Otisk voleb ve zdravotnictví
Zavedené pravidlo nepřepřahat v době hospodářského růstu skončilo v klinči s poptávkou po změně a uvidíme, jak z toho naši politici vybruslí. Vznik přirozených koalic ODS, KDU-ČSL a zelených na straně jedné a ČSSD s KSČM na straně druhé je v obou případech podmíněn podporou alespoň jednoho poslance z protilehlého tábora, přičemž pro levici je pravděpodobně nedosažitelný samotný pokus o sestavení vlády. Ochota poslanců přijmout cejch přeběhlíka nebude velká, snad jenom Paroubkův povolební coming-out by mohl některé sociální demokraty vyděsit až k vyhlášení protikomunistické frakce v ČSSD. Když pokus o sestavení programově blízké vlády nevyjde, bude na pořadu dne jednání o velké koalici nebo neméně pravděpodobný pokus o reparát u předčasných voleb. Pokud by se spojeným silám ODS, KDU-ČSL a Strany zelených podařilo najít většinovou podporu v poslanecké sněmovně, dá se očekávat rychlé zrušení zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a posilování pluralitního pojišťovenského systému. Kdyby se podobný kousek podařil ČSSD s KSČM, pokračovalo by zdravotnictví v nastoupeném kursu pod stejným velením a plachtovím. Zákonem o neziskových nemocnicích nadopovaný vliv ministerstva zdravotnictví na chod nemocnic a pojišťoven by nás dále posouval k modelu zmutované národní zdravotní služby. Nic z toho se zřejmě nestane, v prvním případě bohužel a ve druhém bohudíky. Na otázku o počtu poslanců potřebných na výměnu žárovky se odpovídá „nadpoloviční většina“, a bez ní můžeme o zásadních reformách ve zdravotnictví dále jen snít. Možná, že je tomu tak dobře, protože příliš velké a rychlé změny mají sklon vyvolat stejně silnou protiakci, která je může spláchnout z jeviště. Na orientaci reforem nezáleží, se stejným fenoménem se potkali pravicoví reformátoři na Slovensku i tuzemský David Rath.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2006, strana 19
Zdroj: