Ovlivní transformace pojišťoven kvalitu?
Proto se dnes ptáme: Jak se podle vás transformace pojišťoven může projevit v kvalitě a dostupnosti zdravotní péče?
Pečlivé stanovení dohledu
Není ani tak podstatné, jaká bude forma vlastnictví zdravotních pojišťoven, ale jaké budou jejich povinnosti stanovené zákonem, a to zejména ve vztahu k výběru pojistného a výdajům na zdravotní péči, tvorbě zisku a hospodaření s ním a ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a pojištěncům. Je jasné, že nelze připustit, aby se ZP chovaly obdobně jako řetězce některých obchodních společností, jejichž jednání vůči dodavatelům mnohdy připomíná vydírání. Vím, že ze strany kolegů panuje právě v tomto směru největší obava. To, že nezáleží na formě vlastnictví, lze dokladovat na tom, že i v současném systému se mnohdy cítíme jako nevolníci ZP bez uplatnitelného práva na rovný vztah. O dobách rozvinutého socialismu, kdy vše určovala strana (stát), ani nemluvím. Velice pečlivě a s ohledem na výše uvedené skutečnosti musí být stanoven dohled nad ZP. Byť stávající návrhy zákonů navozují spoustu otázek, které vyžadují odpovědi a jistě budou předmětem bouřlivých diskusí, jsem přesvědčen, že principiálně je návrh reformních změn koncipován správně. Domnívám se, že jak kvalita, tak dostupnost ZP se nejen nezhorší, ale právě naopak. Koneckonců není to tak dávno, kdy lékaři byli natolik svázáni regulačními vyhláškami, že ke zhoršení kvality zdravotní péče a její dostupnosti skutečně došlo. A to prosím v době, kdy o transformaci ZP na a.s. ještě nebylo ani řeči.
MUDr. Václav Šmatlák,
předseda Sdružení praktických lékařů ČR
Karlovy Vary varují
Za jiných okolností bych začal přehledem pro/cons soustav zdravotního pojištění v různých zemích severního světa z hlediska jejich uplatnitelnosti v našich podmínkách. Dále bych rozebral, zda si vládní návrh zvolil (v Enthovenově principu regulované konkurence zdravotních pojišťoven) pro české prostředí tu nejvhodnější inspiraci. Jakou cenu by ale můj názor („zapadlého vlastence“ z venkovské nemocnice), který nemůže být odborný, vlastně mohl mít?
Též k odvrácené straně navržených kroků a jejich hrozbám se vyjádřili povolanější (mj. Ing. Hovorka a Ing. Carbol za KDU-ČSL, stínový ministr MUDr. Rath za ČSSD). Ve svém odmítavém stanovisku je shrnuly LOK-SČL a ČMKOS. Nehodlám k jejich přesvědčivým námitkám nic přidávat.
Jediné, čím mohu spor obohatit, je autentická zkušenost svědka pokusu vytunelovat bezvýznamnou nemocnici (po jejím převedení na a.s.) v rámci nepřiznaného pokusu ji zprivatizovat. Naprostá nečinnost krajských politiků (dokonce v dozorčí radě nemocnice) tváří v tvář soustavným zprávám o loupeživém „hospodaření“ jimi najatých správců byla nezapomenutelným zážitkem.
„Karlovarskou zkušenost“ bychom měli pochopit jako varovnou. Ač šlo - ve srovnání s kolosem 200 mld. roční zdravotní daně - o liliputa, naznačila, co se může v našem zdravotnictví stát. Nepokouším se srovnávat nesrovnatelné. Nepřehlížím, že rozdíl mezi vykradením trafiky (karlovarské nemocnice) a hackingem bankovní sítě (soustavy zdravotního pojištění) je podstatný. Obé však odkazuje k témuž druhu logiky vyjádřené heslem: „Ve zdravotnictví leží miliardy, jde jen o to je zvednout.“
Ty, jimž „karlovarská zkušenost“ nestačí, by měla přesvědčit pohroma slovenského pokusu obdobný způsob léčení uplatnit, z jehož následků (a miliardových arbitráží) se zdravotnictví našich východních bratrů hned tak nevzpamatuje.
K čemu v posledku odkazuji, je převaha neblahé zkušenosti nad sebelákavěji znějícím reformním řečnictvím, protože (z úst politických handlířů) je jen umělým a účelovým. Vzpomínka na stíny velké privatizace koneckonců ještě nevyhasla.
Aby mi bylo správně rozuměno. Jen málokdo je tak silně přesvědčen, že v našem systému je cosi shnilého a že potřebuje léčbu. Mám jen silné pochybnosti o léku, ale ještě více o lékaři.
Co tedy vlastně tvrdím? S čerstvým karlovarským zážitkem v paměti se obávám, že nápad celoplošně zprivatizovat zdravotnictví, vč. univerzitních nemocnic a pojišťoven, je v dané chvíli společensky nebezpečný.
Zdravotnická soustava, chycená do sítě účinně lobbujících mocenských skupin (účelově prosazujících pravidla hry výhodná pro nejmocnější hospodářská uskupení), by mohla uvíznout v bludném kruhu svislého propojení poskytovatelů a plátců. Přirozeným důsledkem by bylo zvýšení flexibility pracovního trhu se zhoršením postavení lékařů (nejen zaměstnanců). A past za kvalitou české zdravotní péče by sklapla definitivně.
MUDr. Jaroslav Žák,
primář Interního oddělení Karlovarské krajské nemocnice
Kvalita i dostupnost péče se zvýší
Transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti je nutné chápat v celém kontextu změn, které čekají české zdravotnictví od 1. 1. 2009. Tou hlavní změnou je možnost zdravotních pojišťoven nasmlouvat si zdravotnická zařízení od praktických lékařů až po velké nemocnice dle potřeb jejich pojištěnců a konečně vznik opravdové konkurence mezi pojišťovnami.
Proč změna na akciovou společnost? Jedná se o právní formu, která je v současnosti nejlépe formálně propracována a minimalizuje možnosti finančních úniků. Jedná se o formu, která umožňuje průhledné účetnictví, určuje jasnou zodpovědnost dozorčích a správních rad za výsledky hospodaření. Současně umožní privatizaci těchto společností - není horšího vlastníka, než je stát. Nebude se však jednat o volnou konkurenci, ale o konkurenci pod kontrolou nezávislého úřadu pro dohled nad ZP. V Holandsku používají pojem „sociální podnikatelé“. Znamená to, že pojišťovny si nebudou dělat, co by chtěly. Pojistné plány budou pod drobnohledem úřadu a pouze ten plán, který bude splňovat podmínky zákona o veřejném zdravotním pojištění, bude schválen a taky kontrolován.
Kvalita i dostupnost zdravotní péče se reformou zdravotnictví jednoznačně zvýší (transformace ZP na a.s. je pouze technickou otázkou). Bude přesně definován rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, včetně jasného určení geografické a časové dostupnosti jednotlivých typů zdravotních služeb. Právě konkurence ZP povede, jak ukazují zahraniční zkušenosti, postupně ke kultivaci sítě zdravotnických zařízení. Jak ze strany pacientů, tak ze strany pojišťoven bude vznikat tlak na upřednostňování efektivnějších (tedy především ambulantních zdravotnických) zařízení. Dojde k posílení role praktických lékařů (na Slovensku se po zavedení konkurence zvedla kapitace u některých ZP na více než 70 Kč). U ambulantních specialistů bude kladen větší důraz na odbornost a rozsah nabízených výkonů a vytvoří se prostor i pro lékaře z nemocnic. Současně dojde ke koncentraci zejména specializované péče ve vybraných nemocnicích a snížení počtu akutních lůžek. Pro pojišťovny se vytvoří prostor pro kontraktaci nové péče, a tím zvýšení vlastní konkurenceschopnosti. Ušetřené prostředky nemohou být použity jako zisk ZP, ten bude jasně limitován, ale použijí se k hrazení zdravotní péče.
Uvědomme si, že dle nejčernějších odhadů je asi 20 % prostředků použito neefektivně. Jedním z úkolů celé reformy je využít tyto prostředky na potřebnou péči a spravedlivé odměny lékařům a dalším zdravotníkům. Vítězové budou dva - pojištěnci a zdravotníci, kteří péči poskytují.
MUDr. Roman Flašar,
občanské sdružení Lékaři pro reformu
Nepřijatelná varianta
Chtělo by se mi říci, že navrhované zákony nestojí ani za komentář, přesto se v krátkosti pokusím o jejich zhodnocení.
Připravovaná legislativa vůbec neřeší skutečný hlavní problém českého zdravotnictví - jeho podfinancování. Nestanovuje ani standardy zdravotní péče. Naproti tomu neúnosně posiluje pozici zdravotních pojišťoven, takže poskytovatelé by byli v ještě horším postavení než dosud. Zvláště možnost jednoho vlastníka zdravotní pojišťovny i zdravotnického zařízení považujeme za zvláště nepřijatelné. Stejně nepřijatelná je i varianta přeměny všech subjektů ve zdravotnictví (pojišťoven i nemocnic) na akciové společnosti. Tento model neexistuje v žádné evropské zemi.
Hlavní snahou navrhovaných zákonů není totiž deklarovaná snaha o zlepšení úrovně poskytované zdravotní péče, ale změna vlastnických vztahů, privatizace majetku.
Transformací velkých nemocnic na univerzitní (a.s.) by se zároveň výrazně omezil přístup k čerpání finančních prostředků z EU - akciové společnosti mají trojnásobnou spoluúčast na čerpaných prostředcích.
Naše názory podporují i poslední události, které jasně ukazují, že akciové společnosti nejsou lékem pro naše zdravotnictví, ale naopak mu výrazně škodí (viz příklady karlovarské nemocnice či nemocnic v Českém Brodě a v Brandýse nad Labem).
MUDr. Martin Engel,
předseda LOK-SČL
Zatím příliš obecné informace
ZP jako akciové společnosti: S definitivním hodnocením čekáme na paragrafové znění návrhu zákona, protože údaje v jeho věcném záměru jsou do značné míry obecné. Podle našich informací má jít o akciové společnosti ve zvláštním režimu. Jejich právní forma má zajišťovat průhlednost hospodaření a také umožňovat (nikoli jen hlasováním zástupců států v jejich vedoucích orgánech) zastropování jejich režijních výdajů. Objevíme-li v definitivním paragrafovém návrhu zákona jasné instrumenty, které to zajistí, nejspíše nebudeme mít žádný důvod k nesouhlasu.
Jsme si vědomi, že české zdravotnictví potřebuje systém zaručující větší efektivitu, než umožňuje systém současný, jako poskytovatelům nám však také velmi záleží na tom, aby prostředky, které „vzniknou“ racionalizačním procesem, byly využity hlavně na zdravotní péči o pacienty. A ovšem vítáme, že se v souvislosti s diskusí o pojišťovnách jako akciových společnostech začalo konečně připouštět, že i ostatní subjekty působící ve zdravotnictví - tedy i zdravotnická zařízení - jsou vlastně podniky stejné jako v jiných oblastech hospodářství (že tedy i cenotvorba by zde měla být stejná) a že slovo zisk už není lékařům zapovězeno, jako tomu bylo dosud.
Úřad pro dozor nad ZP: Reforma zdravotnictví počítá s existencí konkurence pojišťoven, která by asi těžko vznikla, kdyby ve vedení všech ZP měli rozhodující hlas zástupci státu, přičemž je nesporné, že stát musí dozorovat zdravotní péči jako celek. S principem návrhu proto souhlasíme. Musí ale být splněna podmínka, že to bude úřad analogický tomu v bankovním sektoru, tedy že jeho vznikem nedojde jen k nárůstu počtu administrativních sil a že bude plně i finančně nezávislý na zdravotních pojišťovnách. I zde čekáme na paragrafové znění návrhu zákona, neboť některé oblasti řeší věcný záměr velmi obecně.
MUDr. Pavel Tautermann,
MUDr. Zorjan Jojko,
Sdružení ambulantních specialistů ČR
Dva nesouvisející problémy
Na položenou otázku odpovídám: Nevím! Nemám v této záležitosti žádné zkušenosti. Po celou dobu deseti let, kdy jsem ve funkci ředitele, mám se zdravotními pojišťovnami a úhradou ze zdravotního pojištění pouze negativní zkušenosti. Takže pokud změna přinese pozitivní změny anebo pozitivně ovlivní trh a jednání pojišťoven vůči nám, tak to vítám. Nedomnívám se ale, že je možné v České republice směšovat obecně problém zvaný zdravotní pojišťovny (jejich majitele nebo způsob ekonomického řízení a vlastnictví) s kvalitou a dostupností zdravotní péče. Nemyslím si, že by to spolu nějak výrazně souviselo. Na kvalitu a dostupnost mají vliv jiné okolnosti.
MUDr. Zdeněk Schwarz,
ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy
Zdroj: