ONTARGET míří k novému cíli – místo léčby protekce
Přes veškeré preventivní snahy a jejich úspěšnost v omezování kuřáckých návyků a v lepší kontrole dyslipidémií a hypertenze zůstávají kardiovaskulární a cerebrovaskulární choroby nadále hlavní příčinou mortality a jednou z hlavních příčin morbidity a invalidity prakticky na celém světě; přispívá k tomu zejména současná pandemie obezity a diabetu jako jednoho z významných rizikových faktorů nejen mikro‑, ale i makrovaskulárních komplikací. Proto také prof. Peter Libby přirovnává dosavadní snížení kardiovaskulárního rizika k „nedokončenému dílu“ a upozorňuje na „opomíjenou většinu“ těch, u nichž se zatím nedaří kardiovaskulárním a cerebrovaskulárním příhodám a úmrtím v jejich důsledku zabránit.
V souvislosti s tím nabývá na významu potřeba hodnotit celkové kardiovaskulární riziko každého pacienta, a hlavně každého pacienta jako celek léčit (tedy nikoli se izolovaně soustředit jen na cílové hladiny jednotlivých rizikových faktorů). Současné pojetí kardiovaskulární prevence vychází z odpovídajících změn životního stylu (nekouření, dostatek tělesného pohybu, zdravá výživa a životospráva, mírná konzumace alkoholu) a z farmakoterapie těch odchylek, které překračují stanovené hranice (léčba dyslipidémie primárně statiny, ev. v kombinaci s fibráty; léčba hypertenze primárně inhibitory ACE nebo sartany, ev. v kombinaci s diuretiky, blokátory kalciového kanálu nebo blokátory beta‑ či alfa‑adrenergních receptorů). Navzdory těmto nemedikamentózním i medikamentózním intervencím stále ještě existuje značné procento pacientů, které postihne infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda, respektive se dostanou do stavu srdečního nebo renálního selhání.
Největší zabiják – hypertenze
Pokud se podíváme na hlavní příčiny úmrtí u obyvatel současného světa, jednoznačně dominuje hypertenze – z 55 861 milionů zemřelých za rok má na svědomí sedm milionů, zatímco kouření pět, zvýšený cholesterol 4,5, podvýživa čtyři, nebezpečný sex tři, nadváha 2,5, nedostatečná tělesná aktivita dva, alkohol 1,8 milionu atd. Navzdory dostupnosti širokého portfolia antihypertenziv je totiž prakticky všude kontrola krevního tlaku stále ještě nedostatečná; je tomu tak jednak proto, že se zdaleka ne vždy daří dosahovat cílových hodnot, jednak proto, že léčba není vždy zahajována včas. Platí to zejména u osob s tzv. hypertenzním metabolickým fenotypem (se zhoršenou glukózovou tolerancí, poklesem HDL a vzestupem triglyceridů a LDL cholesterolu, zejména v malých denzních LDL částicích, zvýšeným množstvím viscerálního tuku, inzulinovou rezistencí, jaterní steatózou a hyperurikémií), který vede k časným.....
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 28/2007, strana A10
Zdroj: