Opravdu hrozí legislativní puč?
V prohlášeních týkajících se protestní demonstrace lékařů, lékárníků a Asociace českých a moravských nemocnic v uplynulém týdnu často zazněla slova o hrozbě legislativního puče. Toto spojení by mohlo znít jako nezávazný bonmot – kdyby se ovšem některé zdravotní zákony v zákonodárném sboru skutečně neprosazovaly, řekněme, nestandardním způsobem. A když se v Česku řekne nestandardní, je každému jasné, že se jedná o něco, co zákon sice nezakazuje, ale co zároveň není, mírně řečeno, slušné. Poznejte spolu s námi, jak snadno lze v ČR prokličkovat jednacím řádem poslanecké sněmovny a při hlasování poměrně hladce prosadit znění zákona, jehož konkrétní podoba nemá s návrhem původního předkladatele, totiž vlády ČR, zhola nic společného. Tak jak se to v minulých týdnech stalo třeba s novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění či s návrhem zákona o neziskových nemocnicích.Jak v ČR podle právního řádu probíhá tvorba a schvalování zákonů? Vše začíná vlastně už dlouho před volbami, kdy politické strany formulují své volební programy a ucházejí se s nimi o přízeň voličů. Strana, která ji získá, pak sama nebo s koaličními partnery sestaví vládu a společně vytvoří vládní prohlášení. S ním předstoupí před poslaneckou sněmovnu a na jeho základě od ní vláda dostane (nebo nedostane) důvěru. Protože bez důvěry se vládnout nedá, v případě neúspěchu pokračují koaliční jednání a sestavuje se nová vláda s novým programem. Proč ten obšírný úvod? Protože odpůrci současné politiky vcelku logicky upozorňují na to, že jak premiér Jiří Paroubek, tak ministr David Rath nemají od občanů legitimní mandát, protože se o něj v minulých parlamentních volbách ani neucházeli. Jistě, jako protiargument může sloužit fakt, že je výkonem vládních funkcí pověřila sociální demokracie, která důvěru voličů dostala. Jenže je tu ještě jeden problém. Vládu sestavila a vládní prohlášení vytvořila koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody, která měla a stále má v poslanecké sněmovně dohromady těsnou většinu 101 hlasů. Jenže ČSSD má v záloze ještě mnohem jistější a pohodlnější většinu 111 hlasů, kterou dají dohromady její poslanci spolu s poslanci KSČM. Díky ní může v dolní komoře parlamentu prosadit i návrhy, s nimiž koaliční partneři nesouhlasí. Rozumějme návrhy, které nemusejí vycházet z programového prohlášení, na jehož základě získala vláda důvěru.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2006, strana 1
Zdroj: