Onglyza mění parametry i komfort terapie diabetu 2. typu

Zlověstný oktet

Ve vztahu ke všemu, co nabízí moderní farmaceutický průmysl, je nutno vycházet z poznatků biochemie, patofyziologie a klinické praxe, a právě tyto poznatky by měly být podkladem pro užití jednotlivých léků v terapii diabetu 2. typu. Tato skutečnost byla základem úvodního sdělení prof. MUDr. Michala Anděla, CSc. (Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. LF UK Praha), nazvaného "Zlověstný oktet aneb Jak se patofyziologicky orientovanou léčbou starat o nemocné s diabetem 2. typu".

Autorem tohoto konceptu je R. A. De Fronzo (De Fronzo: From the Triumvirate to the Ominous Octet: A New Paradigm for the Treatment of Type 2 Diabetes Mellitus. Diabetes 2009;58:773-795). Jeho základem je skutečnost, že hyperglykémie je výslednicí jednak inzulinové rezistence, jednak dysfunkce beta-buněk, a že na tom se podílí zmíněný zlověstný oktet: zvýšený příjem potravy, snížený odběr glukózy, zvýšená lipolýza, zvýšená jaterní produkce glukózy, snížená sekrece inzulinu, snížený inkretinový účinek, zvýšená sekrece glukagonu, zvýšená reabsorpce glukózy.

Současné možnosti perorálních antidiabetik v léčbě diabetu MUDr. Jindřich Olšovský, Ph.D. (Diabetologické centrum II. interní kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně), poté vymezil pozici inkretinů a konkrétně gliptinů v současné paletě dostupných antidiabetik.

Dnes jsou v ní (kromě inzulinu) k dispozici jednak léky zvyšující sekreci inzulinu (inzulinová sekretagoga), k nimž patří deriváty sulfonylurey a inkretinové přípravky - glinidy a gliptiny, léky ovlivňující působení inzulinu v cílové tkáni (inzulinové senzitizéry), které představují biguanidy reprezentované metforminem, thiazolidindiony (glitazony) a inhibitory alfa-glukosidázy; některé z přípravků - inkretiny, metformin, inhibitory alfa-glukosidázy - mají účinky mnohočetné.

Jde však nejen o účinnost, nýbrž i o bezpečnost léků a jejich účinky na další systémy a metabolické děje. Za základní požadavky na ideální perorální antidiabetikum lze považovat optimální a citlivě regulovaný účinek po dobu 24 hodin, účinnost na obě základní poruchy charakterizující diabetes mellitus 2. typu, účinnost na přirozený vývoj diabetu (zpomalení progrese) a absenci nežádoucích účinků (hypoglykémie). K tomu dále přistupují požadavky na redukci (nebo alespoň nezvyšování) hmotnosti, korekci dyslipidémie, normalizaci krevního tlaku a úpravu dalších odchylek v rámci tzv. metabolického syndromu.

Antidiabetika a KV riziko u nemocných s diabetem 2. typu

Právě možnostem úpravy kardiovaskulárního rizika u diabetiků 2. typu se ve svém sdělení věnovala prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. (Centrum preventivní kardiologie II. interní kliniky LF UK a FN v Plzni). Ukázala, že nemocní s diabetem 2. typu mají oproti ostatní populaci 2- až 5krát vyšší kardiovaskulární riziko a že hyperglykémie (zejména postprandiální) je kontinuálním rizikovým faktorem. Jinak řečeno, každé zvýšení HbA1c o 1 % zvyšuje kardiovaskulární riziko o 10 procent.

Současně upozornila, že ne všechna antidiabetika jsou v tomto ohledu stejná. Za přípravky zvyšující kardiovaskulární riziko se považují tolbutamid, sulfonylurea 1. a 2. generace a thiazolidindiony; perorálními antidiabetiky neovlivňujícími kardiovaskulární riziko jsou glimepirid, gliclazid, 3. generace derivátů sulfonylurey a biguanidy; a konečně snížení kardiovaskulárního rizika je pozorováno při léčbě metforminem (u obézních s diabetem) a akarbózou a velké naděje jsou v tomto smyslu vkládány i do inkretinů. V klinických studiích se saxagliptinem nebylo zaznamenáno zvýšení tohoto rizika a hodnocení účinků saxagliptinu na jeho snížení pokračuje v prospektivním sledování.

Saxagliptin - nový inhibitor DPP 4

Nový přípravek saxagliptin (Onglyza) představil prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA (III. interní klinika - kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze). Saxagliptin je registrován pod firemním názvem Onglyza (Bristol-Myers Squibb/AstraZeneca). Je to nový, vysoce účinný, stabilní inhibitor dipeptidyl peptidázy 4 (DPP 4) s dlouhodobým účinkem, určený pro léčbu diabetu 2. typu.

Patří do skupiny gliptinů, které se vyznačují perorálním podáváním, snadným dávkováním, neutrálními účinky na hmotnost pacienta, absencí rizika hypoglykémie a pozitivními kardiovaskulárními efekty. Působení saxagliptinu je založeno na tzv. inkretinovém mechanismu. Inkretiny - glukagon-like peptid 1 (GLP-1) a glukózo-dependentní inzulinotropní peptid (GIP) jsou hormony produkované v gastrointestinálním traktu po přísunu potravy do střeva. Tyto hormony zvyšují sekreci inzulinu. U pacientů s diabetem 2. typu je typicky koncentrace GLP-1 snížena. Přetrvávání inkretinů v oběhu je však krátké, protože jsou rozkládány hydrolytickým působením enzymu dipeptidyl peptidázy 4 (DPP 4).

Saxagliptin inhibuje aktivitu tohoto enzymu a umožňuje tím delší existenci inkretinů v oběhu, tím prodlužuje jejich působení na beta-buňky pankreatu, a podporuje tak produkci inzulinu s následným snížením glykémie a koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Dalšími zástupci skupiny inhibitorů DPP 4 jsou sitagliptin a vildagliptin.

Saxagliptin je na podkladě výsledků studií fáze 3 indikován ke zlepšení kontroly glykémie u dospělých pacientů, trpících diabetem 2. typu, a to pro kombinovanou léčbu jako přídavek k metforminu, derivátům sulfonylurey nebo thiazolidindionům. V kombinaci s metforminem v případech, kdy samotný metformin v kombinaci s dietou a tělesnou aktivitou adekvátní kontrolu glykémie nezajišťuje; v kombinaci se sulfonylureou v případech, kdy samotná sulfonylurea v kombinaci s dietou a tělesnou aktivitou adekvátní kontrolu glykémie nezajišťuje a kde není vhodné podávání metforminu; v kombinaci s thiazolidindiony u těch pacientů, kde se považuje jejich podání za vhodné, kde však samy o sobě adekvátní kontrolu glykémie nezajišťují.

Pro léčbu saxagliptinem je tedy vhodný každý pacient, u něhož selhává monoterapie, kde jsou obavy z hypoglykémií a ze vzestupu tělesné hmotnosti; pravděpodobně výhodný bude u pacientů s diabetem 2. typu a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem.

Doporučená dávka saxagliptinu je 5 mg v jedné tabletě jednou denně, může se používat v kteroukoli denní dobu bez závislosti na jídle. Tento režim signifikantně snižuje glykovaný hemoglobin, lačnou i postprandiální glykémii. Úpravy dávkování nejsou nutné ani při vyšším věku, ani při mírném poškození ledvin a mírné až středně závažné poruše jater.

U pacientů se středně závažným jaterním poškozením je nutná zvýšená opatrnost, pro středně závažné až závažné onemocnění ledvin není k dispozici dostatek dat, a proto se u nich nedoporučuje přípravek podávat; stejně tak není lék doporučen pro pacienty se závažným onemocněním jater.

Lék se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím vzhledem k nedostatku dat týkajících se bezpečnosti a účinnosti u této skupiny populace. Přípravek lze užít nezávisle na jídle, kdykoli během dne. Úvodní i udržovací dávka činí 5 mg jedenkrát denně. Při podání spolu s deriváty sulfonylurey může být zvýšené riziko hypoglykémie; proto se v tomto případě doporučuje dávky sulfonylurey snížit.

___________________________________________________________________________________________________________________
Onglyza - účinnost bez kompromisů
* Dlouhodobá účinnost
* Nízké riziko hypoglykémií
* Váhově neutrální
* Podávání jedenkrát denně, v kteroukoli denní dobu, bez závislosti na jídle
* Nízké riziko interakcí
* Pozitivní ovlivnění všech parametrů kompenzace diabetu
* Incidence nežádoucích účinků srovnatelná s placebem
_____________________________________________________________________________________________________________________

Zdroj: Medical Tribune