních desetiletích značně vzrostlo a včasné zachycení choroby výrazně zlepšilo prognózu pacientek. Toto onemocnění však zdaleka není poraženo. U žen představuje nejčastější příčinu úmrtí na základě malignity. V Evropě je ročně diagnostikováno 464 200 nových případů, 131 260 pacientek každý rok na tento nádor umírá. Zatímco v léčbě počátečního karcinomu prsu došlo k obrovskému pokroku, v případě pokročilého – metastatického karcinomu jsou změny výrazně menší. Problematika metastatického karcinomu prsu byla hlavním tématem mezinárodní konference Breast Cancer Media Education Event, která se konala 11. listopadu v Praze.
Jak ukázala studie, kterou podpořila společnost Pfizer, jedna z největších propastí v léčbě pokročilého karcinomu prsu spočívá v chybném vnímání tohoto onemocnění veřejností. Sběr dat v tomto případě proběhl ve čtrnácti zemích. V jednotlivých státech se 48 až 76 procent populace mylně domnívá, že metastatický karcinom prsu (mBC) může být vyléčen, a 22 až 42 procent dotázaných je přesvědčeno, že o této nemoci nemá pacient mluvit s nikým jiným než se svým lékařem. „Lidé ve všech zemích jsou mnohem více seznámeni s termínem karcinom prsu než s termínem pokročilý nebo metastatický karcinom prsu,“ uvádějí autoři studie.
„Podle posledních odhadů bude globálně výskyt karcinomu prsu v příštích patnácti letech dramaticky narůstat,“ uvedla prof. Julie R. Gralowová z University of Washington v Seattlu. Jak dlouhý a kvalitní život ženy s mBC prožijí, záleží na stadiu onemocnění v době diagnózy, ale i na zemi, v níž žijí. Medián přežití pacientek s metastatickým karcinomem prsu je od dvou do čtyř let, avšak velká část nemocných může žít o mnoho déle.
„Situace u metastatického karcinomu prsu je u nás celkem stabilizovaná, ale bohužel v posledních letech nedosahujeme nějakého extrémního zlepšování. Veškeré zlepšení, k němuž v Česku v oblasti karcinomu prsu došlo, je díky screeningu a záchytu časných stadií nemoci. U metastatického karcinomu jsme zatím často bezradní. Máme více možností, jak k těmto nemocným přistupovat, a během roku až dvou se toto spektrum ještě rozšíří. Jsme schopni změnit léčebný algoritmus, odsunout chemoterapii, protože ta zatěžuje a zhoršuje kvalitu života, ale určitě zatím nedocílíme toho, že bychom mohli pacientkám nabídnout vyléčení. Jedinou výjimkou jsou nemocné s třeba jen jedinou metastázou, kterou lze odoperovat nebo ozářit, to jsou ale ojedinělé případy,“ říká MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D., z Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň. Jak vysvětluje, při léčbě se v Česku postupuje podle mezinárodních guidelines, přičemž všechny schválené léky jsou u nás dostupné a plně hrazené. „České pacientky jsou na tom výrazně lépe než nemocné z ostatních států střední a východní Evropy. Ale ani řada pacientek léčených v západní Evropě nemá dostupnost potřebných léků takovou, jaká je u nás,“ dodává MUDr. Svoboda.
Prognóza žen s karcinomem prsu v časném stadiu se nesrovnatelně zlepšila, což platí i pro Maďarsko. I tam se rozevírají nůžky mezi tím, jak dopadají nemocné, u nichž byl nádor zachycen časně, a ty, u nichž došlo k metastatickému rozsevu. „U karcinomu v tzv. nultém stadiu dnes dosahujeme pěti let přežití ve sto procentech. V prvním stadiu, kdy je nádor menší než 2 cm a není rozšířen, je pětileté přežití v 98 procentech a 93procentní přežití je i ve druhém stadiu, kdy je již nádor větší než dva centimetry a mírně rozšířený do bezprostředního okolí. Situace je ale rapidně jiná v případě čtvrtého stadia, tedy metastatického karcinomu, kdy je pětileté přežití jen 22 procent. Je ale třeba zmínit, že u 30 procent žen, u nichž je diagnostikován a vyléčen karcinom prsu v počátečním stadiu, se onemocnění vyvine právě v metastatický karcinom,“ varuje Katalin Boérová z Medical Oncology Department St. Margaret Hospital v Budapešti s tím, že k tomu může dojít pět, deset i patnáct let po vyléčení karcinomu v počátečním stadiu.
Naděje na delší přežití jsou nižší v zemích, kde je metastatický karcinom diagnostikován častěji. Například ve Finsku je mBC diagnostikován ve dvou procentech, oproti tomu na Slovensku v 19 procentech. Přitom pětiletého přežití dosahuje ve Finsku 79 procent pacientek, zatímco na Slovensku je to o deset procentních bodů méně.
Výzkum nové léčby mBC je pomalejší než u jiných nádorů
Lékaři přitom upozorňují na zpomalení procesu zavádění nových inovativních léků právě u této nemoci. Od roku 2005 do roku 2014 došlo k registraci šesti nových přípravků zlepšujících vyhlídky pacientů s melanomem a k sedmi v případě karcinomu plic. U metastatického karcinomu prsu šlo pouze o čtyři léky, přičemž opomíjeny zůstaly HR+/HER2– a triple negativní typy, které jsou nejčastější a představují 80 procent všech mBC.
Odborníci připomínají, že pacientky s mBC procházejí kontinuální léčbou, která má zásadní vliv na kvalitu jejich života. Ženy s tímto onemocněním však mohou žít déle a kvalitněji než v minulosti, nicméně je třeba se řídit novými strategiemi a možnostmi léčby a je třeba i většího pochopení veřejnosti a znalost této problematiky. Jak upozorňuje prof. Gralowová, na neuspokojivou situaci mBC má vliv i skutečnost, že 40 procent zemí nemá národní plán boje s nádorovým onemocněním, například v Africe tento plán chybí v 75 procentech států. „I v USA se pacientky s mBC cítí izolované a stigmatizované. Součástí problému je nedostatek spolehlivých statistik prevalence mBC, nízké povědomí veřejnosti o problému i skutečnost, že stávající plány mají sklon se zaměřovat převážně na včasnou detekci a screening, přičemž metastatický karcinom zůstává v pozadí,“ dodává.
Výsledky studie Breast Cancer Center Survey jsou alarmující. Analýzy ukázaly, že pro pacienty s mBC nedošlo k žádnému zlepšení, naopak někde se situace ještě zhoršila. Zatímco emocionální a psychologická podpora byla poskytována 78 procentům nemocných s počátečním karcinomem, v případě metastatického karcinomu šlo o pouhých pět procent. „Například jen 43 procent zdravotnických profesionálů prošlo tréninkem, jak vést obtížnou konverzaci s pacientem. Přes 65 procent diskusí o konci života probíhá pozdě, takže mnoho pacientů nemá čas zařídit si například pobyt v hospici, čímž přicházejí o všechny benefity této péče. Přitom přes 40 procent center pro léčbu karcinomu prsu neposkytuje paliativní péči pro pacienty s mBC,“ přibližuje výsledky studie profesorka Gralowová.
Přehlížena zůstává i podpora rodinných ošetřovatelů. Jak ukázal americký průzkum mezi ošetřovateli pacientů s mBC, polovina z nich cítí, že nikdo nechápe, čím procházejí. Vedle typických obav o své milované mohou ošetřovatelé čelit ekonomickému, psychologickému a vztahovému napětí v manželství a rodině. Takový stres pak často vyústí v zanedbávání vlastních potřeb. Některé studie poukazují na to, že stres zažívaný partnery‑ošetřovateli může převyšovat stres u pacientů, přičemž bývá větší u mladších ošetřovatelů než u starších a větší u mužů ve srovnání s ženami. Ukázalo se, že jen polovina pečovatelských center o pacienty s karcinomem prsu nabízí podpůrné služby pro laické ošetřovatele.
Ekonomická náročnost onemocnění
Metastatický karcinom je spojován s významnou a zvyšující se ekonomickou zátěží pro společnost a zdravotní systémy po celém světě stejně jako pro jednotlivé pacienty a jejich rodiny. Karcinom prsu je druhým nejdražším nádorovým onemocněním, jen v Evropě přijde každý rok na 15 miliard eur. Zatímco náklady na pacientku (hospitalizace, zdravotní péče, medikace atd.) se liší stát od státu, několik studií uvádí celkové náklady celého průběhu mBC včetně relapsu v rozmezí od 36 000 do 48 000 eur (Belgie, Nizozemsko, Francie a Velká Británie). Analýza pacientů v USA, jejichž péče byla hrazena vládním zdravotním plánem Medicare, udává náklady na pacientku ve výši 153 421 dolarů od doby diagnózy nemoci k úmrtí (s časovým mediánem 26 měsíců). Jiná studie, zaměřená na soukromě pojištěné pacienty, odhadla průměrné náklady na 250 000 dolarů.
Ekonomická zátěž v případě metastatického karcinomu jde však daleko za přímé náklady péče. Přičteme‑li nepřímé náklady, např. spojené se ztrátami v podobě placení nemocenské v době neschopnosti pacienta a sociální podpory ošetřovatele a ztracenou produktivitu nemocných pro společnost, finanční břemeno je podstatně větší. Americká studie odhadla, že národní ekonomická zátěž mBC z důvodu ztráty produktivity dosáhla téměř tří miliard dolarů v období pěti let, spolu s přímými a nepřímými ztrátami pro společnost finanční ztráty přesáhly 12 miliard dolarů. To znamená od 90. let trojnásobné zvýšení. Data ukazují, že rodiny s pacientem trpícím mBC představují o téměř 40 procent větší nepřímé finanční náklady než rodiny s pacientem s karcinomem v počátečním stadiu.
Zdroj:
