Osobně o vyšší kompetence stojím
Pracuji jako sestra na lůžkovém oddělení ARO. Zde si rozšiřování kompetencí sester umím představit jen částečně v některých oblastec h. Pacienti na tomto pracovišti se nacházejí v závažném stavu. Je potřeba je vnímat komplexně v širokém medicínském záběru, čehož sestry nejsou schopny. Rozhodovat tady musí téměř o všem lékař, a to zkušený. Pracoval jsem ovšem i na anesteziologickém úseku, kde už si zvyšování kompetencí pro vysokoškolsky vzdělaný ošetřovatelský personál představit umím. Jako příklad bych uvedl nizozemský model, se kterým jsem měl možnost se seznámit osobně. V Nizozemí anesteziologické sestry provádějí všechny rutinní výkony od úvodu přes vedení až po vyvedení z anestezie. Na dva operační sály, kde jsou přítomny dvě sestry, je vyčleněný jeden lékař, který působí jako supervizor. Zároveň si lékař se sestrou vzájemně asistují. Nizozemské sestry se řídí vypracovanými detailními standardy a protokoly pro vedení anestezie. Potřebují-li poradit nebo objeví-li se komplikace, je vždy po ruce lékař. Ještě je nutné zdůraznit, že sestry v Nizozemí samostatně vedou anestezii jen u pacientů, u kterých se nepředpokládají velké komplikace. U závažných výkonů je vždy přítomen lékař.
U nás je zatím tento systém práce nemyslitelný, protože k tomu chybí příslušné obory vzdělávání na univerzitách a potřebná legislativa. A také je to velmi citlivé téma, jak pro pacienty, tak pro lékaře se specializací na anesteziologii. Já osobně bych nizozemský model uvítal. Mohl by přispět ke zmírnění nedostatku lékařů a nemusel by znamenat snížení úrovně péče. V návaznosti na toto rozhodnutí se ale musí vést vážná diskuse kompetentních lékařů z anesteziologického oboru, jak přesně by to mohlo fungovat, a následně se musí podřídit systém vzdělávání jak pregraduálního, tak postgraduálního. Osobně o zvyšování kompetencí pro sestry stojím. Zvedlo by to prestiž našeho povolání. Zároveň ruku v ruce s tím musí dojít i ke zvyšování finančního ohodnocení. Jinak ze strany sester zájem asi nebude.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana A15
Zdroj: