Olanzapin také v depotní formě

Navzdory obavám ze vzácných, ale potenciálně závažných nežádoucích účinků depotní formy olanzapinu doporučili poradci FDA ke schválení tuto novou verzi léku proti schizofrenii. Jedenáctičlenný poradní výbor se jednomyslně usnesl, že depotní forma tohoto antipsychotika je efektivní v akutní i udržovací terapii schizofrenie, a akceptoval podmínky, za jakých je depotní olanzapin dostatečně bezpečný. Tyto podmínky budou podle úředníků FDA formulovány v příbalovém letáku přípravku. Depotní forma je určena k aplikaci každé dva až čtyři týdny. V současnosti je olanzapin podáván v tabletách v jedné denní dávce. 

Během celodenní diskuse poradního výboru odborníci FDA i firmy Eli Lilly, jež lék vyrábí, diskutovali především o závažných sedativních nežádoucích účincích pozorovaných v klinických zkouškách depotního olanzapinu, které se však při konvenčním podání perorálního olanzapinu nevyskytují.

U malé části pacientů se při aplikaci depotního olanzapinu v průběhu studie rozvinuly symptomy, které zahrnovaly nejistotu v chůzi až vznik komatózního stavu. Odborníci z firmy Eli Lilly během jednání panelu sdělili, že všichni tito pacienti se plně zotavili a u mnoha z nich se v terapii dále pokračovalo. 

Jing Zhang z FDA však upozornil, že jeden z pacientů se zranil při nárazu do stěny a další byl nalezen v bezvědomí na autobusové zastávce. Mnoho nemocných muselo být při výskytu těchto nežádoucích účinků hospitalizováno. Podle Thomase Laughrena, ředitele oddělení léků pro psychiatrii v FDA, je mechanismus vzniku tohoto nežádoucího účinku nejasný. Pacientům byly před jejich vznikem po delší dobu aplikovány injekce bez jakýchkoli podobných závažných reakcí. Mnoho symptomů (i když ne všechny) však bylo obdobných reakcím pozorovaným po předávkování perorálním olanzapinem.

Nežádoucí účinky po intravenózní aplikaci?

Podle názoru expertů z firmy Eli Lilly k těmto nežádoucím účinkům patrně docházelo po náhodné ruptuře cévy při aplikaci injekce, kdy byl lék v nadměrné dávce nárazově vpraven do oběhového systému pacienta. Podle Davida McDonnella z firmy Eli Lilly je sůl olanzapinu použitá v depotní verzi až 167násobně rozpustnější v plazmě než ve vodním roztoku. Tento rozdíl je dle jeho slov velmi neobvyklý a zůstává nadále záhadou.

Nežádoucí sedativní účinky byly hlášeny u celkem 26 pacientů, tedy u 1,3 % z celkového počtu léčených osob. Vzhledem k tak malému množství epizod, které navíc nemohly být všechny plně prošetřeny, však nebude schopná zjistit více informací o jejich mechanismu vzniku. Proto firma navrhuje provést studii s velkým počtem pacientů, jež by se měla uskutečnit po oficiálním schválení a uvedení léku na tr h.

Po aplikaci by měl být pacient tři hodiny sledován

V rámci multicentrické dvouleté studie by mělo být sledováno 5 000 pacientů. Podle odborníků společnosti Eli Lilly lze z tohoto vzorku nemocných očekávat výskyt nežádoucích účinků asi u 67 pacientů, což by mělo postačit k identifikaci rizikových faktorů. Tyto poznatky pak budou využity při úpravě terapeutických protokolů. Kromě toho firma také navrhla multifázový program k minimalizaci zranění vyplývajících  z nežádoucích sedativních účinků. Například po aplikaci injekce by pacient měl být sledován po dobu tří hodin, z toho první hodinu zdravotníky a následující dvě hodiny rodinnými příslušníky či blízkými osobami. 

Matthew Rudorfer z National Institute of Mental Health v Bethesdě uvedl, že depotní olanzapin by měl být obecně rezervován pro pacienty s nízkou adherencí k terapii konvenčními antipsychotiky. FDA však tento požadavek nepovažuje za absolutní.

Společnost Eli Lilly během posledního čtvrtletí roku 2007 prodala perorální olanzapin za 1,27 miliardy dolarů. Tento lék však firmě nepřináší jen radost z dobrého finančního výsledku, ale také starosti. V USA je totiž prošetřováno obvinění, že lék je neoprávněně používán i k léčbě demence u seniorů, přestože varování na obalu léku upozorňují na nebezpečí takového podání. Navíc příbalový leták byl v posledních letech doplněn o varování, že může také způsobovat hyperglykémii, hyperlipidémii a přibývání na hmotnosti.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana A6

Zdroj: