Opakované časné těhotenské ztráty - Je vyšetřování spontánního potratu důležité?
Opakující se potrat je pro naše pacientky vždy emocionálně ničivým zážitkem. Díky technickým pokrokům jsou však dnes potraty ještě mnohem častější. Domácí těhotenské testy se staly mnohem citlivější, takže ženy přijdou na proběhlý potrat ještě dříve, než jim vynechala menstruace. Rovněž díky rozšiřujícímu se používání ultrazvukové monitorace ovulace a umělému oplodnění zjistí ženy proběhlý potrat krátce po transferu embrya. Není tedy překvapením, že tyto pacientky pátrají po vyšetřeních a eventuální léčbě opakujících se preklinických potratů – a my musíme být připraveni nabídnout jim odpovídající poradenství. Opakující se těhotenská ztráta je obvykle definována jako dvě a více těhotenských ztrát v jakémkoli gestačním stáří. Opakující se časný spontánní potrat je definován přísněji, a to jako tři a více za sebou se opakující potraty. Termín časný se vztahuje na těhotenství, která jsou ukončena či zanikají před 10. týdnem těhotenství, zatímco termín preklinický se vztahuje na ta, která byla ukončena před 6. týdnem gestace. Používání takto popisné terminologie nám dovoluje snadněji shrnout anamnézu pacientky.Vyšetření párů se spontánními potraty nebo opakujícími se časnými těhotenskými ztrátami se tradičně soustředí na faktory ze strany matky nebo otce, které jsou spojeny s vyšším rizikem pozdějšího potratu.
Alternativní vyšetření párů by mohlo být založeno na tom, zda potracené plody mají normální diploidní genetickou výbavu (46XX, 46XY), nebo abnormální nálezy, jako například trisomie, monosomie, polyploidie nebo strukturální chromosomální přestavbu. To vyžaduje aktivní přístup s jasně daným algoritmem pro případ, že pacientce hrozí potrat nebo již k němu došlo, nebo když ultrazvuk potvrdí zamlklý potrat.
Komentář
Autor: As. MUDr. Tomáš Binder, CSc.
Skutečná incidence časných těhotenských ztrát není známa. Velké množství incipientních těhotenství je potraceno v průběhu jen o něco prodlouženějšího „menstruačního“ cyklu, a není tudíž samotnou ženou vůbec jako těhotenská ztráta vnímána. Díky snadné dostupnosti těhotenských testů ale přibývá žen, které přicházejí k lékaři, že test byl pozitivní, ale že patrně potratily. Věrohodné ověření takové diagnózy těhotenské ztráty není prakticky možné. U potvrzených gravidit je situace, co se týče statistických dat v Česku, příznivější, protože na rozdíl od jiných zemí, a to i vyspělých, jako např. USA, podléhají potraty povinnému hlášení. I když můžeme zpochybňovat 100% validitu získaných dat, přece jen máme určitý základ pro kvalifikovaný odhad. Na základě těchto hlášení je potraceno do 20. gestačního týdne asi 15–20 % potvrzených těhotenství. U gravidit, které jsou v článku označovány jako preklinické, se odhady ztrát různí, ale všichni autoři se shodují v tom, že tyto ztráty jsou vysoké. U většiny autorů převažuje názor, že tyto dosahují až 50 %.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2009, strana 6
Zdroj: