Pacientkám nabízíme péči od A do Z
Jste zakladatelkou Mamma centra, největšího pracoviště svého druhu v ČR. Jak se zrodila myšlenka na to, vytvořit specializované centrum pro vyšetření prsu?
Když v roce 1993 vzniklo DTC Praha, vedení společnosti hledalo možnosti rozšíření poskytovaných služeb. Tenkrát jsem přišla s nápadem založit tady jednotku pro vyšetření prsu. Uvědomovala jsem si, že systém péče o prs není ideální, a měla jsem úplně jinou představu o tom, co by se ženám mělo poskytovat. Původní praxe byla taková, že pacientky přicházely do tzv. mamárních poraden na vyšetření pohmatem, které obvykle prováděl chirurg. Do ambulancí jich vstupovalo vždy několik najednou, což mi připadalo velmi nedůstojné. Už tehdy jsem věděla, že do poradny chodí naprostá většina zdravých žen, které mají „pouze“ fyziologické obtíže, a že tato populace potřebuje preventivní vyšetřování - screening. Navíc jsem si uvědomovala, že by měl být hlavním vyšetřujícím lékařem radiolog, nikoli chirurg. Radiolog si dokáže v jednom okamžiku spojit pohled na mamografický snímek či ultrazvuk s palpačním vyšetřením, a tudíž lépe rozhodne o dalším postupu. S takovou ideou jsem zakládala oddělení na vyšetření prsu, kde byly původně čtyři laborantky, jedna lékařka, a s mamografií tady nebyla vůbec žádná zkušenost.
V Mamma centru ročně vyšetříte asi 35 000 žen. Prostory, ve kterých se nacházíte, však nejsou příliš velké. Je toto zázemí při tak velkém provozu vyhovující?
Tehdy jsme se domnívali, že budeme denně vyšetřovat deset až patnáct žen. Takže jsme Mamma centrum umístili do druhého suterénu - do prostoru, kde byl původně sklad pro špinavé prádlo. A to byl náš největší a opravdu tragický omyl. Protože už během tří měsíců bylo zázemí nevyhovující a celých čtrnáct let bojujeme s nedostatkem prostor. Stále jen rozšiřujeme, přistavujeme a improvizujeme. Řekla bych, že je to jediná vada našeho pracoviště.
Co je hlavní náplní práce vašeho oddělení?
V centru děláme především úplnou dokonalou diagnostiku prsu, kromě vyšetření magnetickou resonancí. Pokud najdeme nějaký patologický nález, předáme pacientku terapeutickému týmu, který má od nás informace o tom, co je to za ložisko, kde se nachází a jak je velké. K tomu je zapotřebí mamografie, která představuje naprostý standard a zatím nepřekonatelnou metodu pro vyšetření prsu, dále ultrazvuk, který je dokonalou doplňující metodou, a pak přicházejí v úvahu bioptické metody - core biopsie nebo mamotomie, která posouvá diagnostiku prsu až na okraj současných možností. Biopsie nám velmi přesně potvrdí, zda je ložisko zhoubné či nikoli, aby žena nemusela zbytečně podstoupit operaci cysty nebo drobného fibroadenomu, které ji nijak neohrožují. Snažíme se tak snížit počty neindikovaných vyšetření.
Osobně se specializuji na vyšetření prsu s implantátem, tedy po augmentaci nebo různých rekonstrukčních výkonech. Nelze opomenout, že provádíme také konzultační vyšetření pro všechna pracoviště z ČR. Také bych ráda zdůraznila, že Mamma centrum bylo přijato zatím jako jediné z celé ČR do sítě European Breast Unit, protože jsme naplnili určitá kritéria a máme dostatečný počet vyšetřených i léčených pacientek.
Kromě dokonalé diagnostiky prsu se asi z dvaceti procent věnujeme běžným rentgenovým a ultrazvukovým vyšetřením pro potřeby nemocnice a jednou týdně máme preventivní poradnu pro vyšetření kyčlí novorozenců.
Uvedla jste, že mamografie je zatím nepřekonanou metodou pro běžné vyšetření prsu. Kolik výkonů uděláte za den?
Denně u nás běžně provedeme asi 120 mamografických vyšetření, s odpolední službou někdy dokonce až 190. To samozřejmě předpokládá dostatečně velký tým radiologických asistentek, které musejí být neuvěřitelně zručné, vybavené trpělivostí a poměrně monotónní práci dělat alespoň trochu s láskou, aby to negativně neovlivňovalo pacientky. V současné době je v Mamma centru jedna primářka, sedm lékařek, jedna vrchní laborantka a zbytek tvoří právě radiologické asistentky, zdravotní sestry a pochopitelně nezdravotnické pracovnice, které se starají o běžný chod centra. Celkem nás je 28 žen.
Pokud ale máme zvládnout takový počet vyšetření, aby se neprodlužovaly čekací doby, nemáme mnoho času na individuální přístup ke zdravým klientkám. Každé z nich se však do rukou dostane výsledek vyšetření s patřičným vysvětlením od lékařky nebo vyškolené laborantky a vždy dostávají otázku: Chcete se na něco zeptat? Je ještě něco, co vás trápí? Lze tedy říci, že zdravé ženy u nás projdou laskavou odměřenou péčí, která odpovídá screeningu a jejich zdravotnímu stavu. Nicméně ve chvíli, kdy zachytíme cokoli znepokojujícího, věnujeme se pacientce velmi individuálně.
Bohužel ani systém zdravotnictví nám nedává příliš velký prostor na to, abychom se zdravým ženám věnovali ještě více. Výkony v mamární diagnostice totiž nejsou moc dobře hrazeny a laborantky u mamografu musejí provést tolik výkonů, aby zaplatily přístroj, sebe, lékařky, které hodnotí výsledky, a nezdravotnické pracovnice. Takže to není z tohoto pohledu jednoduché.
Na druhou stranu jsme jediné pracoviště v ČR, které má vysokoškolsky vzdělaného nelékaře. Jedná se o asistentku s magisterským vzděláním na lékařské fakultě, která se věnuje ženám s diagnózou karcinomu prsu. Vysvětlí jim, o jaký druh nádoru se jedná, a zároveň jim zorganizuje přechod na onkologické oddělení. V tom se tedy hodně odlišujeme od ostatních pracovišť, i když musím uznat, že se začínají ubírat podobným směrem.
Mohla byste krátce popsat, jak u vás probíhá péče o pacientku - například s karcinomem prsu?
O ženy se staráme opravdu komplexně. Jak už jsem řekla, jsou nejprve důkladně vyšetřeny, plně informovány a poté předány týmu onkologů našeho zdravotnického zařízení. Bohužel zatím nemáme dokonale vybavené operační sály, takže chirurg z našeho pracoviště odchází operovat do dvou jiných zdravotnických zařízení v Praze, kde má „vyučený tým“. Pacientky se ale po třech až čtyřech dnech po operaci vracejí opět k nám do DTC, kde se jim dále věnujeme. Podobné je to například s radioterapií. Ženy nesmírně oceňují organizaci naší práce, protože všude, kam přijdou, o nich vědí a je o ně dobře postaráno.
Vedle fáze samotné léčby zajišťujeme všem našim pacientkám doživotní dispenzarizaci, vracejí se k nám tedy v pravidelných intervalech - dle individuální potřeby - na kontroly. Dokážeme rovněž zajistit péči ženám, jejichž nemoc je už bohužel v terminálním stadiu. Takže i paliativní medicína je u nás pro pacientky připravena. Musím ale říci, že za těch čtrnáct let jsme se s nepříjemnými konci setkali minimálně. Vychází to ze skutečnosti, že nádor prsu je velmi dobře léčitelný a že většina našich pacientek se rekrutuje ze screeningu. Jsou tedy léčeny pro nějaký naprosto minimální nález, na který se neumírá. Ročně diagnostikujeme asi 400 nových žen s nádorovým onemocněním, z celkového počtu 6 000 v celé ČR.
V DTC tedy existuje určitý zdravotní program, podle kterého se snažíme zajistit pacientům komplexní péči od A do Z - tedy od stanovení diagnózy přes léčbu u nás či zprostředkovaně, dispenzární péči až po paliativní medicínu. A to si myslím, že pacientky oceňují především.
Proč ve vašem týmu není žádný muž?
Práce u nás je sice hodně specializovaná, ale z části poměrně monotónní. To podle mého názoru lékaře příliš nepřitahuje. Proč se k nám nepřihlásil žádný laborant, netuším. Ale možná proto, že radiologických asistentů - mužů je méně a bývají hodně technicky přemýšliví, takže chtějí pracovat spíše s počítačovým tomografem nebo magnetickou resonancí. Rutina u mamografu by jim asi nesvědčila. Práce je v Mamma centru tolik a musí se dělat v poměrně velké rychlosti a při zachování kvality, že tu prostě není ten správný prostor pro muže. Muži jsou tvořiví, inovativní, ale podle mého názoru nejsou stavěni na výkon. Nicméně myslím si, že pro naše klientky je příjemnější ženský kolektiv. A je až neuvěřitelné, jak si dokážeme vyjít vstříc a táhnout za jeden provaz.
Stmelenost, stabilitu a pozitivnost kolektivu oceňují právě pacientky.
Jak je to se vzděláváním ve vašem centru? Pořádáte také nějaké akce?
V našem oddělení se jako vedoucí snažím laborantkám a zejména lékařkám dávat maximální prostor pro práci a profesní rozvoj. Když jsme se chystali zakoupit mamotom, uvědomila jsem si, že musím své kolegyně něčím odměnit, abych jim zpříjemnila rutinní práci. Takže jsem se nikdy nesnažila mamotomii naučit sama, přestože mě velmi zajímala, ale nechala jsem ji dělat ostatní. Tak jsem jim dopřála superspecializace. Musím říci, že se mi to vyplatilo. Můj tým dokáže pomocí mamotomu udělat vyšetření i u „komplikovaných“ pacientek a nikdy to nevzdává. Prostě když mají před sebou úkol, tak udělají pro jeho zdárné vyřešení úplně všechno.
Každých osmnáct měsíců pořádáme konferenci ATOM - Aktuálně o mamotomii. Jedná se o setkání všech pracovišť, která provádějí vakuovou biopsii. Vzájemně si mezi sebou předáváme zkušenosti a varujeme před možnými chybami. To je podle mě přínosné nejen pro lékaře, ale zejména pro pacientky, které se dostávají do rukou kvalitního vzdělaného týmu, což je velmi důležité.
V současné době je v České republice mamotomie prováděna na deseti pracovištích. Pokryje tento počet dostatečně potřeby žen?
Je nesmírně důležité, aby se vakuová biopsie nedostala do ruky každému. Je to výkon, který se musí správně indikovat a nesmí se použít v případech, kde je to zbytečné. Je to podobné, jako kdybyste chtěli přejet řeku zaoceánským parníkem.
Vezmeme-li v úvahu počet všech nádorových onemocnění prsu v ČR, tak dokážeme vypočítat, že lze reálně provést maximálně 2 000 mamotomií. Pokud má být pracoviště dobré, mělo by vykonat nejméně 200 zákroků ročně. A jeden mamotom by měl připadat asi na milion obyvatel. Takže v tuto chvíli je síť u nás naplněna. Mamotomie je skutečně dostupná všem ženám naprosto dobře a je zaručeno, že pracoviště mají stále velkou erudici, protože dělají dostatečný počet výkonů.
Vnímám teď trochu tlak související se strukturálními změnami ve zdravotnictví. Každý nový vlastník zdravotnického zařízení chce hned budovat screeningové centrum a případně si zakoupit mamotom. A obojí je špatně, protože oba programy mohou medicínsky a komerčně fungovat jen tam, kde si budete jisti dostatečným počtem klientek a pacientek. Z hlediska vyšetřovaných žen si také musíme položit otázku: Kdo ponese odpovědnost, kdo odůvodní ženám, že jsou vyšetřovány na pracovištích s nedostatečnou zkušeností?
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2008, strana NS2
Zdroj: