Osteomalacie u pacientky s nepoznanou celiakií

Celiakie je chronické zánětlivé onemocnění sliznice tenkého střeva, které se projevuje různě těžkým malabsorpčním syndromem. Řadí se mezi autoimunitní choroby, přičemž spouštěčem autoimunitní reakce je gliadinová frakce glutenu (lepku) obsaženého zejména v pšenici a žitu. Podle klinických projevů lze rozlišit onemocnění aktivní, tiché či latentní. Pro aktivní formy tohoto onemocnění jsou charakteristické průjmy se steatorhoickou stolicí, progredující slabost a váhový úbytek, doprovázené laboratorními nebo i klinickými projevy karence živin, minerálů a vitaminů, jako je sideropenická anémie, hypokalémie, otoky při hypoproteinémii, prodloužení Quickova testu, ev. i krvácivé projevy při deficitu vitaminu K, parestezie při deficitu vitaminu B a zejména osteoporóza, méně již osteomalacie, při deficitukalcia a vitaminu D.Diagnóze mohou unikat zejména latentní a tiché formy onemocnění, při nichž průjmy chybějí nebo se dostavují intermitentně, pacienti trpí pouze nespecifickými střevními dyspeptickými obtížemi či bolestmi břicha. Celiakie může mít i neurologické, kožní (dermatitis herpetiformis Duhringi), kardiální (kardiomyopatie), hepatální, slizniční a kloubní projevy. Onemocnění je poměrně vzácné (prevalence 1:1 000) a manifestuje se především v kojeneckém věku, výjimečně i v dospělosti mezi 30. až 40. rokem. Pro diagnózu je rozhodující provedení enterální biopsie, kde je v histologickém obraze příznačná atrofieklkůjejuna, kulatobuněčná infiltrace ahypertrofie krypt, histochemické vyšetření prokazuje enzymatické poruchy. V diagnostice se mohou uplatnit sérové protilátky proti gliadinu (AGA), které překvapivě nejsou zcela specifické pro toto onemocnění, naproti tomu endomyziální protilátky (EMA) a protilátky proti tkáňové transglutamináze (t-TG) ve třídě IgA mají specificitu téměř stoprocentní.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17A/2005, strana 14

Zdroj: