Omalizumab v etiopatogenezi alergických onemocnění
Etiopatogeneze alergických chorob je již do značné míry objasněna. Známe řadu mediátorů, enzymů, cytokinů i buněčných elementů, které se účastní eosinofilního zánětu, tedy imunopatologického procesu, jenž se klinicky manifestuje jako alergická choroba. Léčba alergií je namířena k oslabení, nebo lépe k inhibici tohoto procesu. Pokud bychom zamezili vstupu alergenů do organismu a jejich kontaktu s imunitním systémem, nebyly by vůbec vytvořeny podmínky, jež k rozvoji alergických chorob vedou. Alergenem však může být prakticky jakákoli cizorodá substance. Nejde o výhradní vlastnost některé molekuly, alergenem se stává v podstatě jakýkoli cizorodý antigen, který se setká s imunokompetentními buňkami příjemce, obdařenými určitými vlastnostmi či schopnostmi.
Alergeny pronikají do organismu inhalací, požitím, přímým kontaktem či injekčně (jed blanokřídlého hmyzu, léky, drogy). Alergen aktivuje imunitní systém k produkci imunoglobulinu E (IgE). Tato protilátka se dostává do krevní plazmy a z ní k žírným buňkám, na které se naváže svým koncem, označovaným jako Fc fragment. Volný zůstává ještě druhý konec jeho molekuly, označovaný jako Fab fragment, kde "ab" značí "antigen binding".
Žírná buňka obsahuje největší zásobu histaminu, tryptázy a dalších mediátorů alergické reakce ze všech buněk organismu. Navíc je schopna produkovat ještě de novo další účinné látky, aktivní v iniciaci i udržování eosinofilního zánětu. Je vlastně jakýmsi klíčovým elementem, souvisejícím s alergickými procesy. Žírná buňka je vazbou IgE na své povrchové receptory, označované jako FCε R1, aktivována a připravena alergii zahájit. Stačí k tomu pouze změna v její povrchové membráně, která nastane, naváže-li se alergen na zmíněný volný fragment Fab molekuly IgE.
Omalizumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka třídy IgG s antigenní specificitou, namířenou právě proti Fc fragmentu molekuly IgE. Po parenterálním podání se naváže na cirkulující imunoglobulin E a zabrání mu ve vazbě na FCε R1 žírných buněk, a tím v jejich aktivaci, provázené uvolněním mediátorů alergické reakce. Zasahuje tudíž do počáteční fáze alergické reakce a brání nespecificky alergii na jakýkoli alergen v jakékoli klinické formě. Jde ale o léčbu, která je z ekonomického hlediska řádově nákladnější než léčebné postupy používané dosud.
Zůstává proto vyhrazena pro terapii velmi těžkých alergických stavů, u nás konkrétně k léčbě těžkého alergického bronchiálního astmatu. Jde o obtížně léčitelné astma (OLA ), u něhož má pacient několikrát týdně denní či noční potíže, které ovlivňují negativně kvalitu jeho života - a to navzdory léčbě vysokými dávkami inhalačních steroidů v kombinaci s dlouhodobě působícími beta-agonisty. Objektivně pak má vyjádřenu významnou obstrukční plicní poruchu při spirometrickém vyšetření. Indikace musí být posouzena specialisty z oboru pneumologie a alergologie a aplikace je zatím soustředěna do osmi center v ČR. Léčba není vhodná pro děti mladší 12 let a pro osoby, u nichž neprokážeme reversibilitu onemocnění.
Dosavadní zkušenosti s použitím této léčby jsou jednoznačně velice příznivé a nežádoucí účinky jsou spíše výjimkou. Výběr pacientů je však dost obtížný, neboť indikací k léčbě jsou jen velmi těžké reversibilní formy astmatu, kde je podíl alergie na vyvolání potíží skutečně podstatný. Používání omalizumabu nebude nikdy určeno tak širokému okruhu alergiků jako např. antihistaminika. Kromě vysoké ceny je nevýhodou nutnost jeho parenterální aplikace i dlouhodobé léčby. Ukazuje však nový směr vývoje farmak, určených k terapii těžkých alergických onemocnění, a zdá se, že velmi slibný.
Zdroj: Medical Tribune