Opakování matkou moudrosti

Jak píše ve svém editorialu v jednom z letošních březnových vydání The New England Journal of Medicine Burton V. Reiler z Wake Forest University ve Winston-Salemu (Severní Karolina, USA), stále se setkáváme s naprosto neakceptovatelným přístupem lékařů k pacientům s depresí: „To je naprosto normální, že máte depresi současně s onkologickým onemocněním.“ „Ve vašem věku je smutek projevem stáří…“ Všem pacientům, u nichž je zjištěna deprese, má být nabídnuta adekvátní léčba. I u vážných onemocnění je deprese minimálně „rovnocennou“ komorbiditou, která zasluhuje terapii. Depresivní porucha totiž z pohledu cítění pacienta zhoršuje kvalitu života stejně nebo více než onkologická onemocnění, diabetes, chronická bolest apod. Kombinace deprese s další chorobou zhoršuje průběh obou, a tím i prognózu pacienta. Deprese je totiž onemocněním letálním, končícím (podle různých autorů) až v 15 až 20 % (diagnostikovaných) případů sebevraždou. Z tohoto pohledu je zejména nebezpečná častá komorbidita s úzkostí, která významně zvyšuje mortalitu.Jakou léčbu zvolit?
Doposud se lze setkat s nesprávnou praxí – podat depresivnímu nemocnému, u něhož jsou přítomny i známky úzkostné poruchy, anxiolytikum, případně ještě hůře sedativum. Současné poznatky vycházející z klinických studií se shodují v tom, že léčbou volby je antidepresivum.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2006, strana 6

Zdroj: