Ordinace, nebo kancelář lékaře?

Pomohl by zdravý rozum

Fakt, že praktický lékař je zavalen administrativou, nezměnila ani řada let od „razítkujícího“ Štěpánka ve známém filmu Jak básníkům chutná život. Nemá cenu položku po položce vypočítávat všechny naše administrativní úkony, každý kolega je zná a cítí, které jsou „přebujelé“. Neodpustím si ale jednu perličku: Vyjadřujeme se ke schopnosti studia na vysokých školách – kontraindikoval někdy některý lékař někomu studium?!

Kdo z nás ale řekne, že některý z uvedených formulářů je zbytečný? Každý resort má „tu svou za jedinou“. Problém nastává v momentu dodržování předepsaných lhůt a odměn za práci. Přestože si na administrativu vyhrazujeme pracovní čas, nejsme mnohdy s to termíny splnit. Třeba proto, že kvůli aktuálnosti informací o stavu pacienta musíme doplnit některá speciální vyšetření (a délku objednacích lhůt všichni známe). Obdobně nereálné jsou požadavky soudů na odpověď např. do tří dnů apod. Najdou se i žadatelé o informace, na něž nemají právo (zejména soudy a policie). Musíme jim odpovídat, že nesdělíme důvěrná fakta, neboť nás nikdo nezbavil mlčenlivosti.

Za nedůstojné a z obchodního hlediska arogantní považuji požadavky komerčních pojišťoven, jež nám se žádostí o vyplnění formuláře rovnou předepíšou taxu, kterou jsou ochotny za to uhradit. Možná právě tento pocit diktátu a bezmoci je důvodem, proč u praktiků převažuje záporný přístup k vyplňování formulářů.

A náprava? Z odborného hlediska si dovedu představit, že specialista, když indikuje balneaci, také vypíše příslušný poukaz. Jistě by nám ulevilo, kdyby pacienti byli po hospitalizaci vybaveni kompenzačními pomůckami. Odpadlo by nám ryze administrativní odesílání ke specialistům, kteří opět byrokraticky předepíší např. toaletní židli pro imobilního pacienta. V této souvislosti by možná pomohla revize preskripčních omezení. Každý praktik zná pikantní účtování pro resort sociálních věcí, kdy s klinickým formulářem musíme  odeslat tiskopis o provedeném výkonu. Ten obdržíme zpět – jako že výkon byl proveden – a následně ho odešleme k proplacení. Pro nás obtížný alibismus bují např. i na školách, kterým musíme potvrdit, že osmnáctiletý maturant měl chřipku, přestože mu to podepsali do omluvného listu jeho rodiče (pomíjím, že on je už svéprávný a mohl by se omluvit sám).

Takže od doby filmového kolegy Štěpána Šafránka se mnoho nezměnilo, potřeba razítek roste. Asi by nám nejvíc ulevil zdravý rozum a osobní odpovědnost kompetentních úředníků a bezesporu posílení odpovědnosti pacienta.

MUDr. Otto Herber,

praktický lékař,

místopředseda SVL ČLS JEP

Nemám v ordinaci zbytečný papír

Situace se jeví být horší, než jaká je ve skutečnosti. Administrativa je faktickou součástí naší práce, a kdo si stěžuje na její množství, asi nechce znát souvislosti. Vezmu-li to postupně: zápis do zdravotní dokumentace je nutností ve všech ohledech, které s sebou přináší, předpis receptu je povinností danou zdravotním řádem a je součástí vyúčtování výkonu hrazeného pojišťovnou. Totéž se týká lázní, zpráv pro kolegy, doporučení na vyšetření do ambulancí a podobně. Výpis pracovní neschopnosti je daný zákonem a nelze jej obejít, hlášení např. onkologická apod. jsou relativně minimální položkou. Kromě výkazu pro statistický úřad (jednou ročně), který vyplňujeme ze zákona a zadarmo, jsou další administrativní kroky placené mimo veřejné zdravotní pojištění. Výkazy pro správu sociálního zabezpečení, různé dotazníky pro řešení invalidity, neschopnosti, bezmocnosti apod. jsou hrazeny ČSSZ, výpisy pojistných událostí jsou taktéž časté, ale zase placené přímo za vyplnění formuláře pojišťovnami.

„Papírů“ je skutečně měsíčně hromada, ale kdo nutnou administrativu podceňuje, ať jde raději dělat něco jiného. Já nemám v ordinaci papír, který by neměl opodstatnění. Dříve jsem některé ignoroval tak dlouho, než jsem si „naběhl“, a teď je vyplňuji, protože mají svoji logiku pro práci někoho jiného.

V současné době nás kontaktuje ambulantní řetězec MediClinic, že prý odbourá zbytečnou administrativu. Na dotaz kterou ale nemá jedinou ospravedlnitelnou odpověď. Možná že nezapadnu do ostatních anketních odpovědí, ale dělám práci, kde součástí pracovní doby je i psaní zpráv a formulářů. Nevadí mi to, i když jsou pochopitelně dny, kdy bych radši neviděl ani papíry, jindy dokonce ani pacienta. Ale kdo to ve své práci nezná?

MUDr. Zdeněk Corn,

praktický lékař

Pane doktore, co pořád píšete?

V současnosti už se mi nejeví administrativa největším problémem mé specializované ambulance. Díky počítači se řada papírů dá řešit podstatně rychleji než v dobách psacích strojů, ručního psaní receptů, čárkování statistických výkazů, lístkového vytváření dávek pro pojišťovny atd. Praktici i specialisté dnes prostě musejí investovat do počítačových technologií, softwaru, tiskáren. Jinak by nás štosy papírů zajisté těžce zatížily.

Nyní, kdy prudce roste počet různých stížností (a soudních sporů), stoupají i nároky na vedení zdravotní dokumentace. Jsme nuceni k zevrubnému vedení zápisů, stále častěji je od pacientů požadováno podepsání reversu nebo informovaného souhlasu. Díky počítačům se dají i tyto v podstatě rozptylující a čas beroucí záležitosti stíhat. Sice se to dá stihnout, ale mě osobně například občas pacient zaskočí bezelstným dotazem: ,,Pane doktore, co vy to pořád píšete?“

Nemusím připomínat, že pokud dojde ke stížnostem na chování lékařů, je právě poctivě vedená dokumentace oporou při vyšetřování sporu.

Také nemusím připomínat, jakou administrativní zátěží je komunikace s pojišťovnami při uzavírání, obnovování i doplňování smluv (navíc násobená počtem kontaktovaných pojišťoven). Jenže ono zevrubné prostudování navržených smluv a shromažďování nezbytných podkladů je pro nás existenční záležitostí, takže nad touto „úředničinou“ strávit mnoho času i mimo ordinační dobu prostě musíme. A k anketní otázce? Přiznávám, že vlastně nevím, jak současnou administrativní situaci lékařů změnit.

MUDr. Rudolf Hoffmann,

všeobecná interní ambulance,

Lékařské centrum Václavka

Až třetiřadý problém

Otázka je natolik složitá, že na ni nelze v krátkém příspěvku uceleně odpovědět. Já osobně ale toto téma beru i jako zavádějící ze strany Sdružení praktických lékařů a Společnosti všeobecného lékařství. Hlavním problémem práce praktického lékaře je totiž podfinancovanost, potom přepracovanost počtem denních kontaktů s pacienty a teprve pak přepracovanost administrativou. Takže je to problém třetiřadý. Ale protože SPL a SVL jsou v otázce zlepšení financování primární péče spíše neúspěšné, vrhají se na jiná, boková

témata.
MUDr. Ing. Petr Bouzek,

praktický lékař,

člen OS Praktik.cz

Reagovat až na urgenci?

Sdružení ambulantních specialistů ČR žádné podobné dotazníkové šetření neprovádělo, můžeme tedy vycházet jen ze zkušeností vlastních a sdělených jinými členy SAS. Vadí nám povinnost vyplňovat některá statistická hlášení, o jejichž smyslu pochybujeme, byli bychom rádi, kdyby v dokumentování zdravotní péče a v komunikaci s ostatními zařízeními a institucemi stačilo psát a zaznamenávat jen to, co skutečně má smysl a účel pro výkon služby, a také zbytečně neduplikovat. Ambulantním specialistům ale asi nejvíc vadí, že na rozdíl od svých kolegů z jiných zemí EU, kteří si na příslušnou činnost mohou dovolit najmout specializované administrativní pracovníky, musejí spousty i jinak důležitých dokumentů vyplňovat či zpracovávat sami. Český lékař musí podstatně větší část pracovní doby než např. lékař v SRN obětovat papírování. Takže nejde až tolik o přebujelost administrativy, ale o frustraci z toho, že při svých nevysokých příjmech musejí lékaři – ale i jiní zdravotníci (např. zdravotní sestry) – suplovat nemedicínské profese. I tak by ovšem administrativy mohlo být méně, jak stále ukazuje užitečnost (no, alespoň někdy) pravidla reagovat až na urgenci.

MUDr. Pavel Tautermann,

MUDr. Zorjan Jojko,

Sdružení ambulantních specialistů ČR

Neschopnost, nebo neochota?

Chápu, že bez písemných podkladů nelze provést žádné správní rozhodnutí. Vadí mi ale to, že různí správci sociálních dávek, patřící pod jeden resort (práce a sociálních věcí), jako jsou správy sociálního zabezpečení a úřady práce, nejsou schopni nebo ochotni tyto aktuální informace vzájemně sdílet. Takže praktik vyšetří pacienta a vypíše nález pro stanovení osoby zdravotně znevýhodněné nebo stupně invalidity a za několik dnů přijdou další formuláře vyžadující tytéž informace pro posouzení nároku na jinou sociální dávku (např. příspěvek stavební úpravy apod.).

To pokládám za nadbytečnou administrativní zátěž, neboť prokazatelně jde o reakci na prvotní správní rozhodnutí a není to podmíněno změnou zdravotního stavu. Zjednodušení je jistě možné, zvláště v době elektronické komunikace. A to odhlížím od usnesení vlády o tom, aby orgány státní správy více komunikovaly mezi sebou, a minimalizovaly tak mnohdy zbytečné obíhání úřadů občany.

MUDr. Lubor Kinšt,

praktický lékař,

člen předsednictva SPL ČR

Zlepšení snad již za rok

Důvodem nadměrné administrativy jsou jednak byrokratické předpisy, jednak přístup některých úředníků, ale i posudkových a revizních lékařů. Hodnocení zdravotního stavu, kvality péče, účelné indikace dg. výkonů i léčby jsou často zaměřeny jen na podrobné administrativní a statistické údaje v dokumentaci a různých hlášeních, bez zájmu o vlastní odbornou činnost lékaře a reálnou potřebu zdravotní péče jednotlivých pacientů. Správně vedená dokumentace je jistě z odborných i forenzních důvodů nezbytná. Požadavky např. na přepisování vložených výsledků a zpráv, opakované písemné odůvodňování indikované domácí péče u imobilního pacienta apod. jsou nadměrné a zbytečné.

Největší zátěží pro praktické lékaře jsou však vyšetření na žádost lékařské posudkové služby (LPS), zejména pro účely sociální. Poměrně náročná byla tato agenda i v době, kdy byla pouze v kompetenci ČSSZ. Změnou legislativy byla její část v roce 2007 převedena pod úřady práce a značně rozšířena. Množství nových úředníků, nové (obsáhlé a nevhodné) formuláře, možnost žádat opakovaně o různé sociální dávky (pro které lékař musí znovu posudky vyplňovat, aniž by mohl získat zpětnou informaci o předchozích závěrech LPS), nereálné lhůty s vysokými sankcemi, komplikované účtování – toto vše vedlo loni k dalšímu nárůstu administrativy. Postihlo zejména praktické lékaře – i v případech, že se pacient léčí výhradně na odborném oddělení, je LPS vyžadováno získání potřebných informací a nálezů většinou od praktika – pokud se mu to nezdaří, může být sankcionován. O zjednodušení této agendy trvale jednáme se zástupci resortu práce a sociálních věcí, zatím bez výraznějšího efektu, zlepšení by snad měla přinést reorganizace LPS od poloviny příštího roku.

MUDr. Jana Uhrová,

praktická lékařka,

členka předsednictva SPL ČR

Nás se to netýká

Pohled ambulantního neurologa se přeci jen liší od pohledu praktického lékaře. Ve své ambulanci potíže s přebujelou administrativou v žádném případě nemám. Mimo standardní práce (lékařské zprávy, recepty, pracovní neschopenky a jiná nečetná hlášení) se setkávám pouze s vyplňováním pojistných formulářů a potvrzení o pracovní způsobilosti. Odhadem se nejedná o více než jedno až dvě procenta mé činnosti.  

MUDr. Roman Flašar,

ambulantní neurolog

Uzávěrkový maraton

Odpovím jen velmi krátce: za přebujelou administrativní agendu považuji zejména poměrně komplikované výkaznictví pro zdravotní pojišťovny. I s novým sofistikovaným lékařským PC programem je opravdu dosti práce. Pro mě je každá měsíční uzávěrka i s opravnými dávkami pravým maratonem. Mám v současné době nemocnou zdravotní sestru, a tak si administrativy užívám více než dvojnásob. Takže vlastně ani nemám čas o tomto prožitku napsat obsáhlejší informaci.

MUDr. Tomáš Karhan,

praktický lékař pro děti a dorost

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2008, strana A2

Zdroj: